Novelistická pohádka, též realistická pohádka nebo pohádka ze života, je útvar lidové slovesnosti, jeden ze žánrů pohádky, který se vyznačuje absencí fantastických prvků, ale kde přesto hrdinové porážejí své protivníky a dobro tak vítězí. Jejich děj bývá jednoduchý, veselý a hraničí tak s žertovnými pohádkami. Častý je konflikt mezi chytrými a lstivými hrdiny s jejich hloupými protivníky. K typickým postavám patří například hloupý Honza, císař Josef II., moudré a zlé ženy, sluha a jeho pán, zbojníci nebo faráři. Oproti kouzelným pohádkám se zpravidla neužívá tradičních formulí („bylo nebylo“) a motivů, jako je trojí opakování.
Novelistické pohádky bývají často považovány za nejmladší vrstvu lidových pohádek, s kořeny v renesanci. Řada syžetů je ale doložena již v antice, často v bajkách nebo ve středověkých exemplech. Díla jako Dekameron a Canterburské povídky vycházela právě z lidových podání a určité příběhy se díky nim rozšířily po celé Evropě. V českém prostředí patří mezi literární zpracování novelistických pohádek například Klaretův Hádánkář, satira Podkoní a žák nebo Frantova práva, kde se projevil také vliv humorek. V 15. a 16. století tento žánr existoval v rámci takzvaných kratochvilných rozprávek, od 18. století v knížkách lidového čtení.
Podskupinu novelistických pohádek tvoří pohádky o hloupých obludách, kde se hrdina střetává s fantastickým protivníkem: čertem, obrem, drakem, vodníkem nebo jinou nestvůrou, které ale přesto zachovávají realistický a žertovný charakter. Protivník v nich není poražen silou či pomocí kouzel, ale díky chytrosti a lsti.
Mezi nejoblíbenější české novelistické pohádky patří Chráněnec osudu, Král Drozdí brada nebo Lupič ženichem, v případě pohádek o hloupých obludách se jedná o příběhy Hlídání dveří do komory, Obluda chycená v naštípnutém kmeni a Ďábel a zlá žena.
Reference
Kategorie:Pohádky