Škola kulturních okruhů, též vídeňská etnologická škola, byla difuzionistickým směrem v německé a rakouské antropologii počátku 20. století, reprezentovaná především Fritzem Graebnerem a Wilhelmem Schmidtem. Byla založena na předpokladu existence geografických oblastí, které jsou charakteristické výskytem určitých kulturních prvků a komplexů. Škola kulturních okruhů navazovala na evolucionismus Victora Hehna a Otto Schradera, a difuzionismus Lea Frobenia a Friedricha Ratzela.
Koncepci kulturních okruhů poprvé představil německý geograf a etnolog Fritz Graebner v roce 1904. V roce 1911 ve své knize Methode der Ethnologie teoreticky zdůvodnil svůj přístup a jako svůj cíl určil rekonstrukci nejstarších kulturních okruhů. Důležitým prvkem jeho koncepce byla představa, že vývoj kultur není založen na nezávislé inovaci, ale na kontaktech s jinými kulturami. Každá kultura, historická či moderní, tak měla vzniknout smíšením prvků ze starších kultur a nakonec může být rekonstruováno jedna či více původních kultur lidstva. Graebner svoje dílo založil především na materiálu z Austrálie a Oceánie, jeho pokračovatel Bernhard Ankermann aplikoval kulturního okruhy i na materiál z Afriky.
Dalším významným badatelem této školy byl rakouský etnolog Wilhelm Schmidt, který rozvinul její teoretickou i metodologickou stránku ve své knize Handbuch der Methode der kulturhistorischen Ethnologie. Kromě toho představil koncepcí jednoho prvotního kulturních okruhu, kterému následovali tři primární okruhy. Podle Schmidta prvotní lidé žili v Asii, věnovali se lovu a sběračství, žili v rozšířených rodinách a znali soukromé vlastnictví. Jejich náboženstvím byl pramonoteistický kult stvořitele. Za pozůstatky lidí této prvotní kultury považoval pygmeje, obyvatelé Ohňové země a Inuity. Prvotní kultura se postupem času rozpadla na tři primární kultury:
Zemědělský matriarchální okruh, pro kterou bylo typické soukromé vlastnictví, kulty plodnosti, Měsíce, Matky Země, krvavé oběti a kanibalismus. Tento okruh zahrnoval Čínu, Indočínu, civilizaci v údolí Indu, Mezopotámii, Afriku a Evropu. Jeho nositelé nebyli „racionální“ ani „iracionální. Totemistický lovecký okruh, jehož nositelé se věnovali chovu zvířat, vládli jim muži a který měl řadu nábožensko-magických představ o zvířatech. Tento okruh vznikl v Pamíru a jeho pozůstatky lze nalézt mezi Drávidy a australskými domorodci. Jeho nositelé byli „iracionální“. Středoasijský pastevecký okruh se věnoval chovu koní či sobů a nejlépe zachoval čistotu prvotní kultury, včetně patriarchátu a monoteismu. Zahrnoval především altajské národy střední Asie, Semity a Indoevropany. Jeho nositelé byli „racionální“.
Později byl koncept kulturních okruhů a difuzionismus vůbec, odmítnut, a to jak s ohledem na jeho spekulativnost a jednostrannost, tak i v důsledku poznatků nových antropologických a archeologických metod, například radiokarbonového datování. Škola byla také kritizovaná proto že v některých případech předpokládala kontakty na velmi velké vzdálenosti nebo dezinterpretaci podobných kulturních prvků jako shodných.
Reference
Kategorie:Antropologie