Bazilika svatého Urbana v Troyes ( ) je římskokatolická gotická katedrála nalézající se ve francouzském městě Troyes v departementu Aube v regionu Champagne. Tato rozsáhlá stavba v gotickém slohu byla vybudována v druhé polovině 13. století na popud papeže Urbana IV. v místě jeho rodného domu. Vysvěcena byla v roce 1389, stavební práce však s přestávkami pokračovaly až do 19. století.

Bazilika je stěžejní památkou paprskovité gotiky a vyniká slohovou jednotou. Tu umožnily mimořádné prostředky, které papež – syn obuvníka z Troyes (nar. cca 1195) – na stavbu zahájenou v 60. letech 12. století vynaložil. Architektura stavby dává maximální prostor vitrážím. Kvůli finančním potížím byla výstavba opakovaně přerušována a probíhala v etapách od 13. až do 20. století, kdy byla bazilika definitivně dokončena.

Od roku 1840 je katedrála zapsána na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.

Historie náhled|vlevo|Jihovýchodní průčelí katedrály z ulice Urbana IV. náhled|vlevo|Průčelí baziliky v noci

Výstavbu budovy inicioval Jacques Pantaléon. Ten pocházel z velmi prostých poměrů – jeho otec byl obuvníkem – ale dosáhl pozoruhodné církevní kariéry: působil jako arciděkan v Laonu, vyslanec Svatého stolce, biskup ve Verdunu a následně jako patriarcha jeruzalémský. V roce 1261 byl zvolen papežem a přijal jméno Urban IV.

Na místě rodinné dílny, kde se podle tradice narodil, se rozhodl nechat vybudovat baziliku zasvěcenou svatému Urbanovi, papeži ze 3. století a svému patronovi. Značné finanční prostředky umožnily rychlý postup prací; hlavní část stavby vznikla během necelých třiceti let v období 1262–1286. Po smrti Urbana IV. v roce 1264 pokračoval ve výstavbě jeho synovec, kardinál Ancher Pantaléon. V letech 1262 až 1266 byl stavitelem kostela Jean Langlois, měšťan z Troyes. Podle historika Eugèna Lefèvre-Pontalise to byl právě on, kdo navrhl plán a vertikální členění budovy, čímž se stal předchůdcem štíhlého slohu 14. století. Po roce 1266 se Langlois stal „křižákem“ a odešel na Kypr.

Práce byly mezi lety 1266 a 1269 přerušeny kvůli odporu Ode de Pougy, abatyše kláštera Notre-Dame-aux-Nonnains v Troyes. Ta odmítala stavbu kostela přímo podřízeného Svatému stolci na svém lénu. Nechala dokonce vyslat ozbrojence, aby staveniště zpustošili a napadli papežského legáta, který přišel v roce 1268 požehnat hřbitovu, což vedlo k její exkomunikaci 15. července 1268. Požár v červnu nebo červenci 1266 navíc zcela zničil krov chóru a došlo ke zřícení horních částí okapových zdí. Škody byly menší nad transeptem, jehož střecha ještě nebyla osazena. Práce pokračovaly v letech 1267 až 1270 dokončením dvou portálů a horní části transeptu. Kolegiátní kostel byl vysvěcen v roce 1389. Během Velké francouzské revoluce se stal farním kostelem a v letech 1876–1886 prošly chór a transept rekonstrukcí. Diecézní architekt Paul Selmersheim dokončil hlavní loď během poslední fáze prací v letech 1893 až 1905.

Kostel je jedním z nejdůležitějších dokladů paprskovité gotiky (gothique rayonnant), která se rozvíjela v Paříži a na severu Francie od poloviny 13. století. Podobně jako další významná stavba tohoto slohu, pařížská Sainte-Chapelle, i bazilika svatého Urbana v Troyes dává vyniknout architektonické struktuře. Všechny nosné prvky jsou výrazně zdůrazněny, aby vynikl „skelet“ budovy. Svazkové přípory stoupající bez přerušení přímo od země až ke klenbám podtrhují vertikalitu celé stavby.

Došlo zde také ke zjednodušení vertikálního členění (elevace). Na rozdíl od tehdejší běžné gotické praxe nemá kostel svatého Urbana tři úrovně (mezilodní arkády, triforium a horní okna), ale pouze úrovně dvě: arkády a vysoká okna. Toto uspořádání umožnilo maximalizovat plochu vitráží, které v tomto kostele vyplňují veškerý prostor, jenž neslouží jako nosná konstrukce. Statické síly jsou svedeny do vnějšího opěrného systému s oblouky. Kostel je tedy v podstatě tvořen pouze nosnou kostrou a sklem. Celý objekt zdobí bohatý cyklus vitráží.

Portály Bazilika má tři portály ze 13. století. Západní portál je rozdělen do tří částí a jeho tympanon nese výjevy na téma Poslední soud. Severní portál je chráněn pozoruhodným baldachýnem, který připomíná jemnou kamennou krajku.

Interiér Právě v interiéru se naplno projevuje prosvětlenost stavby díky prostoru věnovanému vitrážím. Křtitelnice pocházející z kostela Saint-Pierre-aux-Nonnains datovaná do 15. století sloužila po jistou dobu jako obrubeň studny. Její dřevěné víko vytvořil kolem roku 1845 François Joseph Valtat.

V bazilice se nachází jedno z nejkrásnějších lavab) ze 13. století. Je zdobeno scénou Korunování Panny Marie a vyobrazením obou mecenášů baziliky – vpravo je zachycen kardinál Ancher a vlevo papež Urban IV.

Pohřebiště Kromě kenotafu zmíněného níže sloužila bazilika jako místo k pohřbívání, o čemž svědčí řada náhrobních desek:

Náhrobní deska Pierra le Bretona, notáře na trzích, a jeho manželky Laurette Mérille, 15. století Náhrobní deska Félise Grase de Chauchigny, měšťana z Troyes, a jeho manželky Jehanne (1370, 1380) Náhrobní deska Jehanne, vdovy po Peireronu Lannesvalovi, 1471 Náhrobní deska Jeana Bompase a jeho manželky Anne Saulnier, 1563 Náhrobní deska Guie de Bosco, 1361 Náhrobní deska rodiny La Rüe, 16. století Náhrobní deska Marguerite la Caillate z roku 1411

Chronologie výstavby Dosud nedokončená stavba byla vysvěcena v roce 1389. Západní portál spolu s horními částmi prvních klenebních polí byl dokončen až v roce 1905. Diecézní architekt Paul Selmersheim, který portál realizoval, předtím v letech 1876–1886 restauroval chór a transept.

Stavba byla zakončena 34 metrů vysokou sanktusníkovou věží, která byla v roce 1761 zapálena bleskem a následně na příkaz kapituly stržena.

Vitráže Tympanon Posledního soudu doplňuje vitráž, na které jsou (zleva doprava) zachyceni: Svatý Valerián, svatý Ludvík, svatý Urban, Urban IV., svatý Tomáš Akvinský a svatá Cecílie Římská.

Chór Soubor grisaillových vitráží osazených kolem roku 1270 zobrazuje postavy zachycené z profilu (vitráž patriarchů). Heraldický lem, který je obklopuje, nese znaky Francie, Navarry, města Troyes, kapituly a papeže Urbana IV.

Hlavní loď Na severních bočních lodích se nachází cyklus ze života svatého papeže Urbana I. zobrazený na šestnácti polích; tento soubor restauroval v roce 1897 Édouard Didron. Další vitráž zobrazuje Jacquese de Troyes (budoucího Urbana IV.) při kázání.

Kaple Severní kaple uchovává vitráž s výjevem Navštívení Panny Marie ze 13. století. V jižní kapli se nachází vitráž s motivem „Panny Marie s hrozny“.

Sochařská výzdoba

Interiér Kromě nástěnného náhrobku (gisant) rodiny Cauchon-Maupas se nad ním nachází erb se zlatým gryfem se stříbrnými křídly. U postavy je umístěna latinská fylaktéra (nápisová páska) s textem: „Nech ho být, ať si odpočine, dokud jako nájemník nebude spokojen se svým dnem,“ což je úryvek z knihy Jób 14, 6.

V bazilice jsou také umístěny sochy pocházející z bývalého kláštera minoritů. Tyto sochy svatého Jana a Panny Marie byly pravděpodobně součástí výjevu Kalvárie; pocházejí ze 16. nebo počátku 17. století.

Panna Maria s hrozny je zachycena stojící na srpku měsíce, který je symbolem čistoty. Na levé paži drží Ježíška, který v ruce svírá hrozen vína a pravicí žehná. Matka má ve vlasech, které vlnitě splývají na její prostý plášť, čelenku. Plášť si dodnes uchoval stopy původní polychromie a vyšívaný lem; pod ním jsou částečně patrné střevíce s tupou špičkou (tzv. gueule de vache). Obě postavy mají přivřené, mandlové a mírně zešikmené oči.

Exteriér

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Grand Est Kategorie:Vzniklo ve 13. století Kategorie:Stavby v departementu Aube Troyes Troyes Kategorie:Gotické stavby v Grand Est