Univerzitní americký fotbal je americký fotbal hraný amatérskými sportovci, přesněji studenty amerických univerzit. Jelikož profesionální liga National Football League nemá oficiální nižší ligu, jsou americké univerzitní soutěže považovány za druhou nejvyšší úroveň amerického fotbalu na světě.
Ačkoli ve Spojených státech neexistuje jediný řídicí orgán pro univerzitní americký fotbal, většina škol, zejména na nejvyšší úrovni soutěže, je členem National Collegiate Athletic Association (NCAA).
Tento sport je v USA mimořádně populární a v některých regionech dokonce soupeří s NFL a místy ji i překonává v zájmu fanoušků. Univerzitní zápasy pravidelně navštěvují desítky tisíc diváků a některé stadiony patří mezi největší na světě, jejich kapacita často přesahuje 100 000 míst. Divácký rekord drží zápas, který sledovalo 130 045 fanoušků, 10. září 2016.Tennessee porazilo Virginia Tech 45–24 na stadionu Bristol Motor Speedway.
Většina profesionálních hráčů amerického fotbalu v NFL i dalších ligách dříve hrála univerzitní fotbal. Každý rok probíhá draft NFL, ve kterém je vybráno 224 hráčů, přičemž většina pochází právě z NCAA. Podobně fungují i další ligy, jako CFL nebo UFL, které také pravidelně draftují především hráče z univerzit. Nevybraní hráči mají stále šanci dostat se do týmu jako nedraftovaní volní hráči. I přes tyto možnosti se do NFL dostane jen asi 1,6 % hráčů NCAA.
Historie
Počátky amerického fotbalu náhled|Fotbalový tým Yaleovy univerzity v roce 1879 Americký fotbal vzniknul ve Spojených státech amerických, ale jeho historie se začala psát už dříve, v Anglii. Ve 30. letech 19. století se na škole ve městě Rugby rozšířil typ fotbalu, při kterém hráči mohli běhat s míčem v rukou. Tento styl hry měl podle tradice zavést žák William Webb Ellis v roce 1823, i když to mnozí považují za legendu. Za vznik moderního ragby se obvykle považuje rok 1845, kdy byla v Rugby sepsána první pravidla. Tento sport se z Britských ostrovů rozšířil právě do Ameriky, kde se rozšířil mezi univerzitní studenty, převážně na severovýchodě.
Za první zápas v historii amerického fotbalu je považování utkání mezi Rutgersovou a Princetonskou univerzitou, které se odehrálo 6. listopadu 1869. Každý tým měl 25 hráčů a hrálo se na hřišti o délce přibližně 110 metrů a šířce 68,5 metrů. Hráči nemohli s míčem běžet ani ho házet. Body se získávaly kopnutím nebo odražením míče hlavou do soupeřovy branky, přičemž vyhrál tým, který jako první dosáhl šesti gólů. Míč bylo možné odrážet rukama, nohama nebo boky. Hráči Rutgersovy univerzity vyhráli 6:4 a hned dostali výzvu k odvetě v Princetonu v New Jersey o dva týdny později. Druhý zápas vyhrál Princeton 8:0.
Univerzitní zápasy pokračovaly nadále, ovšem bez jednotných pravidel. Hrálo se zkrátka podle pravidel týmu, jenž hostil zápas.
Standadrizace pravidel a rozvoj hry Protože rozdíly v pravidlech mezi školami komplikovaly soutěžení, zástupci Yaleovy, Kolumbijské, Princetonské a Rutgersovy univerzity se v říjnu 1873 sešli, aby vytvořili jednotná pravidla, podle kterých by mohla hrát jakákoli škola. Pozváni na konferenci byli i zástupci Harvardovy univerzity, ale nezúčastnil se kvůli nesouhlasu ohledně podoby fotbalu.
Harvard se roku 1872 odchýlil od ostatních škol a vytvořil vlastní pravidla podobná ragby, která ale nikdo další nepřijal. Většina škol se v roce 1873 shodla na jiných pravidlech, takže Harvard hrál s montréalskou McGillovou univerzitou, kde zjistil, že mu víc vyhovuje klasické ragby než jeho vlastní verze. 14. a 15. května 1874 se odehrál první zápas podle nových pravidel. Zápas Harvardovy a McGillovy univerzity, odehraný 23. října stejného roku, byl prvním zápasem amerického fotbalu mimo území USA. náhled|Walter Camp Na základě toho začal Harvard ragby prosazovat i na dalších školách. V roce 1875 sehrál zápas s Yale, kterého se účastnily i týmy z Princetonu, což pomohlo ragby zpopularizovat. Do roku 1876 už Yale i Princeton přešly na upravená ragbyová pravidla. V listopadu 1876 se setkali zástupci Harvardu, Columbie, Princetonu a Yale a přijali jednotná pravidla vycházející z Rugby Union s drobnými úpravami bodování. Tyto školy také vytvořili Intercollegiate Football Association. Nová pravidla se pak rychle rozšířila mezi další univerzity a kluby v USA. Roku 1880 kapitán tymu Yaleovy univerzity Walter Camp, známý jako „otec amerického fotbalu“ prosadil změny v pravidlech, které změnily počet hráčů z patnácti na současných jedenáct. Chaotickou skrumáž při rozehrávce pak nahradil dodnes používaný snap.
Camp však v roce 1882 úspěšně navrhl pravidlo, které omezovalo každý tým na tři downy (pokusy) k postupu o 5 yardů (4,6 m). Pokud se tým nedostal na požadovanou vzdálenost během těchto tří pokusů, ztratil držení míče ve prospěch soupeře. Tato změna definitivně oddělila americký fotbal od rugby a na hřiště byly přidány pětiyardové čáry na hřišti pro měření vzdáleností. Dalšími zásadními změnami bylo zmenšení hřiště na 110 x 53,3 yardů (100,6 x 48,8 metrů) a zavedení bodovacího systému, který uděloval pět bodů za field goal, čtyři za touchdown, dva za safety a za kop po touchdownu. Dále bylo povoleno skládání hráčů pomocí chycení pod pasem a byla zavedena line of scrimmage.
Nárůst popularity na začátku 20. století I přes nová pravidla zůstával fotbal nebezpečným sportem. Herní akce často způsobovaly vážná zranění i úmrtí. Vrchol nastal v roce 1905, kdy v USA zemřelo 19 hráčů, což vedlo k zapojení prezidenta Theodora Roosevelta, který pohrozil zákazem fotbalu, pokud nedojde k zásadním změnám. V reakci na tuto situaci se v prosinci 1905 v New Yorku sešlo 62 vysokých škol a univerzit, aby projednaly úpravy pravidel. Tato jednání vedla ke vzniku Intercollegiate Athletic Association of the United States, 31. března 1906. Později byla tato asociace přejmenována na National Collegiate Athletic Association (NCAA).
Nadále docházelo ke změnám fotbalových pravidel. Roku 1906 byla povolena přihrávka směrem dopředu. Posléze byl čas zápasu zkrácen ze 70 na 60 minut a vzdálenost potřebná pro dosažení prvního downu byla zvýšena z 5 na 10 yardů (9,1 metrů). Před rozehrávkou byla také zavedena neutrální zóna. Upravovalo se také bodování. V roce 1909 počet bodů za field goal byl snížen na tři a o tři roky později se hodnota touchdownu zvýšila na šest bodů. Ve stejném roce došlo také k úpravám hřiště, jehož délka byla zkrácena na 100 yardů (91,4 m), vznikly dvě koncové zóny o délce 10 yardů (9,1 m) a týmy dostaly místo tří čtyři downy na postup o 10 yardů. V roce 1914 byl zaveden trest za faul na hráče po odhození a v roce 1918 bylo hráčům poprvé povoleno chytat míč kdekoli na hřišti, pokud k tomu byli oprávněni.
Univerzitní fotbal ve 20. století náhled|Orange Bowl 1976 Po obrovském úspěchu mistrovského zápasu NFL v roce 1958 už univerzitní americký fotbal nedosahoval stejné popularity jako NFL, alespoň na celonárodní úrovni. Ačkoli televize pomohla oběma soutěžím, od konce 50. let se NFL stala celostátně populárním sportem, zatímco univerzitní fotbal si zachoval spíše silné regionální vazby. S nástupem celonárodní televizní popularity se univerzitní fotbal také více zviditelnil, i když si dlouho zachovával hlavně regionální charakter. NCAA měla v 50. letech kontrolu nad televizními právy, což skončilo až po soudním sporu v roce 1984, kdy si školy získaly možnost sjednávat vlastní televizní smlouvy. Od roku 1966 začala ABC vysílat celonárodní zápas týdne. Zároveň se vyvíjely nové herní strategie, které zásadně ovlivnily styl hry na univerzitní i profesionální úrovni.
Americký univerzitní fotbal se postupně vyvíjel od jednoduchého rozdělení škol až po dnešní profesionálněji fungující systém.
V roce 1978 se Division I rozdělila na dvě části: FBS (hlavní programy s „bowl“ zápasy) a FCS (s play off systémem). FBS dlouho neměla oficiální play off, takže národního šampiona určovaly ankety, což vedlo ke sporným výsledkům. S rostoucím počtem bowl zápasů se zároveň ztížilo určování národního šampiona v americkém univerzitním fotbalu, protože konferenční smlouvy omezovaly možnosti střetnutí nejlepších týmů. V roce 1992 vznikla Bowl Coalition, která měla za cíl usnadnit souboj týmů č. 1 a č. 2 podle žebříčku AP, ale kvůli omezením a neúčasti všech klíčových konferencí nebyla příliš úspěšná.
V roce 1995 ji nahradila Bowl Alliance, která zredukovala počet hlavních bowl zápasů pro titul na tři (Fiesta, Sugar a Orange Bowl) a zaručila souboj dvou nejlepších týmů. Ani tento systém však nezahrnoval všechny významné konference a zejména Rose Bowl, což omezovalo jeho legitimitu. náhled|Zápas College Football Playoff V roce 1998 byl zaveden systém Bowl Championship Series (BCS), který zahrnoval všechny hlavní konference a čtyři největší bowl zápasy (Rose, Orange, Sugar a Fiesta Bowl). Tento systém využíval kombinaci lidských hlasování, počítačových žebříčků a síly programu k určení dvou nejlepších týmů, které se střetly v národním šampionátu. Postupně byl rozšířen o další konferenční šampiony a at-large týmy, pokud splnily určité podmínky v žebříčku.I v rámci BCS se objevily úspěchy týmů z menších konferencí.
Univerzitní fotbal v současnosti Kvůli rostoucí kritice systému Bowl Championship Series a jeho někdy sporným výsledkům došlo mezi konferenčními komisaři a prezidentem univerzity Notre Dame k dohodě o vytvoření nového play off systému pro určení mistra. Tento systém byl pojmenován College Football Playoff a stal se každoročním turnajem v rámci NCAA Division I Football Bowl Subdivision.
V roce 2021 došlo k zásadní změně v univerzitním fotbale. Studenti začali dostávat zaplaceno za využití své identity (NIL), a později jim bylo dokonce umožněno být placeni přímo školami, což ukončilo čistě amatérský charakter univerzitního sportu v USA.
Organizace Univerzitní americký fotbal ve Spojených státech je organizován především prostřednictvím sportovních asociací, z nichž nejvýznamnější je NCAA (National Collegiate Athletic Association). Ta sdružuje stovky univerzit a dělí soutěže do tří hlavních divizí (Division I, II a III) podle velikosti škol, sportovních rozpočtů a úrovně stipendií.
Nejvyšší úroveň představuje Division I, která se dále člení na dvě podskupiny: FBS (Football Bowl Subdivision) a FCS (Football Championship Subdivision). FBS je nejprestižnější a zahrnuje nejsilnější univerzitní týmy. Vyvrcholením sezony FBS je College Football Playoff, které určuje národního šampiona.
Týmy jsou sdruženy do konferencí, které organizují pravidelnou sezónu. Mezi nejznámější patří tzv. power conferences – The Atlantic Coast Conference (ACC), Big Ten Conference, Big 12 Conference a Southeastern Conference (SEC).
Seznam konferencí NCAA Division I FBS KonferenceZkratkaZaloženaPočet členůSídlo American Conference *** American 2013 13 Irving, Texas Atlantic Coast Conference ** ACC 1953 18 Charlotte, Severní Karolína Big Ten Conference ** Big Ten, B1G 1896 18 Rosemont, Illinois Big 12 Conference ** Big 12 1996 16 Irving, Texas Conference USA *** CUSA 1995 12Dallas, Texas Division I FBS Independents 2 Mid-American Conference *** MAC 1946 13 Cleveland, Ohio Mountain West Conference *** MW 1999 12 Colorado Springs, Colorado Pac-12 Conference Pac-12 1915 2 San Ramon, Kalifornie Southeastern Conference ** SEC 1932 16 Birmingham, Alabama Sun Belt Conference *** Sun Belt, SBC 1976 14 – Konference „Big Four“ nebo „Power Four“ – Konference „Group of Six“
Bowl zápasy V Severní Americe je tzv. bowl game (zkráceně bowl) jedním ze zápasů univerzitního amerického fotbalu hraných po konci základní části sezony, které hrají především týmy z nejvyšší divize NCAA (FBS).
Po většinu své historie tato soutěž neměla klasické play off, které by rozhodovalo o národním šampionovi. Místo toho se vítěz určoval hlasováním sportovních novinářů nebo trenérů. Namísto jednotného vyřazovacího systému vznikaly v různých městech tradiční regionální slavnosti, jejichž součástí byly právě bowl zápasy.