Chřástal proužkokřídlý (Hypotaenidia poeciloptera) je vyhynulý pták z čeledi chřástalovití původem z Fidži. Popis Šlo o statného, asi 35 cm dlouhého chřástala (samice byly o něco větší než samci). Podobně jako řada dalších ostrovních chřástalů, i chřástal proužkokřídlý zřejmě ztratil schopnost letu. Vyznačoval se hnědým opeřením na horní části těla, s kaštanovými a černými pruhy na křídlech; spodní partie byly tmavě šedé, se světlou skvrnou na hrdle. Zobák byl velký, v odstínech žluté a oranžové. Zbarvení končetin u muzejních exemplářů je žluté, ovšem vzorek v Národním muzeu v Praze má končetiny jako jediný načernalé, za života ptáka popisované jako tmavé minium.
Ekologie Chřástal proužkokřídlý obýval lesy, tarová pole a bažiny na Fidži, přičemž jediné jeho vzorky z 19. století pocházejí z Viti Levu a Ovalau. O jeho životě se nedochovaly takřka žádné informace. Několik sporých údajů zanechal britský diplomat a přírodovědec Edgar Leopold Layard, podle něhož šlo o plachého ptáka, jenž hnízdil v listopadu a prosinci (a snad i v březnu), stavěl si hnízdo mezi šáchory a jehož snůšku tvořilo šest vajec malinovo‑smetanové barvy, na zaoblenějším konci se světle fialovými a temně krvavými skvrnkami. Layard uvažoval, že chřástaly mohou lovit místní domorodci, již je možná nazývali mbidi. Podle později žijícího ornitologa a evolučního biologa Ernsta Mayra měl být chřástal proužkokřídlý zase „bezkřídlý“ pták hnízdící v horách, jehož místní znali pod jménem sasa.
Layardova zpráva pochází z roku 1875 a podle ní byl pták „celkem rozšířený“ (generally distributed). Vyhynul však nejspíš ještě do 90. let 19. století, byť existují nepotvrzené zvěsti o jeho přežívání ještě ze 70. let 20. století (včetně ostrova Taveuni). Za hlavní příčinu vyhynutí považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody vliv zavlečených promyk a koček, druh považuje za vyhynulý od roku 1994.
Taxonomie a muzejní kusy Chřástala proužkokřídlého popsal německý ornitolog Gustav Hartlaub roku 1866 pod jménem Rallina poeciloptera. K roku 2026 bylo užíváno vědecké jméno Hypotaenidia poeciloptera, ovšem druh bývá uváděn i v jiných rodech, například Nesoclopeus. Někteří autoři u chřástala proužkokřídlého také rozlišovali poddruhy tertius Mayr (1949) a woodfordi (Ogilvie-Grant, 1889).
Muzejní vzorky podle Juliana P. Humeho schraňují Museum für Naturkunde v Berlíně, muzeum v Bostonu, Museum of Comparative Zoology ve městě Cambridge v Massachusetts, Naturalis v Leidenu, World Museum v Liverpoolu, American Museum of Natural History v New Yorku, Natural History Museum v Tringu a Národní muzeum v Praze. Pražský exemplář, samici P6V-109064, muzeum zakoupilo pravděpodobně v 90. letech 19. století od ornitologa Augusta Müllera (1853–1913), jenž vedl institut „Linnaea“. Institut tento vzorek obdržel krátce před lednem 1891, jak vyplývá ze zmínky německého ornitologa Antona Reichenowa; z různých indicií lze dovodit, že pták pochází z Viti Levu a jde možná o posledního uloveného zástupce svého druhu. Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Chřástalovití Kategorie:Ptáci Tichého oceánu Kategorie:Vyhynulí ptáci podle IUCN