Rudolf Vierhaus (29. října 1922 Herne – 13. listopadu 2011 Berlín) byl německý historik, který se zabýval především výzkumem raného novověku. Od roku 1964 působil jako profesor na nově založené Porúrské univerzitě v Bochumi a od roku 1971 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro historii v Göttingenu. V letech 1990 až 1997 byl německý předseda česko-německé komise historiků.

Život Narodil se ve Wanne-Eickelu jako syn horníka a byl prvním v rodině, kdo absolvoval Vyšší německou školu. V roce 1941 úspěšně dokončil školu a byl povolán do vojenské služby. Jako poručík byl na podzim 1944 vážně zraněn v boji s americkými jednotkami u Mosely a o rok později byl v Marburgu zajat. Další roky se do roku 1949 léčil ve vojenských nemocnicích a na klinikách. V roce 1949 započal studium historie, germanistiky a filozofie na Univerzitě v Münsteru. Byl ovlivněn Wernerem Conzem a jeho týmem pro sociální historii. V roce 1955 získal doktorát a v roce 1961 habilitoval s prací Německo v osvícenském věku – Zkoumání německých sociálních dějin v osvícenském věku, jejíž hlavní myšlenky byly publikovány v esejích v letech 1965 a 1985, které byly v roce 1987 shromážděny v antologii Německo v 18. století – Politická ústava, sociální struktura, intelektuální hnutí. Od roku 1961 pracoval jako soukromý lektor v Münsteru a hostoval na různých školách./

Během dočasného zastupování Franze Schnabela v Mnichově dostával nabídky na profesury ve Frankfurtu nad Mohanem a Bochumi. V roce 1964 byl prvním historikem jmenovaným na pozici řádného profesora na nově vzniklé Porúrské univerzitě v Bochumi. V letech 1966 a 1967 hostoval na St Antony's College v Oxfordu.

Od roku 1968 byl na částečný úvazek spoluředitel Institutu Maxe Plancka pro historii v Göttingenu a od roku 1971 vedl institut společně s Josefem Fleckensteinem. Dodal zde nový podnět k zvyšování standardů institutu a k výzkumu historie v Německu. Jedním z prvků této politiky bylo jeho úsilí o nábor zahraničních vědců na vyplnění volných pozic v institutu. Jako ředitel instituce se rovněž významně zasloužil o podporu vzniku „Mission Historique Française en Allemagne“ v Göttingenu. Zastával čestné profesury na Ruhrské univerzitě v Bochumi a na Univerzitě v Göttingenu. I když v roce 1990 odešel do důchodu, nadále podporoval integraci historických studií východního Německa. V období od roku 1990 do 1997 zastával funkci zakládajícího předsedy česko-německé komise historiků.

Jeho vědecko-historickou práci lze rozdělit do čtyř kategorií. První a nejstarší je zkoumání historiografie 19. století, zejména Leopolda von Rankeho, jemuž věnoval svou disertaci v Münsteru, a Alexise de Tocquevilla jako jeho metodologického protivníka. Druhou oblastí, která přirozeně navazovala na jeho raná díla, se stala historie 20. století, především pak potřeba vyrovnat se s obdobím nacismu a tzv. specifickou německou cestou historií. Dalším tématem bylo teoreticko-filozofické zkoumání, konkrétně dějiny pojmů a myšlenek, a čtvrtým a klíčovým okruhem, který ho provázel během celého jeho života už od habilitační práce, se staly dějiny raného novověku, přesněji problematika osvícenství. Toto považoval za klíčové období evropských a rovněž německých dějin./

Za svou prací obdržel mnoho vyznamenání a ocenění. Byl čestným členem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a držitelem čestného doktorátu Univerzity Loránda Eötvöse. Byl vyznamenán cenou Alexandra von Humboldta za francouzsko-německou vědeckou spolupráci a dne 23. května 1986 mu spolkový prezident Richard von Weizsäcker udělil v Bonnu Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo. V roce 1988 obdržel kříž za zásluhy Dolnosaského řádu za zásluhy I. třídy a v roce 1998 mu byl udělen Velký kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo./ U příležitosti oslav výročí vzniku Československa byla 28. října 1998 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem medaili Za zásluhy I. třídy.

Zemřel 13. listopadu 2011 v Berlíně ve věku 89 let a byl pohřben na protestantském hřbitově Nikolassee v Berlíně.

Dílo (výběr) Ranke und die soziale Welt. Diss. phil. Münster 1957 (= Neue Münstersche Beiträge zur Geschichtsforschung, Bd. 1), Münster 1957. Deutschland im 18. Jahrhundert. Politische Verfassung, soziales Gefüge, geistige Bewegungen. Ausgewählte Aufsätze. Göttingen 1987, ISBN 3-525-36216-1. Deutschland im Zeitalter des Absolutismus (1648–1763). 2. Auflage. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen, 1984, ISBN 3-525-33504-0. Staaten und Stände. Vom Westfälischen bis zum Hubertusburger Frieden 1648 bis 1763 (= Propyläen Geschichte Deutschlands. Band 5). Berlin 1984, ISBN 3-549-05815-2.

Ocenění 60px záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Německa (1986) 60px Dolnosaský řád za zásluhy I. třídy (1988) 60px Medaile Za zásluhy I. třídy (1998) 60px Velký záslužný kříž Záslužného řádu Německa (1998)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Němečtí historikové Kategorie:Němečtí profesoři Kategorie:Němečtí vysokoškolští pedagogové Kategorie:Historikové 20. století Kategorie:Členové Göttingenské akademie věd Kategorie:Nositelé záslužného kříže I. třídy Záslužného řádu Německa Kategorie:Nositelé Velkého záslužného kříže Záslužného řádu Německa Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Loránda Eötvöse Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Narození 29. října Kategorie:Narození v Severním Porýní-Vestfálsku Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Úmrtí 13. listopadu Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Pohřbení v Berlíně Kategorie:Muži