Antoine Brumel (kolem roku 1460 – kolem roku 1515) byl francouzský hudební skladatel z počátku renesance, svým stylem řazený k franko-vlámské škole.

Život

Brumel se narodil v Chartres nebo možná v Brunelles poblíž Nogent-le-Rotrou. Je jedním z mála skladatelů franko-vlámské školy narozených ve Francii, mimo hranice burgundského území. Nejstarší zmínka o něm pochází z Chartres, kde byl od 9. srpna 1483 zpěvákem („chantre“, tedy choristou) v profesionálním sboru katedrály Notre-Dame de Chartres. Dne 4. října 1486 se stal mistrem hudby (vedoucím hlavního i dětského sboru, tedy kapelníkem, jak bychom řekli dnes) v katedrále Saint-Pierre de Genève, kde působil až do roku 1492. Během této doby mu bylo povoleno navštívit dvůr vévody Savojska v Chambéry (1489 – 1490). Napětí s vedením kapely jej v srpnu 1492 přimělo náhle opustit katedrálu Saint-Pierre. V roce 1497 se stal kanovníkem v Laonu. Je známo, že se stal knězem, pravděpodobně někdy v období těchto dvou zaměstnání. 5. ledna 1498 byl Brumel pověřen hudebním vzděláváním dětí v katedrále Notre-Dame v Paříži. Později téhož roku z důvodu nových sporů rezignoval a vrátil se do Chambéry, kde byl zaměstnán jako zpěvák na vévodském dvoře (1. června 1501 – 1. července 1502), než byl v roce 1506 jmenován kapelníkem na dvoře v Ferraře ve službách Alfonsa I. d'Este.

Vincenzo Galilei napsal pojednání, v němž uvádí řadu francouzských a vlámských skladatelů včetně Brumela, kteří se sešli u příležitosti volby papeže Lva X. Nebyly však nalezeny žádné důkazy, které by to potvrdily, a protože se Galilei narodil přibližně ve stejné době, kdy Brumel zemřel, jeho svědectví je sporné.

Snad jeho obtížná povaha Brumela přiměla žít kočovným životem, jaký vedlo mnoho tehdejších hudebníků; mnozí z nich měnili působiště s cílem zdokonalit se a objevit různé způsoby provozování svého umění po celé Francii či Evropě.

Za svého života byl Brumel proslulý – je zmiňován v několika deploracích (žalozpěvech) jiných skladatelů, např. od Josquina Despreze pro Ockeghema: „Accoutrez vous d'habits de deuil, Josquin, Brumel, Pierchona, [Loyset] Compèra…“ – a po své smrti se sám stal předmětem několika deplorací (více než Jacob Obrecht, Jean Mouton, Antoine de Févin nebo Alexander Agricola). Byl chválen i Françoisem Rabelaisem v díle Pantagruel . Anglický skladatel Thomas Morley jej v roce 1597 zmíní v díle A plain and easy introduction to practical music, kde jej považuje za rovnocenného Josquinovi, zejména pro mistrovství v kompozici kánonů.

Dílo

Jako severoevropský skladatel Brumel začlenil do svého díla italské vlivy. Skládal především mše (z nichž se nám dochovalo asi patnáct, plus několik fragmentů). Mezi nimi je slavná Missa Et ecce terræ motus pro 12 hlasů, zvaná „Zemětřesení" (na prvních 7 not: re-re-h-re-mi-re-re z antifony zpívané o velikonočních laudách: „Et ecce terræ motus...“, „a hle, země se zatřásla“). Dochovaný rukopis je ten, který nechal opsat Orlando di Lasso s cílem předat dílo dvoru v Bavorsku. Brumelovým posledním dílem je Missa pro defunctis, rekviem pro čtyřhlasý sbor.

Dále je autorem motet (34, včetně 3 Magnificat, františkánské sekvence Mater Patris et Filia pro tři hlasy, osmihlasého Benedictus z mše Et ecce terræ motus, čtyřhlasé mariánské antifony Regina Cœli a čtyřhlasé antifony k Nanebevzetí Panny Marie Sicut lilium inter spinas) a asi patnácti světských písní. Melodie hraje v jeho skladbách významnou roli.

Nahrávky

Missa Et ecce terræ motus („Earthquake“ Mass) v podání Huelgas Ensemble pod vedením Paul Van Nevel (Sony Vivarte 46348). 1990 Světová premiéra, „kontinentální" zvuk. Missa Et ecce terræ motus („Earthquake“ Mass), Lamentation, Magnificat secundi toni, v podání Le Tallis Scholars pod vedením Petera Phillipse (Gimell CDGIM 026). 1992 „britský" zvuk, Diapason d'or, ffff Télérama. Missa Et ecce terræ motus („Earthquake“ Mass) v podání Ensemble Clément Janequin a Les Sacqueboutiers de Toulouse pod vedením Dominique Visseho (Harmonia Mundi 901738). Interpretováno s nástroji zdvojujícími hlasy. Missa pro defunctis, Pierre de La Rue, Missa pro defunctis) v podání The Clerks' Group pod vedením Edwarda Wickhama (ASV CDGAU352) 2005 Missa Victimae paschali laudes, Ave. Virgo gloriasa, Mater Patris, Nativitas unde gaudia, O Crux, ave, spes unica, v podání The Hilliard Ensemble. CD Coro 2007 Lamentations, v podání 'i buoni antichi' (The Gentlemen of St John's, College Cambridge a zpěváci z Choralen van de Grote Kerk Breda); pod vedením Jamese Burtona. 'O Bone Jesu' LBCD 86. YouTube. Lamentations (kompletní nahrávka), v podání Musica Secreta, dir. Deborah Roberts & Laurie Stras. CD Obsidian 2019

Reference

Externí odkazy Svazek 5 z Corpus mensurabilis musicae

Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé renesance Kategorie:Narození v 15. století Kategorie:Úmrtí v 16. století Kategorie:Muži