náhled|Karl-Marx-Hof náhled|Engelsplatzhof náhled|Krematorium Feuerhalle Simmering, postaveno 1922 Rudá Vídeň je přezdívka rakouského hlavního města Vídně, především z let 1918 až 1934, kdy Vídeň politicky ovládala austromarxistická Sociálně demokratická strana Rakouska, tehdy nesoucí název Sozialdemokratische Arbeiterpartei (zkratka SDAP). Přestože austrofašistický puč roku 1934 sociálnědemokratickou kontrolu nad Vídní přerušil (SDAP byla zakázána), výsadní postavení sociálnědemokratické strany ve volbách ve Vídni po roce 1945 vedlo k tomu, že pojem "Rudá Vídeň" byl občas revokován a znovu užíván. V letech 1918 až 1934, na něž se omezuje užší význam pojmu, sociální demokraté ve Vídni spustili řadu reformních programů, především v oblasti veřejného školství, zdravotní péče a výstavby dostupného bydlení. Mnoho bytových komplexů postavených v tomto období, známých v němčině jako Gemeindebauten, dodnes existuje.
V letech 1925 až 1934 bylo městem Vídeň postaveno více než 60 000 nových bytů, v nichž našlo domov 200 000 lidí. K nejznámějším bytovým komplexům patří Karl-Marx-Hof. Nájemníci těchto bytů byli vybíráni na základě bodového systému, v němž měly přednost sociálně zranitelné skupiny. Počet mateřských škol se zpětinásobil. Byly zavedeny dotované obědy ve školách a školy nabízely lékařské a zubní prohlídky zdarma. Kojenecká úmrtnost klesla pod 50 % předválečné úrovně. Symbolem Rudé Vídně byla též krematoria. Konzervativní katoličtí centrální politici se marně snažili pohřbívání žehem ve Vídni zakázat, Vídeň v tom roku 1924 podpořil i Ústavní soud. Spor o kremace posílil ve zbytku Rakouska antisemitismus, neboť profesor Vídeňské univerzity Julius Tandler, který kremační program vytvořil (stejně jako řadu dalších zdravotnických a hygienických reforem) byl Žid.
Vídeň financovala všechny tyto stavební a jiné programy z některých nových daní. Hlavní finanční architekt reforem Hugo Breitner si na ně odmítal půjčovat. Tím se však Rudá Vídeň dostala i do určité pasti, neboť část daní, z nichž sociální demokraté své programy financovali, vybírala centrální vláda, a ta tak měla účinnou páku na to, jak na vídeňskou vládu tlačit a přinutit ji některé reformní programy zrušit.
Podle mnohých pozorovatelů bylo napětí mezi levicovou a poměrně bohatou Vídní a konzervativním rakouským venkovem jedním z klíčových problémů meziválečného rakouského státu. Americký novinář John Gunther to popsal slovy: „Nerovnováha mezi marxistickou Vídní a nábožensky orientovaným venkovem byla hlavním motivem rakouské politiky až do nástupu Hitlera. Vídeň byla socialistická, protiklerikální a jako obec poměrně bohatá. Zázemí bylo chudé, zaostalé, konzervativní, římskokatolické a žárlivé na vyšší životní úroveň Vídně.“ Rozpor mezi Vídní a venkovem vedl i k tomu, že byla 1. ledna 1922 Vídeň vyhlášena devátým spolkovým státem.
Sociální demokraté měli ve Vídni podporu řady významných intelektuálů a umělců, jako byli Karl Polanyi, Sigmund Freud, Alfred Adler, Arthur Schnitzler, Karl Kraus, Ludwig Wittgenstein, Karl Bühler nebo Arnold Schoenberg. Polanyi výsledky rudovídeňské éry oslavil slovy: "Vídeň dosáhla jednoho z nejpůsobivějších kulturních triumfů západních dějin. Morální a intelektuální vzestup vysoce rozvinuté průmyslové dělnické třídy byl nevídaný. Chráněna vídeňským sociálním systémem odolala ponižujícím dopadům vážných ekonomických otřesů a dosáhla úrovně, jaké dosud masy lidí v žádné průmyslové společnosti nedosáhly."
Reference
Kategorie:Dějiny Rakouska 20. století Kategorie:Dějiny Vídně Kategorie:Přezdívky Kategorie:Politologické pojmy Kategorie:Sociální demokracie