náhled|Obraz Gaspar Melchior Balthazar del Bufalo, známý také jako Gaspare del Bufalo (6. ledna 1786, Řím – 28. prosince 1837, tamtéž), byl italský římskokatolický kněz, zakladatel a člen kongregace Misionářů Nejsvětější krve. Katolická církev jej uctívá jako světce.

Život Narodil se dne 6. ledna 1786 v Římě na svátek Zjevení Páně. Téhož dne byl pokřtěn a dostal jména Gaspar Melchior Baltazar, na počest sv. tří mudrců, kteří navštívili malého Ježíška. Byl synem Antonia del Bufala a Annunziaty Quartieroni a vyrůstal v Římě, v prostorách pro služebnictvo urozené rodiny, kde jeho otec pracoval jako kuchař. Jeho otec byl neúspěšný podnikatel, který se věnoval divadlu a sportu, než přijal místo kuchaře v domácnosti rodiny Altieri, jejíž palác stál naproti kostelu Il Gesù v Římě.

Kvůli chatrnému zdraví ho jeho zbožná matka nechala biřmovat již ve věku jednoho a půl roku. Protože trpěl nevyléčitelnou oční chorobou, která mohla vézt k jeho oslepnutí, byly za jeho uzdravení konány modlitby ke sv. Františku Xaverskému. Díky své matce si k tomuto světci vypěstoval velkou úctu. V roce 1787 se uzdravil. Po celý život choval zvláštní úctu také ke sv. Tomášovi, kterého si zvolil za zvláštního patrona kongregace, kterou později založil.

Často navštěvoval nemocné a chudé a založil náboženské sdružení mladých, jehož členové se společně modlili a vykonávali charitativní činnost. Dne 31. července 1808 byl vysvěcen na kněze pro římskou diecézi. Krátce poté založil večerní spolek pro dělníky a zemědělce, kteří přicházeli do Říma z venkova prodávat své zboží. Vyučoval katechismus sirotky a děti chudých a zřídil noční útulek pro bezdomovce.

Spolu s dalšími duchovními, kteří v roce 1809 odmítli složit přísahu věrnosti Napoleonu Bonapartovi po deportaci papeže Pia VII., byl poslán do vyhnanství v severní Itálii a čtyři roky vězněn. Po návratu do Říma v roce 1814 zvažoval vstup do Tovaryšstva Ježíšova, které bylo nedávno znovu obnoveno. S ohledem na potřeby doby a na žádost Pia VII. se však nadále věnoval kázáním, aby pomohl obnovit pořádek uprostřed tehdejšího chaosu.

Navzdory značným obtížím založil roku 1815 v opatství San Felice v Giano dell'Umbria mužskou řeholní kongregaci Misionářů Nejsvětější krve. S pomocí místních obyvatel pracoval na opravě opuštěné klášterní budovy z 10. století.

Rok 1821 byl v Papežském státě dobou velkého bezpráví a mnoho měst se vymklo kontrole civilních úřadů. V pobřežních provinciích ovládali mnohá města bandité. Kardinál Belisario Cristaldi navrhl, aby Gasparem založená kongregace v těchto oblastech působila. Měla kázat Boží slovo, zakládat kostely a kaple a zajišťovat další vzdělávání lidu. Mezi lety 1821–1823 bylo otevřeno šest nových misijních domů. Gaspar a jeho společníci šířili úctu ke Kristově Krvi, vyzývali lidi k pokání a návratu k víře. Kázali v noci na ulicích, vyučovali děti a pouze s křížem v ruce se vydávali do hor, kde Gaspar vyjednával mír s bandity.

Ačkoli byl ve svém rodném městě velmi oblíbený, neměl nouzi o nepřátele. Jeho činnost při obracení banditů, kteří přicházeli v zástupech a po jeho kázání v horských skrýších skládali zbraně k jeho nohám, vyvolala hněv úředníků, kteří z banditismu profitovali např. prostřednictvím úplatků. Tito nepřátelé málem přiměli papeže Lva XII., aby del Bufala suspendoval.

Čelil také církevní opozici. Jednou z hlavních námitek proti nové kongregaci bylo, že její název byl považován za necírkevní. Byl obviňován z nedodržování kanonického práva a misijní kříž, který členové jeho kongregace nosili, byl považován za zcela netradiční. Tato opozice začala už za pontifikátu papeže Pia VII. kolem roku 1820. Opozice zesílila natolik, že jeho nástupce Lev XII. byl vůči komunitě vyloženě nepřátelský. To se dělo v době, kdy Gaspar stále otevřeněji kritizoval zneužívání v církvi i ve správě Papežského státu. Měl pocit, že jde o osobní útok proti němu, a proto nabídl, že odstoupí z funkce představeného kongregace Misionářů Nejsvětější krve, aby se situace uklidnila. Po jeho osobním setkání s papežem Lvem XII. se situace vyřešila. vlevo|náhled|329x329pixelů|Obraz Jeho misijní působení bylo velmi úspěšné. Jeden z jeho současníků, pasionista a biskup sv. Vincenzo Maria Strambi, popsal jeho kázání jako „duchovní zemětřesení“. Byl také přítelem sv. Vincenze Pallottiho, zakladatele pallotinů, který byl později přítomen u jeho smrtelného lože.

Až do své smrti neúnavně pracoval na obnově křesťanské víry obyvatel střední Itálie, zejména v Papežském státě. Byl proslulý svou výmluvností při kázáních, svou oddaností péči o chudé (zejména hospici Santa Galla v Římě) a svým obracením banditů v jižním Laziu.

V roce 1836 začaly jeho síly slábnout. Poslední misijní kázání měl v římském kostele Chiesa Nuova v roce 1837. Přestože byl smrtelně nemocný, sloužil duchovním potřebám nakažených cholerou během její epidemie v Římě. Bylo to pro něj příliš vyčerpávající a 28. prosince 1837 uprostřed své práce zemřel.

Jeho pohřeb se konal v kostele Sant’Angelo in Pescheria poblíž Marcellova divadla v Římě a byl pohřben v Albanu. Později bylo jeho tělo přeneseno do římského kostela Santa Maria in Trivio.

Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 15. ledna 1852, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 19. března 1891 jej papež Lev XIII. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.

Blahořečen byl dne 18. prosince 1904 v bazilice sv. Petra papežem sv. Piem X. Zde jej také 12. června 1954 papež Pius XII. svatořečil.

Jeho památka je připomínána 28. prosince, nebo 2. ledna. Bývá zobrazován v kněžském oděvu.

Odkazy vlevo|náhled|236x236pixelů|Jeho hrobka v kostele Santa Maria in Trivio v Římě

Reference

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1786 Kategorie:Narození 6. ledna Kategorie:Narození v Římě Kategorie:Úmrtí v roce 1837 Kategorie:Úmrtí 28. prosince Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Pohřbení v Římě Kategorie:Muži