První celoběloruský kongres (bělorusky Першы Ўсебеларускі кангрэс/Першая Ўсебеларуская канферэнцыя) bylo shromáždění běloruských politických organizací a spolků v minském Národním divadle Janka Kupaly ve dnech 19-31. prosince 1917, kterého se zúčastnilo 1872 delegátů ze všech oblastí země. Byl reakcí na bolševickou revoluci v Rusku a jeho cílem bylo zachování samostatnosti Běloruska. Účastníci Prvního celoběloruského kongresu zvolili vládu a poslance parlamentu Běloruské lidové republiky.
Historie Na počátku roku 1917 bylo Bělorusko stále součástí Ruského impéria. Po únorové a říjnové revoluci v Rusku slíbili bolševici, kteří se dostali k moci, všem národům bývalého impéria právo na svobodné sebeurčení, včetně možnosti získat plnou nezávislost. Díky organizačním snahám Běloruské revoluční fronty v posledních měsících roku 1917 bylo obecné povědomí nakloněno snaze o národní samostatnost. Běloruské politické organizace, zastupující regiony s běloruskou většinovou populací, se rozhodly uspořádat konferenci s cílem vypracovat jednotný postoj k budoucnosti Běloruska. Původním organizátorem měla být Běloruská regionální rada (BRC), založená 17. listopadu 1917 v Petrohradu a složená z poslanců všeruského svazu rolníků, zástupců armády a vojenského loďstva. Tzv. "západní region" po revoluci ovládal Obliskomzap (Regionální výkonný výbor poslanců Sovětu dělníků, vojáků a rolníků západních oblastí a fronty), který měl napjaté vztahy s Běloruskou regionální radou a s konáním konference a autonomií Běloruska nesouhlasil.Могла ли состояться БССР в 1917 году?, МІНУЛАЕ І СУЧАСНАСЦЬ Nakonec se počátkem prosince 1917 obě strany dohodly na kompromisu, když BRC získala finanční podporu pro uspořádání konference v Rogačevu od předsedy Rady lidových komisařů V. I. Lenina. Lenin také dal svolení používat telegraf a telefon.
Hlavním organizátorem konference se nakonec stala Nejvyšší běloruská rada (GBC) - koordinační centrum koalice, sdružující organizace národně-osvobozeneckého hnutí v Bělorusku.Пачатак беларускай дзяржаўнасці, будзьма беларусамі, 6.1.2015 BRC po jednáních souhlasila s konáním kongresu v Minsku a připojila se k GBC, ale předsedové Lidového komisariátu K. Lander a W. Knorin svou účast odmítli. Komise Nejvyšší rady rozeslala oznámení o uspořádání konference v první polovině listopadu 1917. 30 listopadu 1917 vydala prohlášení "Veškerému běloruskému lidu", ve kterém navrhla ustavení demokratické běloruské republiky. Na organizaci konference se podílela i Ústřední běloruská vojenská rada, sdružující jednotky západní a severní fronty a baltského loďstva.
Předsedou kongresu byl zvolen Ivan Sierada.The Belarusian Statehood (the beginning of the 20th c.), Slounik.org
Největší spory na kongresu panovaly mezi pravicovými "radovtsy", pocházejícími převážně ze západu Běloruska, kteří požadovali okamžité vyhlášení Běloruské republiky, a levicovými "oblastniky", kteří považovali tento cíl v době války a všeobecné chudoby za utopii. Kongres vydal deklaraci, ve které uznal Obliskomzap pouze jako dočasnou vojenskou správu a odmítl ho uznat jako teritoriální vládu. Když mezi 17. a 18. prosincem došlo ke kompromisu mezi oběma frakcemi a delegáti se dohodli na ustavení demokratického republikánského uspořádání v Bělorusku, rozehnali sněm bolševici, kteří už během jednání dávali najevo svůj nesouhlas se symboly běloruské státnosti. Násilné zakončení kongresu vyvolalo mezinárodní pozornost a stalo se i tématem jednání mírové konference v Brestu. Další jednání delegátů kongresu pokračovalo v utajení. Běloruská regionální rada vyslala své zástupce do Petrohradu aby si stěžovala Stalinovi. Ten nařídil propuštění zatčených delegátů kongresu a Lenin navrhl aby se konal náhradní druhý celoběloruský kongres.
Zástupci Běloruska chyběli na Brestlitevské mírové konferenci, konané od 22. prosince 1917. Protože jedna z jednajících stran navrhovala anexi Běloruska Polskem, obrátili se delegáti minské konference s dotazem na vedoucího ruské delegace Lva Trockého. Dostalo se jim ujištění, že o svém osudu rozhodnou sami Bělorusové a ruská delegace bude toto stanovisko obhajovat. Na zasedání Brestlitevské mírové konference 12. ledna, kterého se kromě Ruska zúčastnila Ukrajina, Polsko, Bulharsko, Německo, Rakousko a Turecko, znovu potvrdil shodné stanovisko ruský delegát Lev Kameněv. Německý náčelník generálního štábu na východní frontě Gen. Max Hoffmann o tom vyjádřil pochybnosti s odkazem na dosavadní praxi bolševiků, kteří násilně potlačují jakékoli opoziční názory a žádnému národu na území Ruska nepřiznali vlastní samostatnost.Avgen Kolubovich, Echo of the First All-Belarusian Congress in the West, Belarusian electronic library
Účastníci Prvního celoběloruského kongresu Trockému nevěřili a vyslali na mírovou konferenci v Brestu své zástupce, kteří byli okamžitě zatčeni bolševiky. Stanovisko kongresu se podařilo odeslat ukrajinským delegátům, kteří pak zájmy Běloruska zastupovali. Bělorusko ovládané bolševiky, bylo na konferenci v Brestu označováno pouze jako "západní region" a Bělorusům byla upírána i jazyková suverenita. Jak zaznamenaly běloruské noviny Homan, vycházející ve Vilniusu, i německé noviny Vorwärts, konferenci dal definitivně rozehnat bodáky a kulomety 31. prosince 2017 Karlis Landers, člen Rady lidových komisařů a velitel "západního regionu". Důvodem byla Běloruská deklarace o nezávislosti, která odmítla vládu Sovětů a přenesla ji na orgán zvolený kongresem. Delegáti se v budově zabarikádovali, ale podlehli ozbrojené přesile a 27 z nich, včetně členů presidia, bylo zatčeno.
12 ledna se na mírové konferenci v Brestu obrátil na ruskou delegaci náčelník generálního štábu německé armády generál Hoffmann a požadoval vysvětlení jejich postoje k výsledku celoběloruského kongresu. O dva dny později odpověděl Lev Trockij, že kongres zastupoval pouze názory statkářů a nereprezentoval vůli samotného lidu a proto se setkal s odporem (bolševických) vojáků. Tomu odporovalo stanovisko Rady Běloruské lidové republiky, která potvrdila, že na konferenci byly reprezentativně zastoupeny všechny vrstvy obyvatelstva včetně vojáků.
Kongres už nestihl vyřešit budoucí vztahy s Ruskem ani Polskem, které v té době ovládalo západ Běloruska, ale zvolil delegáty do Rady a Výkonného výboru. Během února a března 1918 byla Rada po kooptování zástupců regionů rozšířena na 71 zástupců a transformována na Běloruský parlament - Radu Běloruské lidové republiky. Výkonný výbor (lidový sekretariát) se stal vládou Běloruské lidové republiky ve složení Yazep Varonka, Ales Burbis, Ivan Sierada, Vasil Zacharka, Arkadź Smolič, Pjatra Krečeuski, Kastus Yezavitau, Yazep Lösik, Anton Avsyanyk, Jazep Mamońka, Lyavon Zayac, ad.
Vojska Císařského Německa vyhnala Obliskomzap z Minsku do Smolensku 19. února 1918. S odvoláním na dohody uzavřené v Brestu odmítlo Německé císařství uznat nové státy na území bývalého Ruského impéria.Ivan Saviercanka: Чаму камуністы разагналі Першы Ўсебеларускі кангрэс? Část západního Běloruska ve stejné době okupovalo polské vojsko. Vilniuský běloruský národní výbor vydal prohlášení, podle kterého nabídla bolševická revoluce všem národům možnost zasadit se o svá nezadatelná práva na samostatnost. V atmosféře všeobecného ekonomického úpadku Ruska, jehož vládu tvoří političtí dobrodruhové, usilují o autonomii všechny regiony. Bělorusko bylo obětí krvavých bojů mezi Ruskem a Polskem. Proto požaduje právo na svobodu a samostatnost a odmítá jakékoliv nároky Ruska na běloruské území i všechny nezvané "opatrovníky".
V Ústavě, zveřejněné 25. března 1918, byla vyhlášena Běloruská lidová republika. Oficiálně ji uznaly Ukrajina, Turecko, Finsko, Rakousko, Československo, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Arménie a Gruzie. Zákonem byla rovněž ustanovena běloruština jako státní jazyk a bílo-červeno-bílá vlajka se znakem Pahoňa. Rada Běloruské lidové republiky v exilu působila postupně v KaunasuVytautas Speciunas, Belarus' relations with Lithuania a Grodnu, později ve Vilniusu, kde roku 1921, při třetím výročí vzniku státu, prohlásila 25. březen státním svátkem. Bělorusové výročí "Dne vyhlášení nezávislosti Běloruska" slaví jako Den svobody.
Po vzniku Běloruské sovětské socialistické republiky (BSSR) s hlavním městem Minskem 1. ledna 1919 se Obliskomzap rozpustil a předal vládu bolševikům. Tento státní útvar přetrval jen do února 1919, kdy byl rozdělen mezi RSSFR a Litvu, se kterou vytvořil Litevsko-běloruskou sovětskou socialistickou republiku (Litbel) do roku 1920, kdy byl rozdělen mezi Polsko a nově vzniklou Běloruskou sovětskou socialistickou republiku, která pak byla součástí Sovětského svazu do 25. srpna 1991, kdy získala nezávislost.
První celoběloruská konference exilových zastupitelů ze "západních oblastí", Německa, Litvy, Lotyšska se konala roku 1921 v Praze, kde později žil a zemřel předseda Rady Běloruské lidové republiky Pjatra Krečeuski.
Reference
Literatura Dovnar-Zapolsky M., Foundations of the Statehood of Belarus, Grodno, 1919 Belarus Abroad, Book I, Prague, 1926, pp. 137, 139 For the State Independence of Belarus. Documents and Materials. London, 1960, pp. 34, 42 Ladysev, U. F., At the turn of the eras: the formation of Belarusian statehood (1917-1920), Belarusian State University, Minsk 1999. — 128 p. Latyshonak, A. History of Belarus from the middle of the 18th to the beginning of the 21st century, Institute of Belarusian Studies, Belarusian Historical Society, Vilnius-Bialystok 2010. — 368 p. D. Mikhaluk. Belarusian People's Republic 1918-1920: at the origins of Belarusian statehood, Inbelkult, Smolensk 2015 Коллектив авторов - Belarus: pages of history. Litres, (15 May 2022), p. 193. ISBN 9785041625948. Kategorie:Politické dějiny Běloruska Kategorie:Běloruská politika Kategorie:Dějiny Běloruska 20. století Kategorie:Události roku 1917 Kategorie:Konference