Franz Ernst Neumann (11. září 1798 Joachimsthal – 23. května 1895 Königsberg) byl německý fyzik, matematik a mineralog. Je považován za jednoho ze zakladatelů teoretické fyziky v Německu, zejména díky zavedení matematických metod do studia elektřiny a krystalografie.
Vědecká činnost Neumann významně přispěl k rozvoji několika vědních oborů:
V oblasti elektromagnetismu v roce 1845 odvodil první matematicky přesné formule pro výpočet vzájemné indukčnosti dvou uzavřených obvodů a jako jeden z prvních zavedl koncept magnetického vektorového potenciálu. V termodynamice formuloval tzv. Koppův–Neumannův zákon pro výpočet měrného tepla sloučenin na základě měrných tepel jejich složek (molekulární teplo). V oblasti krystalografie zavedl tzv. Neumannův princip, který dává do souvislosti fyzikální vlastnosti krystalu s jeho geometrickou symetrií a stal se základem pro pozdější rozvoj tenzorového popisu fyzikálních vlastností látek. V optice vypracoval matematickou teorii dvojlomu světla v krystalech.
V roce 1834 založil společně s matematikem Carlem Gustavem Jacobem Jacobim na univerzitě v Königsbergu (dnešní Kaliningrad) proslulý matematicko-fyzikální seminář, který zásadně ovlivnil výchovu německých vědců. Mezi jeho studenty patřily takové osobnosti jako Gustav Robert Kirchhoff nebo Woldemar Voigt.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Elektromagnetická indukce Měrná tepelná kapacita Krystalografie
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí fyzici Kategorie:Němečtí mineralogové Kategorie:Krystalografové Kategorie:Členové Francouzské akademie věd Kategorie:Zahraniční členové Královské společnosti Kategorie:Nositelé Maxmiliánova řádu za vědu a umění Kategorie:Držitelé Copleyho medaile Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Narození v roce 1798 Kategorie:Úmrtí 23. května Kategorie:Úmrtí v roce 1895 Kategorie:Úmrtí v Kaliningradu Kategorie:Muži