Antonin (světským jménem: Ivan Dmitrijevič Děržavin; 1831 Kondrykino – 15. března 1902 Pskov) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup pskovský a porchovský.
Život Narodil se roku 1831 ve vesnici Kondrykino Kalužské gubernie do rodiny kněze.
Absolvoval Moskevskou duchovní akademii, kterou dokončil roku 1854 s titulem kandidáta bohosloví. Dne 26. února následujícího roku byl rukopoložen na jereje. Roku 1861 byl poslán jako inspektor a učitel do Beljovského duchovního učiliště; později zde působil jako asistent správce.
V roce 1874 během železničního neštěstí vlaku, ve kterém cestoval, zázračně vyvázl živý a bez zranění, ačkoliv byl zničen i vagón, v němž se nacházel. „Veliké nevýslovné milosrdenství mi projevil Pán Bůh v noci na 27. prosince 1874 v hrozných chvílích ztroskotání osobního vlaku poblíž stanice Sergijevo na Moskevsko-kurské železnici.“
Dne 27. února 1875 byl postřižen na monacha a ustanoven představeným Beljovského monastýru Proměnění Páně. V dubnu 1878 byl povýšen na archimandritu.
Dne 5. června 1881 se stal inspektorem Betánského duchovního semináře ve městě Sergijev Posad. O dva roky později, 23. dubna 1883, byl jmenován představeným Sretěnského monastýru v Moskvě. Od léta téhož roku byl členem Moskevské duchovní konzistoře.
Dne 27. listopadu 1883 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu a cara vysvěcen na biskupa starického a vikáře tverské eparchie. Tento úřad zastával do 18. října 1886, kdy byl ustanoven biskupem kovenským a vikářem litevské eparchie.
Od 14. března 1889 spravoval polockou a vitebskou eparchii na území dnešního Běloruska.
Během jeho správy polocké eparchie bylo s jeho přispěním otevřeno ženské učiliště při Tadulinském ženském monastýru; bylo zajištěno zázemí pro Vitebské duchovní učiliště, zřízena penzijní pokladna pro duchovenstvo eparchie, otevřeny chudobince a útulek pro péči o staré lidi a výchovu nezletilých sirotků. Kromě toho se po celé eparchii začala pořádat nábožensko-mravní čtení pro lid, ve Vitebsku byla otevřena knihovna s čítárnou a muzeem a byl zvýšen počet církevně-farních škol.
Zvláštní péči věnoval vzdělávacím institucím.
Dne 3. září 1893 jej synod jmenoval biskupem pskovským a porchovským. Do Pskova dorazil 18. října.
Ve pskovské eparchii byla díky jeho iniciativě otevřena útulna pro duchovní, v chrámech eparchie byly zavedeny církevní sbory a v nedělní a sváteční dny se začaly číst akafisty.
Na počátku července 1901 onemocněl nervovou poruchou, která se zkomplikovala onemocněním jater a zúžením jícnu. Tato nemoc ho velmi oslabila a vladyka již nemohl vykonávat bohoslužby.
Zemřel 15. března 1902 a byl pohřben v katedrálním chrámu.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození v roce 1831 Kategorie:Narození v Kalužské oblasti Kategorie:Úmrtí 15. března Kategorie:Úmrtí v roce 1902 Kategorie:Úmrtí v Pskově