Ötztaler Ache je řeka v okrese Imst v Tyrolsku dlouhá asi 42 km. Je pravostranným přítokem řeky Inn a hlavní vodní tok tyrolského údolí Ötztal. Po řece Ziller je to druhý největší přítok řeky Inn v Tyrolsku a svým tokem odděluje Ötztalské Alpy na západě od Stubaiských Alp na východě. Rozloha povodí je 894 km².
Název První zmínka o řece Ötztaler Ache je z roku 1259, kde je uváděna jako fluvius dictus Ez („řeka zvaná Etz“). Císař Maxmilian ji ve svém loveckém deníku z roku 1500 označil jako „das Wasser genant die Ach“, v Atlasu Tyrolensis z roku 1774 od Petera Anicha je uvedena jako „Oezthaler Bach“ a u Johanna Jakoba Stafflera v 19. století jako „Ötztalerache“.
Poloha Ötztaler Ache nemá žádný pramen. Voda vytékající ledovce Hintereisferner vytváří potok Rofenache, který se vlévá do řeky Venter Ache. Od soutoku řek Venter Ache a Gurgler Ache u Zwieselsteinu se na mapách uvádí vznik řeky Ötztaler Ache, která teče severním směrem údolím Ötztal a mezi hamingskou čtvrtí Ötztal-Bahnhof a Roppenem se vlévá do řeky Inn. Její délka od Zwieselsteinu po ústí činí 42 km. Venter Ache a Rofenache jsou často považovány za horní tok Ötztaler Ache, která pak dosahuje délky 66,5 km s výškovým rozdílem přes 1800 m.
Údolí Ötztal má několik stupňů, které vznikly sesuvy půdy. Řeka si proklestila cestu skrz nánosy suti a vytvořila strmé úseky s peřejemi, tzv. Achstürze. Nejvýznamnější z nich se nacházejí jižně od Oetzu mezi Tumpenem a Habichenem, kde byla v roce 2022 uvedena do provozu vodní elektrárna.
Přítoky náhled|Povodí a přítoky řeky Ötztaler Ache
Zdrojnice
Gurgler Ache (délka cca 16 km) vytéká z ledovce Gurgler Ferner a protéká údolím Gurgler Tal se známým lyžařským areálem (hlavní středisko Obergurgl). Venter Ache (délka cca 13 km) pramení z hor Hintere Schwärze a Weißkugel v srdci Ötztalských Alp. Je považována za jednu z nejcennějších divokých řek Tyrolska. Její divoká voda je oblíbená u kanoistů a raftistů.
Pravé přítoky
Windache protékající údolím Windachtal přibírá jižně od Söldenu. Fischbach se vlévá z údolí Sulztal do Ache u Längenfeldu. Způsobuje opakované sesuvy půdy a záplavy. Horlachbach se vlévá v Umhausenu. Protéká údolím Horlachtal a částí Niederthai a padá do Ötztalu přes známý, 150 m vysoký vodopád Stuibenfall. Horlachbach také napájí vzdálenou přehradu Längental patřící skupině elektráren Sellrain-Silz v Kühtai. Nederbach nebo Stuibenbach z údolí Nedertal u Kühtai se vlévá severně od Oetzu. Krátce před údolní plání proráží skalní soutěsku vodopádem Stuibenfall (nezaměňovat s podstatně větším vodopádem u Umhausenu).
Levé přítoky
Rettenbach z údolí Rettenbachtal se vlévá u Söldenu se v stejnojmenné části obce, do Rettenbachu mimo jiné přitéká voda z ledovce Rettenbachferner. Pollesbach z divoké a nepřístupné skalní soutěsky se vlévá jižně od Hubenu v obci Längenfeld. Lehnbach z Innerbergalm s pozoruhodným 110 m vysokým vodopádem Lehner se vlévá v lokalitě Lehn. Leiersbach, který protéká lesnatým údolím připomínajícím soutěsku, se vlévá severně od Umhausenu. Tumpenbach v lokalitě Tumpen těsně před svým ústím má několik vodopádů.
Hydrografie Od založení Hydrografické služby v Rakousku v letech 1893–1894 je řeka Ötztaler Ache předmětem hydrografického výzkumu. Nejstarší měřicí stanice byly zřízeny v roce 1897, z nichž se zachovalo jen několik. Sledování hydrografického režimu probíhá na vodoměrných stanicích. Měření se týkají hladiny vody, průtoku, teploty vody, suspendovaných látek a nánosů. Cílem je vytvoření dlouhých měřicích řad, aby bylo možné na základě těchto dat dokumentovat neustálé změny, vyvozovat závěry o klimatických změnách a statistické závěry o extrémních hodnotách pro dlouhodobé projekty, jako jsou například protipovodňová opatření na řekách. Tyto údaje také tvoří základ pro veškeré plánování v oblasti vodního hospodářství, mimo jiné i pro plánované elektrárny. Díky automatizaci měřicí sítě lze hodnoty sledovat online a pro účely povodňového varování je lze zahrnout do modelů srážek a odtoku.
Povodí a průtok Řeka Ötztaler Ache má povodí o rozloze 894 km², které zahrnuje východní okraj a jádro Ötztalských Alp a celou západní část Stubaiských Alp, s průměrnou nadmořskou výškou přibližně 2500 m. 20 % povodí leží nad 2900 m, nejvyšším bodem je Wildspitze (3768 m n. m.). Povodí o rozloze 512 km² (57 %) je pokryto vegetací, z toho 130 km² (15 %) lesem, 381 km² (43 %) je bez vegetace.
V povodí Ötztaler Ache se nachází 171 ledovců o celkové rozloze 114,9 km², které tak tvoří 13 % povodí. Od roku 1850 se tato plocha v důsledku úbytku ledovců zmenšila o přibližně 95 km². Povodí o rozloze 2,1 km² připadá na Itálii.
Charakteristickým rysem vlivu ledovců je znatelný nárůst odtoku až v pozdním jaru (květen–červen) s krátkou a koncentrovanou odtokovou aktivitou v plném létě a silným poklesem průtoku na počátku podzimu. Průměrný odtok na měřicí stanici Brunau, 2 km nad ústím, činí 31,3 m³/s, což odpovídá odtokovému příspěvku 37,5 l/s·km². Průměrný odtok v nejvodnatějším měsíci červenci na měřicí stanici Brunau činí více než sedmnáctinásobek odtoku v nejméně vodnatém měsíci únoru, na měřicí stanici Tumpen téměř dvacetinásobek.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Řeky v Tyrolsku Kategorie:Povodí Innu