ZSD Nysa byla řada polských dodávkových automobilů, vyráběných v podniku Zakład Samochodów Dostawczych ve městě Nisa v letech 1958 až 1994.
Historie vzniku V roce 1952 byl ve městě Nisa založen podnik na výrobu automobilových nástaveb pod názvem Zakłady Budowy Nadwozi Samochodowych. Předtím ve stejných prostorech působil podnik na výrobu kovového nábytku, který produkoval nemocniční lůžka, křesla, kancelářské psací stoly, skříně i sejfy. Po rozhodnutí o změně výrobního sortimentu začala příprava a následně i produkce specializovaných nástaveb, určených k montáži na podvozky polských nákladních automobilů FSC Lublin-51 a Star 20. Vyráběly se furgony pro nejrůznější účely, pojízdné dílny i putovní kina.
V roce 1953 bylo vyrobeno celkem 382 vozidel. Rozšířil se také výrobní závod o novou montážní halu. O dva roky později, v roce 1955 brány závodu opustilo 772 vozidel se speciálními nástavbami. V závislosti na industrializaci země byl stále silněji cítit nedostatek užitkových vozidel s nosností do 1 000 kg. Automobily takové třídy se do té doby nevyráběly v Polsku ani v sousedních zemích. Proto bylo na přelomu let 1956-57 rozhodnuto začít práce na takovém automobilu.
Začátkem roku 1957 byly práce na užitkovém automobilu svěřeny podniku FSO. Nezávisle na tom začaly konstrukční práce i v továrně v Nise. Shodně v obou případech se připravoval automobil s rámovou konstrukcí podvozku s nápravami a pohonem převzatým z vozu Warszawa M-20. Omezená nosnost předního zavěšení si vynutila přesun nápravy před sedadlo řidiče. Tato skutečnost předurčila rozložení komponent podvozku a do jisté míry i siluetu vozidla. Projekt z podniku FSO byl nakonec odmítnut kvůli nevhodné a technologicky nevyhovující karosérii a nedostatkům podvozku. Konstrukční tým v Nise navrhl vlastní karoserii a udělal řadu změn na komponentech podvozku, aby vozidlo přizpůsobil většímu zatížení. Konstruktéři z Nisy navázali spolupráci s konstruktéry z podniku FSC Lublin, kde v té době vyvíjeli automobil příbuzné kategorie Žuk.
Nysa N57 Začala stavba prototypů automobilů, které byly pojmenovány Nysa. Do prosince 1957 vzniklo 13 prototypů, označených Nysa N57. Automobil byl doporučen do výroby. Výrobní technologie byla přizpůsobena možnostem tehdejšího závodu, který nedisponoval dostatkem vybavení jako jsou lisy a svářečky. thumb|Nysa N57 Vůz byl vybaven čtyřtaktním benzínovým motorem s rozvodem OHV z automobilu Warszawa M-20. Motor byl zavěšen nad přední nápravou vozidla. Objem motoru byl 2 120 cm3, výkon 36,8 kW při otáčkách 3 600 min-1. Elektrická soustava pracovala s napětím 12 V, byla napájena dynamem o výkonu 220 W a olověným akumulátorem s kapacitou 51 Ah. Jednokotoučová poloodstředivá třecí spojka je zesílena použitím devíti vinutých tlačných pružin. Třístupňová převodovka byla v bloku s motorem. Synchronizovaný byl druhý a třetí stupeň. Byl použit jednodílný hnací trubkový hřídel se dvěma klouby. Zadní náprava s kuželovým koncovým převodem s převodovým poměrem 5,125 byla převzata z vozu Warszawa M-20. Kostra vozidla byla tvořena podélným rámem svařované konstrukce. Nosníky byly vyrobeny z uzavřeného obdélníkového profilu o rozměrech 100×50×3 mm. Zavěšení předních kol bylo nezávislé. Kola byla nesena na dvojitých příčných ramenech nestejné délky. Vinuté pružiny předního zavěšení Varšavy byly podepřeny druhým párem pružin namontovaným uvnitř nich. Byly použity hydraulické ramenové tlumiče a torzní stabilizátor. Závislé zadní zavěšení využívalo dvě podélné listové pružiny a ramenové tlumiče. Kola o průměru 16" byla vybavena pneumatikami o rozměru 6,00-16". Systém řízení využíval globoidní šnekový převod a jednodílný hřídel řízení. Kapalinová provozní brzda byla jednookruhová. Brzdové bubny předních i zadních kol byly převzaty z osobní Warszawy. Parkovací brzda působila na zadní kola. Uzavřená karoserie vagónového typu měla rámovou konstrukci. Rám byl svařen z ocelových profilů. Vnější plášť byl vyroben z ocelového plechu o tloušťce 0,8 mm. Karoserie mikrobusu byla vybavena čtyřmi dveřmi. V pravé bočnici byla dvojice jednokřídlých dveří a v levé bočnici byly dveře řidiče. V zadní stěně byly široké jednokřídlé dveře, zavěšené vlevo. Okna vozidla byla pouze z plochého skla. Sedadla řidiče a spolujezdce se nacházela po stranách krytu motoru a v zadní části se nacházely tři dvoumístné lavice pro cestující. Pro sjednocení komponentů byl zachován rozvor 2 700 mm, stejně jako u osobní Warszawy. Při pohotovostní hmotnosti 1 500 kg byla povolená celková hmotnost vozidla stanovena na 2 250 kg. Mikrobus dosahoval maximální rychlosti 90 km/h a spotřeba paliva se pohybovala přibližně 15-16 l/100 km.
Nysa N58 thumb|Nysa N59-M thumb|Nysa 59-M – palubní deska V roce 1958 vzniklo 313 vozů Nysa N58 v dodávkovém provedení (furgon). Ve vozidle byla zabudována dělící stěna s oknem, které oddělovala nákladový prostor od kabiny řidiče. Boční dveře a okna v nákladovém prostoru byly vynechány. Mezi nejdůležitější změny na podvozku patřilo zesílení předního nosníku zavěšení a zavedení nových jednoduchých pružin, stejně jako zesílení zadních listových pružin. Nosnost vozu byla stanovena na 800 kg. Ve výrobním závodě průběžně běžely práce na vylepšení technologie výroby karoserie.
Nysa N59 V roce 1959 byl do výroby zaveden nový model označený N59. Byly zapracovány zkušenosti a náměty uživatelů. Byla zavedena nová kola a zesílené pneumatiky o rozměrech 6,50–16'', stejně jako nová konstrukce pomocné pásové brzdy působící na hnací hřídel. Vylepšeny byly některé komponenty elektrické výzbroje. Do výroby byly zařazeny některé nové varianty: dodávka (furgon) N59-F, mikrobus N59-M a sanitka N59-S. Sanitka vycházela z mikrobusu s tím, že prostor pro řidiče byl oddělen od zdravotnického prostoru stěnou s posuvným okénkem. Ve střeše byl doplněn větrací otvor a ventilátor. Interiér byl vytápěn přídavným topením připojeným k chladící soustavě. Celkem bylo v roce 1959 vyrobeno 1 350 kusů N59 ve třech verzích. V tomto roce bylo exportováno prvních 200 vozů. Exportní verze byly oproti domácím verzím vylepšené.
Nysa N60 V podnikové konstrukční kanceláři byly připraveny další varianty vozu. V roce 1960 to byla kombinace mikrobusu a dodávky označená N60-T. Tato varianta byla odvozena od dodávky. Zvnějšku se lišila tím, že v obou bočních stěnách byly další dva páry oken. Byla použita nízká dělící stěna, která sahala do výše opěradla řidičova sedadla. Pod střechou byla instalována síť z popruhů. Podél stěn byly skládací lavice pro osm osob.
Nysa N61 thumb|Nysa N61-K Podle zadání ministerstva kultury byla připravena a zavedena do výroby nová verze N61-K určená pro promítání filmů ve venkovských podmínkách – mimo stálá kina. Vnitřní prostor vozu byl rozdělen na tři části: pro řidiče, pro operátora a pro elektrický generátor. V části pro operátora by zabudovaný stolek pro 16mm projektor a rozhlasový přijímač. Reproduktory byly zabudovány do oken. V zadním oddíle byl umístěn generátor se spalovacím motorem pro napájení projektoru a ozvučení.
Nysa N63 V roce 1961 roční produkce překročila 3 000 kusů. Pro export byly připraveny luxusnější verze mikrobusu a sanitky pro země mírného klimatu i pro tropické oblasti. Tyto vozy byly lakovány a dokončovány v závodu na výrobu autobusů v Sanoku. Od roku 1961 se pracovalo na zdokonalené verzi vozu. Tak vznikla celá rodina vozidel označených N63. Prototypy byly postaveny v letech 1962-63. Byla to dodávka, mikrobus, kombinace dodávky s mikrobusem, sanitka a pojízdné kino. Veřejná prezentace proběhla v roce 1963 na XXXII. Mezinárodním veletrhu v Poznani.
Všechny vozy z řady N63 byly vybaveny novým motorem S-21, vyvinutý v továrně FSO pro vůz Warszawa 223. Dosahoval výkon 51,5 kW při 4 000 ot/min. Tento motor výrazně vylepšil dynamiku jízdy a přispěl k úspoře paliva. Karoserie s rámovou konstrukcí dostala vnější plášť přizpůsobený pro výrobu lisováním. Podlaha vylisovaná z plechu umožnila obejít se bez podlahového rámu. Mírným faceliftem prošel i vnější vzhled. Byla použita velká zakřivená čelní skla a střešní okna. Zlepšilo se větrání interiéru díky použití ventilačních otvorů ve střeše. Rozbor nákladů na přípravu výroby tohoto modelu prokázal, že zavedení tohoto modelu do sériové výroby by nebylo ekonomicky efektivní. Zkušenosti získané při přípravě modelu N63 byly využity při částečné modifikaci modelu N59.
Nysa 501 thumb|Nysa 501-F thumb|Nysa 501-S (sanitka) thumb|Nysa 501-T V roce 1964 byla zavedena do výroby řada Nysa 501. Součástí této modelové řady byly všechny dosud vyráběné verze. Silueta modelu 501 byla velmi podobná modelu N63, protože čelní část byla z modelu N63 převzata mimo masky chladiče. Byly zavedeny některé technologické změny ve výrobě, které umožnily snížení pracnosti a zvýšení výroby. Například se v mnohem větším rozsahu použilo bodové svařování. Byla spuštěna také montáž na páse. Do vozů řady 501 se alternativně montovaly motory M-20 i S-21. Mírně se změnily také vnější rozměry – délka narostla na 4410 mm a výška na 2050 mm. Z toho vyplývala také změna hmotnosti. Mikrobus 501-M vážil 1 560 kg a furgon 501-F – 1 380 kg. Produkce vozidel Nysa překročila v roce 1964 5 000 kusů, z toho na export šlo 1 000 ks. Konstruktéři výrobního závodu pracovali na rozšíření počtu variant vozidla a současně připravovali úplně nové modely. V roce 1964 se vyráběla provedení mikrobus, furgon, kombinace dodávky a mikrobusu a sanitka. Byla připravená také nová verze kinovozu, označená 501-K. Vznikl propagandistický automobil s rozšířenými funkcemi. Vybavení kinovozu elektrocentrálou se spalovacím motorem umožnilo promítání v polních podmínkách nezávisle na přívodu elektrické energie. V roce 1965 byl připraven automobil při přepravu chlazených nákladů 501-C. Vůz byl bez chladicího agregátu, chladilo se suchým ledem. K rámu karoserie byly upevněny plastové úchyty, do kterých byly uchyceny tvarované díly z hliníkového plechu. Podlahu tvořila vana z pozinkovaného ocelového plechu. Izolace byla tvořena z polystyrenových desek. Tloušťka izolace se pohybovala mezi 60 a 110 mm. Vnitřek nákladového prostoru bylo možné čistit tlakovou vodou. Na přední stěně nákladového prostoru byl umístěn zásobník suchého ledu. Plnicí otvor byl v pravé stěně vozidla. Vzduch přes výměník hnaly dva elektrické ventilátory. Teplotu uvnitř komory mohl řidič odečítat na teploměru zabudovaném v přepážce mezi nákladním prostorem a kabinou řidiče. Vnitřní rozměry vozidla s chladicím prostorem byly kvůli izolaci o něco menší než u běžné dodávky. Celková hmotnost vozu byla 1 700 kg, nosnost 750 kg, z toho 550 kg náklad, 50 kg zásoba suchého ledu a 150 kg posádka. Výroba vozu 501-C začala v roce 1967.
V roce 1966 byly podle zadání ministerstva vnitřního obchodu zkonstruovány dodávky se zvýšenou karosérií. Vznikly prototypy univerzálního provedení a vozu na transport pečiva. V obou verzích se výška vnitřního prostoru zvýšila o 350 mm. Univerzální dodávka byla vybavena posuvnými dveřmi v pravé boční stěně. Pekařská dodávka měla dvoje sklopné dveře a pečivo se nakládalo do košů umístěných na regálech. Ve spolupráci s Krakovskou polytechnickou univerzitou proběhly zkoušky stability a ovladatelnosti těchto vozidel. Zjistilo se, že použité zavěšení kol není dostatečně stabilní. Zlepšení bylo dosaženo doplněním stabilizační tyče do přední nápravy. Vozy se zvýšenou karosérií se ale nedostaly do sériové výroby.
Velká poptávka po vozech Nysa v Polsku i rostoucí vývoz vyvolaly investiční a modernizační akce ve výrobním závodě. Byla postavena nová kotelna, lakovna a montážní hala. V roce 1967 bylo vyrobeno 7 500 kusů vozidel, z toho 30 % šlo na export. Karoserie modelu 501 byla průběžně modernizována, přizpůsobena lakování v peci a zlepšena technologie montáže. Tyto změny zlepšily kvalitu vozů a snížily pracnost. Mohla být ukončena spolupráce na lakování vozů s autobusovou továrnou v Sanoku.