Hannover () byly dvě navazující vojenské operace 4. armády a 9. armády Wehrmachtu ze skupiny armád Střed probíhající od 24. května 1942 do 21. června 1942 s cílem zničit obklíčená vojska Rudé armády a sovětské partyzány v oblasti okolo měst Vjazma, Smolensk a Jelňa. Operace skončila taktickým úspěchem německých sil, přestože část sovětských jednotek unikla z obklíčení.
Výchozí podmínky a cíle operace
Kontext operace Operace Hannover byla vojenskou operací zaměřenou primárně proti obklíčeným pravidelným jednotkám, které bylo nutné zničit. Operace byla součástí dění na frontě a zapadala do kontextu manévrů Wehrmachtu proti Rudé armádě. Proto v německých materiálech je užíván termín Operation. Nešlo o výpad v zázemí (), který by měl za úkol pacifikaci, pro nějž je v německých pramenech převážně užíván termín Unternehmen. Pod pojmem operace Hannover jsou zahrnuty dvě operace, a to Hannover I. a II. Do přímého střetu s německou armádou se dostaly také četné partyzánské jednotky, ale nešlo o prvotní cíl. Prvotním cílem bylo zničení početných pravidelných jednotek v týle německých vojsk. Nešlo tak o čistě kárnou operaci.
Plán operace Po úspěšné obraně Moskvy v závěru roku 1941 a začátkem roku 1942 se sovětské velení pokusilo o pokračování ofenzivních akcí. Dne 8. ledna 1942 začala Rževsko-vjazmenská operace. Podle sovětského operačního plánu měly sovětské jednotky obklíčit velkou skupinu Wehrmachtu v Rževském výběžku. Jihozápadně od Vjazmy měl být zahájen rozsáhlý výsadkový útok, a proto v těchto oblastech byly soustředěny také značné partyzánské síly. Během první fáze této operace (leden–únor 1942) proniklo několik sovětských jednotek až za německé linie. Německé velení potřebovalo eliminovat tyto sovětské jednotky a partyzány, kteří v oblasti jižně a západně od Vjazmy ohrožovali klíčové zásobovací linie. Jednalo se o silné uskupení, které ohrožovalo pohyb a zásobování německých jednotek. Začátkem března 1942 se území obsazené Bělovovou skupinou a partyzány táhlo od východu na západ od stanice Ugra k přechodu Solovjova na Dněpru a od severu na jih od Dorogobuže po Jelňu.
Operace Mnichov Prvním pokusem o likvidaci proniknuvších jednotek byla operace Mnichov (). Cílem operace bylo porazit Bělovův sbor a smolenské partyzány v oblasti Jelňa – Dorogobuž. Operace Mnichov, která skončila 28. března 1942, nedosáhla požadovaných výsledků. Němcům se nepodařilo porazit sovětské jednotky a partyzánské útvary. Hrozba pro dopravní komunikace v týlu německých vojsk přetrvávala.
Cíle operace Hannover Německá operace s krycím názvem Hannover tak byla reakcí na sovětskou ofenzívu u Rževa a Vjazmy z počátku roku 1942 a následně vzniklou situaci po provedených operacích. Zatímco se sovětské síly v březnu 1942 snažily o průlom a obklíčení německé Skupiny armád Střed, operace Hannover představovala německou snahu o vyčištění vlastního týlového prostoru od zbytků sovětských sil, které tam během ofenzivních akcí uvízly. Cílem operace Hannover I bylo obklíčit a zničit 1. gardový jízdní sbor operující v týlu německé skupiny armád Střed spolu s partyzánskými jednotkami. Za tímto účelem měly 23. a 197. pěší divize a 5. tanková divize zaútočit ze severu, 34. pěší divize a 19. tanková divize z jihu a 131. pěší divize z východu. Podle německých plánů měla být do akce také zapojena Sonderverband Graukopf. Jednotka měla předstírat partyzánský oddíl a proniknout k veliteli sboru, kterého měla zlikvidovat a dále měla provádět podvratné operace proti sovětským silám. V týlové oblasti se nacházelo pouze 9 pěších a 5 ochranných praporů v celkovém počtu 7 000 mužů. Takové síly byly nedostatečné k provedení operace proti sovětským silám. Německé velení proto k realizaci operace stáhlo prakticky veškeré síly, které bylo možné postrádat na frontě.
Nasazené síly
Německé síly Operace neměla na německé straně jednoho velitele, ale jednalo se o koordinovanou akci, které velel rámcově štáb skupiny armád Střed, přičemž přímého taktického velení se ujímali velitelé jednotlivých armád a sborů. Generál Max von Schenckendorff byl velitelem týlového prostoru skupiny armád Střed. V této funkci zodpovídal za bezpečnost a protipartyzánské operace, a proto byl titulárně zodpovědný za průběh operace. Z pohledu vrchního velení německých sil v oblasti to byl Walter Model (9. armáda) a Gotthard Heinrici (4. armáda). Německá sestava byla:
201. ochranná divize, 442. ochranná divize, 197. pěší divize, některé části 23., 31., 34., 93. a 131. pěší divize, dále jednotky z 5., 11. a 19. tankové divize, ženijní a další podpůrné jednotky, ruská sabotážní skupina (velitel Sergej Nikitič Ivanov a jeho zástupce Igor Konstantinovič Sacharov), v průběhu operace se zapojila 221. ochranná divize.
Celkem bylo zapojeno přes 30 000–45 000 mužů.
Sovětské síly Sovětské síly byly zformovány pod tlakem válečné situace a různé jednotky byly spojeny pod jednotné velení: 1. gardový jízdní sbor, velitel Pavel Alexejevič Bělov: 1. gardová jízdní divize, 2. gardová jízdní divize, 41. jízdní divize, 57. jízdní divize, 75. jízdní divize, lyžařské prapory: 114. lyžařský prapor, 115. lyžařský prapor, 116. lyžařský prapor, zbytky rozbité 329. střelecké divize, jednalo se asi o 400 mužů. Odhadovaná síla dohromady byla celkem 19 000–20 000 mužů.
V průběhu bojů byly pod velení generála Bělova zařazeny výsadkářské jednotky:
201. výsadková brigáda, 250. výsadkový pluk, 4. výsadkový sbor, velitel plukovník Alexandr Fjodorovič Kazankin ().
Tyto jednotky měly odhadovaný stav 11 500 mužů.
Do bojů byly zapojeni sovětští partyzáni: partyzánský oddíl Žabo, velitel major Vladimir Vladislavovič Žabo, (), partyzánský oddíl Lední medvěd s počtem 861 osob. partyzánský oddíl Děda s počtem asi 4 150 osob, partyzánský oddíl Lazo s počtem asi 2 500 osob, partyzánský oddíl FD s počtem asi 3 000 osob, partyzánský oddíl Bogdanov s počtem asi 1 850 osob, další menší partyzánské oddíly.
Celkový počet partyzánů se odhaduje na přibližně 15 000. Toto číslo je odhadem, protože ve válečných podmínkách nebylo možné vést přesnou evidenci. Sbor byl doplňován mobilizací na územích pod kontrolou sovětských sil. Během krátké doby bylo do jednotky přijato přes 11 000 lidí. Před vlastním zahájením operace se sovětským jednotkám v německém týle podařilo shromáždit zbraně, vybavení a munici. Ve zprávě ze 4. května generál Bělov zmiňuje následující výzbroj:
Tanky: 1 KV, 1 T-34, 5 T-26, 2 BT, děla: 2 houfnice 152 mm a jedna 203 mm houfnice. Průběh operace
Diverzní předehra operace Pro usnadnění operace německá rozvědka naplánovala diverzní operaci s cílem zlikvidovat velitele uskupení generála Bělova. Dalším cílem bylo podvracení bojové morálky sovětských vojsk pomocí agitace a distribuce protisovětských letáků inspirovaných ideami NTS. Operaci měla provádět zvláštní jednotka sestavená z příslušníků RNNA. Před zahájením operace byli velitelé německých jednotek předem upozorněni, že v prostoru bojových činností bude provedena zvláštní operace. Přičemž příslušníci, kteří budou provádět akce, jsou převlečeni do sovětských stejnokrojů. Aby nedošlo k záměně, bylo rozhodnuto použít zvláštní rozlišovací znaky. Díky rozsahu informovaných osob se operaci Abwehru nepodařilo utajit. Již dne 20. května 1942 byl generál Bělov informován o jednotkách vydávajících se za sovětské operujících s cílem jeho likvidace. Tato operace byla zmařena díky přeběhlíkovi, který identifikoval příslušníky této jednotky. Vyslaný oddíl RNNA byl po přestřelce s průzkumnou hlídkou 8. výsadkové brigády 4. výsadkového sboru zahnán zpět k německým pozicím. Přesto tato zvláštní operace měla úspěch v narušení spojení a vyvolání chaosu v řadách sovětských vojáků. Jednotky RNNA aktivně operovaly v oblasti působnosti Bělovovy skupiny od 23. do 26. května 1942.
Operace Hannover I Bezprostředně po zahájení diverzních akcí dne 24. května 1942, přešla německá vojska do útoku z nástupních pozic. Po dělostřelecké přípravě a za podpory tanků prolomila obranu sovětských jednotek a partyzánů. Německé síly postupovaly do hloubi prostoru ovládaného sovětskými jednotkami. V prvních několika dnech byl německý postup pomalý kvůli silným dešťům a obtížnému zalesněnému terénu. Tíhu bojů nesly především výsadkové a partyzánské jednotky, které se ocitly v obklíčení.
Němci prolomili sovětskou obranu u vesnice Vschody, podařil se jim přechod přes řeku Ugru u stejnojmenného města. Podařilo se jim tak obejít pozice 2. gardové jízdní divize, která byla nucena se stáhnout spolu s partyzánským oddílem Žabo na linii Ščadrino (), Kurakino () a Poldnevo (). Na severu byly donuceny ustupovat jednotky 329. střelecké divize. Německé severní a jižní úderné skupině se 27. května 1942 podařilo navázat vzájemný kontakt u osady Fursova () a uzavřít obklíčení. V noci z 30. na 31. května se po vyčerpávajících bojích značně oslabeným jednotkám 4. výsadkového sboru a 2. gardové jízdní divize podařilo probít k Bělovovi na západ.
Ve dnech mezi 29. květnem a 3. červnem 1942 na podporu průlomu Bělovova sboru byly nasazeny další dvě výsadkové brigády (23. a 211.) s početním stavem 4 000 mužů. Do 3. června byla dobyta řada sovětských opěrných bodů a německé jednotky odřízly 4. výsadkový sbor od Bělovových hlavních sil. Poté, co sovětský jízdní sbor utrpěl těžké ztráty v bojích, obdržel generál Bělov rozkaz k mobilizaci všech mužů ve věku 17–45 let na území pod jeho kontrolou. Takto byl doplněn početní stav sboru o dalších 11 000 odvedenců. Když německé velení zjistilo, že hlavní část Bělovovy skupiny úspěšně unikla z obklíčení, ukončilo operaci Hannover I a byla spuštěna druhá fáze operace.
Operace Hannover II Velení 4. armády vypracovalo nový plán operace, který předpokládal obklíčení Bělovova sboru v oblasti u města Jelňa. Tato druhá část operace s názvem Hannover II. začala 3. června 1942. Němci za masivního použití dělostřelectva, tanků a pěchoty systematicky vytlačovali Bělovův sbor z kontrolovaného území, pročesávali lesy a likvidovali zázemí partyzánů. Po těžkých bojích 4. června Bělov požádal o povolení k proražení z obklíčení. Dostal povolení stáhnout jednotky své skupiny a v týlu ponechat partyzány, kteří primárně kryli ústup.
Německá 5. tanková a 23. pěší divize postupovaly směrem k městu Dorogobuž, zatímco 19. tanková a 197. pěší divize postupovaly na jih směrem k silnici na Jelňu. Německé síly dosáhly řeky Dněpr, kterou překročily, a dne 5. června 1942 vytlačily 114. lyžařský prapor a partyzány z obranných linií kolem města Dorogobuž. Sovětské jednotky byly odříznuty od zásobování, měly kritický nedostatek munice a čelily drtivé převaze německého dělostřelectva a letectva. Situace se pod německým tlakem stávala neudržitelnou, a proto generálporučík Bělov vydal dne 6. června 1942 rozkaz k proražení obklíčení směrem na Kirov ve snaze zachránit bojeschopnost sboru. Ráno dne 7. června 1942 po dělostřelecké palbě zahájily sovětské jednotky průlom proti pozicím 221. ochranné divize. V průběhu bojů sbor překročil dálnici Jelňa–Smolensk a soustředil se v lesích jižně od města Jelňa. Dne 9. června Bělovovy jednotky prorazily obklíčení a začaly ustupovat na jih přes linie německé 221. ochranné divize. V tomto směru se kromě této divize nenacházely žádné významné německé síly, což skupinu zachránilo před zničením.
Německá letecká podpora zintenzivnila útoky na unikající sovětské jednotky. Dne 10. června 1942 silné letecké útoky Luftwaffe donutily sovětské jednotky opustit zásobovací vagóny a rozptýlit se v lesích. Dělostřelectvo a minomety ze zásob byly předány partyzánům a dne 11. června sbor obnovil ústup k sovětským liniím. Ráno 12. června 1942 byl sbor v lesích opět napaden německým letectvem. S ohledem na chybějící těžké zbraně a neustálé letecké útoky sovětské jednotky zvolily taktiku průniku v menších skupinách. Sovětské jednotky se nyní snažily vyhýbat střetům a soustředily se na průchod k sovětským liniím.