Srostloobratlí (Lepospondyli) jsou vyhynulá skupina čtyřnožců žijící během karbonu a permu.
Popis Základním rozlišovacím znakem srostloobratlých je, jak již jméno napovídá, stavba jejich obratlů. U současných blanatých obratlovců (včetně savců) je hlavním prvkem obratle tzv. pleurocentrum, které se běžně označuje – z hlediska srovnávací anatomie zjednodušeně – jako centrum obratle; u dnešních obojživelníků se za převažující element pokládá zase tzv. intercentrum. Tyto elementy jsou pozůstatky komponentních obratlů u jejich předků, v tomto ohledu primitivních svaloploutvých. Srostloobratlí měli také kompaktní centrum obratle, a to již v případě jejich nejstarších karbonských zástupců. Převažujícím elementem je zde nejspíše pleurocentrum: u skupiny Microsauria se totiž objevuje malý element v meziobratlovém prostoru interpretovaný jako možné intercentrum. Obratle srostloobratlých jsou z obou stran vyduté neboli amficélní, s pevně přirostlými neurálními oblouky (jen u Microsauria se někdy objevují švy spojující neurální oblouky s centry obratle).
Srostloobratlí zahrnovali rozmanité, spíše menší zástupce obratlovců (< 1 m), již do jisté míry připomínali dnešní čolky, ještěry a hady. U rodu Phlegethontia ze skupiny Aïstopoda tělo tvořilo až 250 obratlů, zatímco končetiny byly zcela redukovány. I jiní srostloobratlí však mívali končetiny alespoň zmenšené.
Lebka srostloobratlých má typicky silně zploštělý tvar, rody Diploceraspis a Diplocaulus ze skupiny Nectridea vynikaly lebkou s nápadnými rohy. Došlo k redukci krycích kostí a splývání kostí mozkovny. Neměli otický zářez, až na možné výjimky tak chybí struktury středního ucha. Na lebce vodních zástupců jsou však patrné žlábky, které asi nesly senzorické postranní orgány. Zuby srostloobratlých nikdy neměly zvrásněný dentin, tedy chyběl jim tzv. labyrintodontní chrup typický pro nyní spíše neformální skupinu vráskozubých „obojživelníků“ († Labyrinthodontia). střed|náhled|Tradiční pohled na evoluci tetrapodů dle struktury jejich obratlů. Přerušovaná čára označuje nejisté umístění srostloobratlých| upright 2.0
Ekologie a evoluce náhled|Phlegethontia (Aïstopoda), rekonstrukce náhled|Microbrachis (Microsauria), rekonstrukce Srostloobratlí se ve fosilním záznamu objevují již během karbonského mississippu před asi 345 miliony lety. Již tehdy měli značně odvozený tělní plán, z této doby pochází konkrétně beznohý rod Lethiscus. Rozlišuje se několik samostatných taxonů srostloobratlých. Nectridea zahrnovali čtyřnožce podobné dnešním ocasatým obojživelníkům, měli nápadné zploštělé ocasy. Přežívali až do permu. Microsauria byli vůbec nejdiverzifikovanější skupinou, zahrnovali protáhlé formy s velmi malými končetinami. Žili od svrchního karbonu do spodního permu a jejich nálezy pocházejí i z území Česka (např. rod Microbrachis). Lysorophia byli beznohou skupinou ze svrchního karbonu a spodního permu Severní Ameriky a Britských ostrovů. Je známo jen málo jejich druhů. Adelospondyli jsou nejméně početnou skupinou, s fosilním záznamem pouze ze Skotska. Patří sem několik primitivních forem ještě z mississippu. Konečně, Aïstopoda sdružují hadům podobné formy. Ačkoli sem patří i starý rod Lethiscus, stavbou těla jde o nejodvozenější srostloobratlé. Přežívali rovněž až do permu.
Není jisté, zda srostloobratlí tvořili jeden společný klad, tj. jestli tato skupina zahrnovala jednoho společného předka a všechny jeho potomky. Stejně tak je zpochybňována i monofylie tradičních nižších taxonů srostloobratlých, konkrétně např. mikrosauři nemusí být monofyletičtí. Dlouhodobě je také diskutován příbuzenský vztah srostloobratlých k nynějším obojživelníkům. Praví obojživelníci neboli Lissamphibia se podle tzv. lepospondylní hypotézy mohou odvozovat právě v rámci srostloobratlých, podle konkurenční temnospondylní hypotézy naopak praví obojživelníci pocházejí ze skupiny Temnospondyli. Třetí hypotéza předpokládá nezávislý původ skupin pravých obojživelníků, konkrétně červoři se podobají některým beznohým srostloobratlým. V 10. letech 21. století převažovala spíše temnospondylní hypotéza, se srostloobratlými jakožto bližšími příbuznými blanatých – ovšem nikoli jejich předky.
Srostloobratlí žili na území nynější Evropy, Severní Ameriky, ale například Nectridea byli objeveni také na území severní Afriky (kam se však dostali až na konci své existence). Obývali pro karbon typické bažinaté lesní ekosystémy, nejvíce se jim dařilo během pennsylvanu. Velký ústup naopak zaznamenali s kolapsem pralesů na konci karbonu, byť jako skupina z fosilních záznamů mizí teprve během permu před asi 265 miliony lety. Ekologicky se mezi srostloobratlými odvozovali suchozemští i vodní zástupci: zatímco mikrosauři žili terestricky, pro zástupce Nectridea se na základě senzorických postranních orgánů, ocasního lemu či pádlovitých končetin předpokládá vodní způsob života. Na druhou stranu i mezi mikrosaury existovali nejspíš druhotně vodní zástupci, včetně rodu Microbrachis. Aïstopoda mohli žít na souši i ve vodě – podobně jako dnešní hadi možná měli pohyblivou lebku a představovali tak jejich ekologický ekvivalent. Všichni srostloobratlí byli nejspíše draví, vodní zástupci mohli lovit rybovité obratlovce, suchozemští například členovce (krátké zuby mikrosaurů byly k tomuto účelu nejspíš zvlášť vhodné).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vyhynulí obojživelníci Kategorie:Organismy žijící v karbonu Kategorie:Organismy žijící v permu