Octavian Goga (1. dubna 1881 Rășinari – 7. května 1938 Ciucea) byl rumunský krajně pravicový politik, spisovatel a novinář. Je označován za prvního fašistického premiéra Rumunska. Premiérský post držel mezi 28. prosincem 1937 a 10. únorem 1938, tedy pouhých 44 dní (než Karel II. nastolil královskou diktaturu). V letech 1926–1927 byl ministrem vnitra, dvakrát byl též ministrem kultury a náboženství (1919, 1920–1921). V letech 1935–1938 byl jedním ze tří spoluvůdců Národní křesťanské strany (Partidul Național Creștin), silně antisemitské strany, která se i svou symbolikou hlásila ke spojení s německými nacisty. V letech 1932–1935 byl předsedou Národní zemědělské strany (Partidul Național-Agrar), jedné ze zakládajících složek Národní křesťanské strany.

Život Jeho otec byl arumunský pravoslavného kněz, jeho matka učitelka a v mládí spolupracovnice novin Telegraful Român a časopisu Familia. V roce 1900 nastoupil na Filozofickou fakultu Budapešťské univerzity, v roce 1904 studia dokončil v Berlíně.

V roce 1906 se oženil s Hortensií Cosmovou, nejmladší dcerou bankéře Partenie Cosmy, jednoho z nejbohatších Rumunů v Sedmihradsku. Svědkem na svatbě jim byl spisovatel Alexandru Vlahuță. Manželství se rozpadlo po 14 letech, kdy se Goga zamiloval do zpěvačky Veturie Triteanuové, kterou si v lednu 1921 vzal za ženu.

Roku 1898 vydal v novinách Tribuna první báseň, roku 1903 své básně začal podepisovat vlastním jménem. V roce 1902 založil v Budapešti časopis Luceafărul, vedl ho až do roku 1912. Roku 1905 mu vyšla první sbírka básní. Nadchla literární kritiku, Ion Dodu Bălan ji označil za "začátek nové epochy pro naši rumunskou duši". V roce 1907 založil další časopis Țara noastră. Ve své publicistice té doby se zaměřil na ideu jednoty všech Rumunů a boj proti budapešťské vládě (Sedmihradsko bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska, přičemž od roku 1867 o něm rozhodovali jen uherští politici). Jinak ovšem obdivoval maďarskou literaturu, byl blízkým přítelem Endre Adyho a překládal díla Imre Madácha. Za své výpady byl několikrát zatčen, nikdy ale nestrávil ve vězení delší čas. V roce 1914 měla premiéru jeho nejznámější divadelní hra Domnul notar.

Po vypuknutí první světové války se usadil v Rumunsku a bojoval za to, aby Rumunsko anektovalo Sedmihradsko. Uherská vláda v Budapešti ho za to v nepřítomnosti postavila před soud, který ho odsoudil za velezradu k smrti. Goga poté vstoupil do rumunské armády a bojoval u Dobrudži. Když Rumunsko podepsalo s Rakousko-Uherskem mír, byl Goga nucen odejít do Francie. Na začátku roku 1919 se vrátil do Rumunska, které vyšlo z války velmi posíleno.

Podle historika Ilariona Țiua byl Goga ve 20. letech zastáncem parlamentní demokracie, ale po roce 1930 se jeho názory radikálně změnily a začal sympatizovat s italským fašismem a německým nacismem. Ve 20. letech se několikrát dostal i do vlády a stal se též svobodným zednářem, byť mezi zednáři vzbudil nevoli svými pokusy propojit zednářství s křesťanstvím. Do roku 1926 byl členem středopravicové Rumunské národní strany (Partidul Național Român). Poté se připojil k Lidové straně (Partidul Poporului) generála Alexandru Averescua, která bývá označována za populistickou. S Averescuem se Goga, jako vášnivý monarchista, dostal do konfliktu, když se generál dostal do střetu s králem. Založil pak, v roce 1932, vlastní Národní zemědělskou stranu. Ta se stala manifestačně antisemitskou, přičemž Gogův antisemitismus byl rasový, nikoli náboženský. Strana se pak v roce 1935 stala spoluzakladatelkou Národní křesťanské strany, jež si za svůj symbol vybrala hákový kříž a inspirovala se italským fašismem a německým nacismem.

Když byl Goga jmenován premiérem, vydal 21. ledna 1938 dekret č. 169 o revizi občanství, na jehož základě byli rumunští židovští občané nuceni prokázat své právo na rumunské občanství. Na základě tohoto dekretu byla přezkoumána situace 617 396 Židů, z nichž 392 172 si rumunské občanství obhájilo a 225 222 (36,50 %) ho ztratilo. Ti obdrželi doklady totožnosti platné jeden rok a byli od té chvíle považováni za cizince bez pasu. Většina následně odešla do ciziny. To však Gogovi nestačilo, v deníku Daily Herald v té době uvedl, že Rumunsko nemůže dále tolerovat přítomnost půl milionu "tuláků" (rozuměj Židů) na svém území a navrhl deportaci všech rumunských Židů na Madagaskar (což byl jeden ze širších plánů, který promýšleli němečtí nacisté).

Paramilitární křídlo Národní křesťanské strany, tzv. Kopiníci (Lănceri), následně začalo útočit jak na Židy, tak na členy Železné gardy (jiné krajně pravicové organizace). Goga vyjednal s vůdcem Železné gardy Corneliu Zelea Codreanem smír a dokonce se dohodli, že do voleb, jež měly proběhnout v březnu 1938, půjdou společně. To však vyděsilo krále Karla II., který, ač zpočátku Gogu viděl jako svůj užitečný nástroj, se počal obávat, že velká koalice pravicových radikálů by mohla ohrozit jeho moc. Uspořádal proto státní převrat a sám se ujal plné vlády nad zemí. Chystané volby byly zrušeny. Goga se odmítl účastnit vlády národní jednoty, kterou král jmenoval v den převratu, a stáhl se na své panství v Ciucea. Zde záhy dostal mrtvici a upadl do kómatu. Dva dny poté zemřel, ve věku 57 let. Král Karel II. nařídil jeho státní pohřeb. V souladu s jeho poslední vůlí na pohřbu nikdo nepronesl řeč a do jeho rukou byla v rakvi vložena tyč s hákovým křížem. Byl pohřben v Bukurešti, na hřbitově Bellu, později bylo jeho tělo přemístěno na zámek v Ciucea.

Po druhé světové válce začal být oslavován komunistickým režimem jako velký národní básník, jeho politické angažmá bylo zamlčováno. To přijal i nový demokratický režim, Gogovo jméno tak dodnes nese mnoho ulic po celém Rumunsku.

Reference

Kategorie:Rumunští politici Kategorie:Premiéři Rumunska Kategorie:Rumunští básníci Kategorie:Rumunští dramatici Kategorie:Rumunští novináři Kategorie:Narození 1. dubna Kategorie:Narození v roce 1881 Kategorie:Úmrtí 7. května Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Muži Kategorie:Svobodní zednáři Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity