Walter Böhm (16. prosince 1918 Rotava – 23. září 2011 Pattendorf) byl sudetoněmecký voják, tankista a vysoce vyznamenaný poddůstojník Wehrmachtu.. Jako rodák z Kraslicka byl původně občanem Československé republiky, za druhé světové války se stal nositelem Rytířského kříže Železného kříže.
Životopis Původ a mládí Walter Böhm se narodil v obci Rotava (tehdy německy Rothau) jako syn hostinského a zemědělce Josefa Böhma a jeho manželky Antonie, rozené Isammové. Vyrůstal v početné rodině se šesti dětmi. V rodném městě navštěvoval v letech 1924–1932 lidovou a měšťanskou školu, poslední rok měšťanky pak dokončil v Kraslicích. V letech 1933–1936 se vyučil v Kraslicích řeznickému řemeslu a jako řeznický tovaryš pracoval v různých provozech a uzenářských továrnách až do prosince 1938. Jako příslušník německé národnostní menšiny v Sudetech byl občanem Československa.
Vojenská kariéra V lednu 1939 vstoupil jako branec do německé armády k 1. rotě 13. průzkumného oddílu ve Stendalu. Po vypuknutí války se v rámci 13. motorizované pěší divize zúčastnil tažení do Polska a následně i francouzského tažení. V červnu 1941 byl nasazen na jižním úseku východní fronty při útoku na Sovětský svaz. Původně sloužil jako písař a tankmistr u zásobování, ale v roce 1942 byl přeřazen k bojovým osádkám a stal se velitelem obrněného vozidla. Bojoval u řeky Mius, u Donu a účastnil se postupu na Kavkaz. V říjnu 1942 onemocněl žloutenkou a musel být evakuován do lazaretu ve Slezsku. Po uzdravení působil jako instruktor v Meiningenu a absolvoval kurz pro velitele průzkumných hlídek v Postupimi. V srpnu 1944 se vrátil na frontu k 1. rotě 8. tankového průzkumného oddílu 8. tankové divize. V listopadu 1944 byl povýšen na nadrotmistra (Oberfeldwebel) a koncem roku se během dovolené ve vlasti oženil.
Rytířský kříž Během bojů v Maďarsku v únoru 1945 prokázal Walter Böhm mimořádnou odvahu. S pouhými třemi obrněnými vozy podnikl obchvatný útok na sovětské pozice v předmostí řeky Hron (Gran). Podařilo se mu zcela rozvrátit nepřátelské postavení, zajmout velký počet vojáků a ukořistit 32 děl a protitankových kanónů. Za tento strategicky významný čin mu byl 17. března 1945 udělen Rytířský kříž. Vyznamenání mu osobně předal velitel divize, generálmajor Heinrich Hax, v Moravské Ostravě.
Poválečné období Na konci války se v květnu 1945 vyhnul zajetí a probojoval se zpět do rodné Rotavy. V březnu 1946 byl v rámci odsunu Němců z Československa vyhoštěn. Usadil se v Bavorsku, kde se vrátil k řeznickému řemeslu. Po složení mistrovských zkoušek si vybudoval vlastní existenci jako samostatný řeznický mistr. Do důchodu odešel v roce 1998 a dožil se vysokého věku 92 let.
Vyznamenání Válečný záslužný kříž II. třídy s meči – březen 1942 Medaile za zimní tažení na východě – březen 1942 Železný kříž II. třídy – leden 1943 (odeslán dodatečně) Útočný odznak tankových vojsk bronzový – leden 1943 (odeslán dodatečně) Železný kříž I. třídy – 1. listopadu 1944 Odznak za zranění černý – únor 1945 Rytířský kříž Železného kříže – 17. března 1945
Odkazy Reference
Literatura BARTL, Anton W.; VERSTRAETEN, Bart. Die Ritterkreuzträger des Sudetenlandes: 1939-1945. Wolfgang Historica, 2015. FELLGIEBEL, Walther-Peer. Elite of the Third Reich: The Recipients of the Knight's Cross of the Iron Cross 1939-45. Solihull: Helion & Company Limited, 2003. ISBN 978-1874622468.
Externí odkazy Pavel Hervíř, Železný Kříž a Československo, diplomová práce
Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Německé osobnosti druhé světové války Kategorie:Nositelé Rytířského kříže Železného kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Narození v roce 1918 Kategorie:Narození 16. prosince Kategorie:Narození v okrese Sokolov Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Úmrtí v Bavorsku Kategorie:Muži