náhled|upright=0.8|Listy náhled|upright=0.8|Samčí jehnědy náhled|upright=0.8|Nezralé plody náhled|upright=0.8|Zralé plody náhled|upright=0.8|Listy náhled|upright=0.8|Kůra staršího kmene náhled|upright=0.8|Areál dubu modrého
Dub modrý (Quercus douglasii) je opadavý endemický druh, který se v přírodě vyskytuje pouze v Severní Americe, ve Spojených státech amerických, kde jejich lesy pokrývají 8 % celkové rozlohy Kalifornie. Vědecké druhové jméno douglasii získal po skotském botanikovi Davidu Douglasovi. České jméno dub modrý dostal podle výrazného modrozeleného olistění.
Rozšíření Roste v západní až střední části Kalifornie na podlouhlém, severojižně orientovaném území dlouhém asi 740 km. Jeho areál obklopuje ze dvou stran kalifornské Centrální údolí, ze západní strany hornaté Kalifornském pobřežním pásu (angl. California Coast Ranges) a z východní strany v pohoří Sierra Nevada (česky Sněžné hory). Severní hranice jeho přirozeného rozšíření se nachází v okrese Shasta a jižní hranice v okresech Los Angeles a Santa Barbara. Na jihu se přibližuje k vodám Tichého oceánu až vzdálenost kratší než 5 km.
Vyskytuje se také na nedalekém 250 km² velkém ostrově Santa Cruz i o něco menším ostrově Santa Catalina. Ostrovy jsou součásti nevelkého souostroví Channel Islands, rozkládajícího se na osmi ostrovech o celkové rozloze asi 900 km² u jihozápadního pobřeží Kalifornie. Trvale je osídlen a turisticky využíván pouze ostrov Santa Catalina. Populace na pobřeží v jižní Kalifornii a na Channel Islands se skládají z rozlohou malých porostů nebo osaměle rostoucích jedinců a existují určité pochybnosti o tom, zda jsou přirozenými nebo byly v minulosti lidmi rozšířeny do blízkosti bývalých indiánských osad.
Ekologie Oblastí, ve kterých se dub modrý nejvíce vyskytuje, se vyznačují horkým suchým létem a chladnou vlhkou zimou, jsou podobné středomořskému klimatu. Tento druh dubu bývá charakterizován jako suchu odolný strom. Nejvyšší červnová teplota se tam blíží průměrné hodnotě 32 °C a nejnižší lednová bývá -1 °C. Mimo území hlavního rozšíření se teploty pohybuji v širších mantinelech. V nižších nadmořských výškách, např. na hranici Mohavské pouště vystupují průměrné letní teploty až na 38 °C, kdežto ve vyšší nadmořské výšce tam zimní teploty klesají až k -12 °C. Bezmrazé vegetační obdob se u tohoto druhu pohybuje od 150 do 300 dnů. V oblasti hlavního rozšíření nabývají průměrné roční srážky hodnoty od 510 po 1020 mm. Ve vlhkých oblastech, např. v okrese Shasta spadne ročně až 1520 mm, kdežto v suchém okrese Kern pouhých 250 mm. Většina těchto srážek je dešťových, sněhové bývají jen zřídka kdy a spadnou většinou v období listopadu až dubnu. Modrý dub je z kalifornských neopadavých dubů nejvíce odolný vůči suchu.
Porosty s dubem modrým se většinou nacházejí na neúrodných mělkých půdách, tvořených skeletem od štěrkovité půdy až po jílovitou hlínu. Většinou jsou tyto půdy hluboké mezi 50 až 100 cm, extrémně pouze 30 až 50 cm. Na hlubších a úrodnějších většinou dub modrý neroste, je konkurenčně slabým druhem a je odtud vytlačován lépe na prostřední adaptovaným druhy, jako jsou stálezelený Quercus kelloggii či Quercus wislizenii, nebo do větší výše dorůstajícími jehličnany. Roste v širokém spektru, které se obvykle rozkládá od dna údolí až po střední svahy nejvyšších hor, čemuž odpovídá rozsah od 50 po 1800 m n. m. Vyskytuje se jak v jednodruhových porostech, tak i ve společnosti s jinými duby a jehličnany, v blízkosti vodních toků také s topoly a ořešáky.
Stromy produkují pyl a otvírají zralé samičí květy koncem zimy nebo brzy na jaře, pyl je z jehněd samčích květů přenášen na blizny samičích květů větrem. Nové listy se objevují od února do poloviny května, v suchém roce někdy opadávají již koncem srpna a ve vlhkém až závěrem listopadu. Stromy, které dříve opadaly se další rok obvykle olisťují spíš než ty, kterým v létě listy neopadly.
Žaludyy jsou zralé a se stromů obvykle opadají do konce srpna. Produkce žaludů je nepravidelná, většinou kolísá v tříletých až pětiletých periodách a je zjevně vázána na klimatické cykly. Teplé dubnové teploty a horké letní mají za následek jejich vyšší úrodu. Vzrostlý, kolem 10 m vysoký strom může v příznivé sezoně vyprodukoval kolem 4000 žaludů, které jsou po okolí šířeny zvířaty. Stromy v současných vzrostlých porostech jsou obvykle staré 90 až 100 let, nejstarší známý modrý dub rostoucí v národním parku Sequoia je starý okolo 400 let. Základní chromozomové číslo druhu je x = 12.
Popis Dub modrý je opadavý strom, jenž ve své domovině vyrůstá do výšky 10 až 20 m a kmen mívá silný 36 až 60 cm, ojediněle může být i vícekmenný. Jeho kůra je bělavě šedá, tenká a šupinatá. Koruna bývá hustá, má kulovitý tvar a je tvořena mnoha větvemi, v porovnání s duby méně odolných proti suchu však není tak rozměrná. Kořeny jsou rozlehlé, jemné a prorůstají trhlinami v tvrdé hornině do hloubky až 25 m nebo více, aby strom mohl využívat zásoby podzemní vody.
Listy jsou podlouhlé, obvejčité až eliptické, jsou poměrně tlusté, bývají dlouhé 5 až 12 cm, vyrůstají střídavě a hustě u sebe, celkově však olistění vypadá řídké. Jejich báze je oblá stejně jako vrchol, rostou na řapících dlouhých až 1 cm, po obvodě jsou zvlněné, plytce či hluboce nepravidelně laločnaté a po každé straně mívají nejčastěji tři až šest laloků. Se svrchní strany jsou listy pokryté voskovým povlakem, jenž má za úkol zadržovat vlhkost. Povlak dodává listům modravý nádech, jenž se za sucha zvýrazňuje. Se spodní strany jsou světle zelené a chlupaté, před opadem mění barvu na světle růžovou, oranžovou až žlutou.
Modrý dub je jednodomý a květy většinou nejsou samosprašné. Samčí i samičí květy se vyvíjejí z pupenů založených v předchozím vegetačním období. Větší počty květů a následně i plodů produkují stromy průměrně co tři až pět let, množství květů záporně ovlivňuje i příliš suché počasí. Samičí květenství jsou převislé jehnědy, kdežto samičí květy tvoří drobné hlávky v paždí listů na koncích větviček.
Plod nazývaný žalud je suchý, nepukavý a vyvinul se ze semeníku se třemi pouzdry. Každé pouzdro obsahuje sice po dvou vajíčkách, ale dále se z nich vyvíjí pouze jedno. Žaludy vyrůstající jednotlivě jsou přisedlé a skládají se z dřevité číšky a vlastního plodu často označovaném jako oříšek nebo nažka, jsou dlouhé 20 až 35 mm, široké 10 až 15 mm a jsou zralé již prvým rokem. Elipsoidní nebo cylindrický oříšek je přisedlý v ploché číšce se ztlustlými šupinami, která kryje pouze jeho bázi. Číška bývá polokulovitá či pohárkovitá, je vysoká 5 až 10 mm a široká 10 až 15 mm.
Žaludy jsou pro ptáky, hlodavce i býložravce chutné i výživné a mnoho jich bývá po opadu zkonzumováno. Nejsou dormantní a v přírodě začínají klíčit již za podzimního vlhka, někdy již na stromech. Je proto nepravděpodobné, že by dub modrý vytvořil svou půdní banku semen.
Rozmnožování Dub modrý se nejčastěji množí semeny nebo roubováním na příbuzné druhy. Roubují se koncem zimy nebo časně zjara na semenáče dubu červeného nebo dubu letního, které jsou zakořeněné a již mírně narašené.
V přírodě jsou rozšiřována ptáky a hlodavci, kteří je ukrývají do skrýší v půdě a pak je někdy nenajdou, což má za následek vysokou míru vzcházení ve srovnání s žaludy jen volně ležícími. Semeno dubu modrého klíčí pod zemí a jeho masité dělohy zůstávají pod povrchem. Semenáč potřebuje průměrně deset až třicet let, než přejde do stádia stromku. Může po dlouhou dobu setrvávat ve stínu, než se na stanoviště dostane více světla a dospěje do plodnosti.
Dub modrý má v mládí tenkou kůru a bývá často poškozen ohněm i o nevelké intenzitě. Velké stromy, u kterých se již vytvořila relativně silná vrstva kůry, pravděpodobně přežijí požáry nízké a střední závažnosti s popálením koruny a jizvami na kmeni. Po poškození stromu požárem nebo úplným skácením vypouští pahýl z kořenové koruny nebo pařezu výmladky (vlky), schopnost regenerace se snižuje se stářím jedince. Výmladky se v pěstěném lese nejprve prořezávají na dva výhony a později na jeden, rostou rychle a stromy z nich dospějí do stadia pohlavní dospělosti dříve než ze semenáče. Časté poškození vrcholu mívá za následek keřovitou formu dřeviny.
Význam Lesy s dubem modrým jsou poměrně světlé a půda je v nich porostlá travinami, jsou proto nejvyužívanějšími pastvinami pro dobytek v Kalifornii. Hnízdí v nich asi 60 druhů ptáků a téměř 90 druhů do nich během roku zalétá. Býložravci se v lesích pasou a sbírají výživné žaludy, které jsou také potravou mnoha savců. Dřevo je těžké, pevné a odolné, nebývá však příliš těženo, používá se hlavně na sloupky, sloupy a na topení.
Ohrožení Dominance dubu modrého v lesích Kalifornie vede ke zjištění, že jeho populační trend je považován za stabilní, proto je ohodnocen stupněm málo dotčený taxon (LC). Existuje pouze obava, že až nynější dospělé stromy staré okolo sto let odumřou, nebude dostatek mladých jedinců, kteří je nahradí. Tato bázeň pramení z intenzivního spásání samovolně vyrostlých mladých semenáčků, domácími i volně žijícími býložravci.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Bukovité Kategorie:Flóra jihozápadu USA Kategorie:Endemity flóry Kalifornie