Antonij (světským jménem: Vasyl Olexandrovyč Pankejev; 1. ledna 1892 Sadove – 1. června 1938 Blagověščensk) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup bělgorodský. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život Narodil se 1. ledna 1892 ve vesnici Sadove Chersonské gubernie do rodiny kněze.

Absolvoval Oděský duchovní seminář, po kterém byl přijat na Kyjevskou duchovní akademii. V třetím ročníku akademie byl poslán dokončit studium na Petrohradskou duchovní akademii. Dne 10. ledna 1915 byl biskupem jamburským Anastasijem (Alexandrovem) postřižen na monacha a o týden později rukopoložen na jerodiákona.

V únoru téhož roku se na žádost člena Státní dumy, kněze Alexandra Albického se vydal na frontu, aby konal bohoslužby a zajišťoval duchovní potřeby raněných a nemocných vojáků. Do Petrohradu se vrátil v květnu 1915. Dne 24. května byl rukopoložen na jeromonacha.

Po kněžském svěcení odjel opět na frontu jako představený jedné z polních církví Všeruského národního svazu. Dne 26. ledna 1917 byl za plnění pastýřských povinností na frontě vyznamenán řádem svaté Anny III. stupně.

Kvůli službě v aktivní armádě musel přerušit studium. V roce 1917 však přesto dokončil Petrohradskou duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví. Po absolvování akademie byl poslán sloužit do Oděsy, kde byl brzy povýšen do hodnosti igumena. V Oděse začal vyučovat na tamním duchovním semináři, a to až do jeho uzavření úřady v roce 1920.

V roce 1922 vznikl renovační rozkol a v červnu 1923 si renovační metropolita Jevdokim (Meščerskij) povolal igumena Antonije k sobě a řekl mu: „Zítra bude tvoje svěcení.“ Igumen Antonij byl zaskočen, podlehl tlaku a byl vysvěcen na biskupa chersónského, vikáře oděské eparchie.

V létě 1924 učinil akt pokání před patriarchou Tichonem, který jej nakonec jmenoval biskupem mariupolským a vikářem jekatěrinoslavské eparchie. Dne 9. září 1924 byl kanonicky vysvěcen na biskupa.

Na konci roku 1924 byl biskup Antonij zatčen a poslán do vyhnanství v Charkově, odkud nadále spravoval vikariát. V září 1926 byl zatčen v Charkově a převezen do Moskvy, kde byl uvězněn v Butyrské věznici. Byl odsouzen ke třem letům v Soloveckém táboře zvláštního určení. V táboře byl znovu odsouzen a poslán do vyhnanství; v leningradské tranzitní věznici onemocněl plicní tuberkulózou, což zdrželo jeho další transport. Tři roky vyhnanství si odpykal ve městě Jenisejsk.

Po skončení vyhnanství požádal biskup Antonij o přidělení eparchie. Exarcha Ukrajiny, metropolita Kostjantyn (Djakov), mu doporučil obrátit se na patriarchálního locum tenens, metropolitu Sergije (Stragorodského). Po setkání s metropolitou Sergijem v Moskvě byl jím jmenován na bělgorodskou katedru.

Dne 21. listopadu 1933 byl jmenován biskupem bělgorodským. Bělgorodská eparchie byla tehdy zároveň nově vytvořena z bělgorodského vikariátu kurské eparchie.

Dne 25. února 1935 byl opět zatčen. Byl na základě obviněn z kontrarevoluční činnosti směřující k odtržení kolchozníků od práce v kolchozech a příslušnosti k pravé pravoslavné církvi. Při výsleších, které začaly ihned po zatčení, se choval statečně, odmítl přiznat vinu i podepsat falešná svědectví. Dne 1. srpna 1935 mu NKVD oznámila ukončení vyšetřování. Nadále odmítal přiznat vinu, protože se necítil v ničem vinen.

Dne 20. srpna podal biskup Antonij žádost prokurátorovi, aby mu bylo umožněno seznámit se s vyšetřovacím spisem. K obvinění z příslušnosti k „pravé pravoslavné církvi“ uvedl: „Vinu nepřiznávám… Patřím k církevnímu proudu vedenému metropolitou Sergijem (Stragorodským)…“.

Dne 11. září 1935 zvláštní kolegium oblastního soudu odsoudilo biskupa Antonije a protojereje Mitrofana Vilgelmského, k 10 letům odnětí svobody. Další duchovní dostali kratší trest. Všichni byli odesláni na Dálný východ do téhož tábora, kde se nacházel arcibiskup Onufrij (Gagaljuk). Arcibiskup Onufrij v dopise z 24. srpna 1937 psal: „…Vladyka Antonij (Pankejev) nyní žije nedaleko nás… Pracujeme společně na polích…“

V únoru 1938 bylo proti němu zahájeno nové řízení. Byl obviněn, že spolu s vladykou Onufrijem vedl kontrarevoluční skupinu, která narušovala výrobu; její členové se navíc scházeli a konali náboženské obřady. V březnu byli obvinění uvězněni v Blagověščenské věznici. Dne 17. března je trojka NKVD odsoudila k trestu smrti.

Dne 1. června byli arcibiskup Onufrij (Gagaljuk), biskup Antonij (Pankejev) a další duchovní popraveni zastřelením.

Kanonizace Roku 2000 byl Archijerejským soborem Ruské pravoslavné církve svatořečen a zařazen do Sboru všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Narození 1. ledna Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození v Chersonské oblasti Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v Amurské oblasti