Elżbieta Tarnowska, počeštěně Alžběta Tarnowská (19. listopadu 1875, Krakov – 28. října 1955, Montrésor, FrancieElżbieta Tarnowska (1875-1955) w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego.) byla polská a uherská šlechtična a překladatelka pod jménem Elizabeth Esterházy.

Život vlevo|náhled|300x300pixelů|Portrét Rosy Marie Branické (1854-1942), Alžbětiny matky Narodila se jako první dítě pedagoga a politika Stanisława Tarnowského (1837–1917) a jeho manželky Rosy-Marie Augusty Branické (1854–1942). Její mladší bratr Jeroným (1884–1945) byl politik a publicista.Zajímavost z té doby: jako desetiletá byla družičkou Henryka Sienkiewicze, sedíc na jeho kolenou při jeho svatbě u matky Rosy Marie. Stydlivá Alžběta tehdy měla nediplomaticky prohlásit: „Pan Sienkiewicz nemá žádnou rodinu?“ – Tadeusz „Boy” Żeleński „O Krakowie” Wydawnictwo Literackie, Kraków 1968, str. 175.„Etusia” je zrkácené zdrobnělé oslovení "Elżbietusia"; podobně jako její bratr Jeroným/Hieronim byl nazýván „Imuś” jako zkratka od Hieronimuś.

Její manžel Jan Michael Esterházy z Galanty sídlil v Nyitraújlaku (dnes Veľké Zálužie), několik kilometrů západně od Nitry, kam se po svatbě uchýlila také Alžběta. Zde se narodily jejich tři děti: "Lulu" (1899-1966),Luiza Esterhazy w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego. János (1901-1957), oraz Esterhazy zu Galantha (1901-1957) w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego. a Maria Zofia (1904-1975)., oraz Zofia z Esterhazych Mycielska w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego. Když její manžel dne 2. září 1905 po 7 letech manželství zemřel, byl nejmladší dceři rok. Alžběta se věnovala pomoci potřebným a podle jejího příkladu dělaly totéž její děti.Imre Molnár, Zdradzony bohater. János Esterházy (1901-1957), Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2004, s. 14-15.

Po první světové válce Alžběta často pobývala v Maďarsku, mj. v Sárospataku. Spolu se svou dcerou Louisou a jejím snoubencem kapitánem Ostenburgem byli horlivými zastánci obnovy monarchie v Uhersku. Regentství admirála Miklós Horthy, někdejšího pobočníka Františka Josefa, od roku 1919 přijali s jistou s úlevou, považovali však takové řešení za dočasné.Luiza byla u císařovny Zity při příjezdu císaře Karla s manželkou do Maďarska v roce 1921: Bencsik Gábor, Horthy Miklós, Budapeszt: M. Mercurius, 2003, s. 131-132. Následně byla vězněna v Bratislavě za promaďarskou činnost na Slovensku: Matylda z Windisch-Graetzów Sapieżyna, My i nasze siedliska, Kraków: Wydawnictwo Literackie, 2004, s. 378-379.

Ve 30. letech 20. století 20. století přeložila řadu knih z maďarštiny.Překlady Alžběty Esterházyové z Tihaméra Tótha v katalogu WorldCat.

Po druhé světové válce Bezprostředně po druhé světové válce byla Alžběta a její dcery ušetřeny internace a deportace,Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 16. ale v roce 1945 byla přítomna zatčení svého syna Jánose Esterházyho. Ten byl posléze deportován do gulagu a československými úřady odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti pro obvinění z velezrady. Alžbetin byl dům poté vykraden a v roce 1947 vyvlastněn.Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 57-58. Na podzim 1948, po krátkodobém zatčení její dcery Luizy, Alžběta odjela s ní k rodině do Montrésoru ve Francii.Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 23, 256. V roce 1949 poslala sovětská NKVD jejího syna Jánose do Bratislavy, kde měla být vykonána poprava, ale díky jeho sestře Marii Žofii Esterházyové, provdané Mycielské, se podařilo popravu zastavit a dosáhnout změny rozsudku smrti na doživotní vězení. Alžběta podporovala svou dceru Marii Žofii v jejím úsilí z Francie dopisy i materiálně.Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 86, 90, 110, 160, 183, 195, 212, 297; Imre Molnár, Zdradzony bohater. János Esterházy (1901-1957), Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2004, s. 316. János však byl držen v hrozných podmínkách ve vězení, často o hladu a navíc trpěl tuberkulózou z pobytu v gulagu. Tragického konce svého syna a hledání jeho pohřebiště se Alžběta nedožila, zemřela 28. října 1955. Její syn János zemřel necelé dva roky poté.O osudu jejího syna Jánose Esterházyho a souvisejících událostech Alžběty více v: Imre Molnár, Zdradzony bohater. János Esterházy (1901-1957), Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2004; Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010; Gabor Szent-Ivany, Graf János Esterházy: Führer der ungarischen Minderheit Und das Schicksal der Ungarn In der Tschech, Wien: Böhlau, 1995.

Manželství a potomstvo V roce 1895 se na plese v roce 1895 seznámila s hrabětem Janem Esterházym z Galanty,Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 50. který v té době pobýval v Krakově.János Esterházy zu Galantha (1864-1905) w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego.János Esterházy był też adiutantem arcyksięcia Ottona, za: Imre Molnár Zdradzony bohater. János Esterházy (1901-1957), Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2004, s. 14. Přes počáteční odpor jejího otce Zob. szerzej: Andrew Tarnowski, Ostatni mazur. Opowieść o wojnie, namiętności i stracie, Warszawa: Wydawnictwo W.A.B., 2010, (wydanie II, poprawione i rozszerzone), s. 27; Maria Zofia Mycielska z Esterhazych, Ułaskawiony na śmierć, wybór i oprac. Imre Molnár, Warszawa: Wydawnictwo „Więź”, 2010, s. 50. se 8. ledna 1898 vzali v Krakově v kostele sester Feliciánek.

Z jejich manželství se narodily děti:

1. Lujza/Lulu (1899 Veľké Zálužie – 1966 Paříž), maďarská spisovatelka 2. János (1901–1957 věznice Mírov), československý politik, vězeň komunistického režimu 3. Žofie Marie (1904 Veľké Zálužie – 1975 Mielec), provdaná Mycielská

Publikace Ve třicátých letech 20. století pod jménem Elizabeth Esterházy přeložila několik didaktických a formativních knih profesora Tihaméra Tótha na Budapešťské univerzitě a rektora Duchovního semináře v Budapešti, od roce 1939 biskupa veszprémského, kniha byla několikrát znovu vydána po druhé světové válce).Překlady Alžběty Esterházyové z Tihaméra Tótha v katalogu Biblioteki Narodowej w Warszawie.Překlady Alžběty Esterházyové z Tihaméra Tótha v katalogu WorldCat.

Młodzieniec z charakterem: listy do moich studentów, Kraków: Wydawnictwo Księży Jezuitów, Druk. "Przeglądu Powszechnego", 1933 (a další vydání), s předmluvou Alžběty Esterházyové. Chrystus i młodzieniec: listy do moich studentów, Kraków: Wydawnictwo Księży Jezuitów, Druk. "Przeglądu Powszechnego", Kraków, 1935 (a další vydání), s předmluvou Alžběty Esterházyové. Religia w życiu młodzieńca, Kraków: Wydawnictwo Księży Jezuitów, 1936 (a další vydání), s předmluvou Alžběty Esterházyové. Z tajników przyrody, Warszawa: Wydawnictwo Księży Jezuitów, 1939 (a další vydání).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Elżbieta z Tarnowskich Esterhazy w Genealogii Potomków Sejmu Wielkiego M. J. Minakowskiego.

Kategorie:Tarnowští Kategorie:Esterházyové Kategorie:Polské šlechtičny Kategorie:Uherské šlechtičny Kategorie:Překladatelky Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu Kategorie:Ženy 20. století podle národnosti Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození 19. listopadu Kategorie:Narození v Krakově Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 28. října Kategorie:Úmrtí v Montrésor Kategorie:Ženy