Kostel svatého Nektaria ( ) na hoře Cornadore v obci Saint-Nectaire ve francouzském departementu Puy-de-Dôme v regionu Auvergne-Rhône-Alpes) je zasvěcen svatému Nektariovi z Auvergne a představuje ukázku auvergneského románského slohu.
Spolu s bazilikou Notre-Dame-du-Port v Clermont-Ferrandu, opatským kostelem svatého Austremonia v Issoire, Notre-Dame v Orcivalu a kostelem Notre-Dame v Saint-Saturninu patří mezi pětici hlavních románských kostelů v Auvergne.
Historie Stavba kostela byla zahájena kolem roku 1080 a hlavní stavební práce probíhaly mezi lety 1146 a 1178. Své jméno nese po svatém Nektariovi, misionáři, který ve 3. století šířil v Auvergne křesťanství.
Kostel byl v roce 1840 zapsán na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury., který tehdy čítal 1 034 objektů, a získal tak památkovou ochranu.
V roce 1794 byly věže a zvonice kostela zničeny. K jejich obnově došlo kolem roku 1874 pod vedením architekta historických památek Louise-Clémentina Bruyerra. náhled|redresse=1.3|pohlrd na kostel a městečko
Rozměry náhled|redresse=1.6|Půdorys kostela. náhled|redresse=1.6|Podélný řez kostelem
Celková vnější délka: 39,80 m Vnější šířka lodi (bez zdí): 12,70 m Vnější délka transeptu (příčné lodi bez zdí): 23,30 m Vnější šířka transeptu (bez zdí): 6,70 m Celková vnitřní délka: 37,60 m Vnitřní šířka hlavní lodi včetně bočních lodí: 10,90 m Vnitřní šířka hlavní lodi (mezi arkádami): 5,00 m Vnitřní délka příčného bloku nad křížením (massif barlong): 21,70 m Vnitřní šířka příčného bloku nad křížením (massif barlong): 5,00 m Vnitřní výška hlavní lodi: 15,00 m Vnitřní výška bočních lodí: 7,50 m Výška klenby pod kopulí: 18,50 m
Vnější architektura náhled|Západní průčelí náhled|redresse=0.8|Jižní průčelí, sedlový překlad a zvonice náhled|redresse=0.7|Náhrobní kameny
Západní průčelí Západní průčelí je jednoduché a málo členěné. Hranici mezi přízemím a patrem naznačuje pouze úzký pás pravidelných tmavých kamenů. Spodní část tvoří ze tří čtvrtin světle šedé opracované kvádry, na které navazuje zdivo z nepravidelného lomového kamene různých barev. Tento masivní celek narušuje pouze hlavní půlkruhový portál s dvoukřídlými dveřmi. Do narthexu vede půlkruhové schodiště se šesti stupni.
Spodní patra obou čtvercových věží lemují po stranách ploché lizény, které navazují na boční stěny průčelí. Prostor mezi oběma věžemi v této spodní úrovni rozděluje půlkruhové okno a zakončuje jej trojúhelníkový štít s tlapatým křížem. Věže od sebe oddělují šikmé stříšky. Severní věž je výrazně širší než jižní, což pravděpodobně způsobuje přítomnost točitého schodiště uvnitř.
Výška horních pater věží odpovídá šířce severní věže. Tyto části mírně ustupují za lizény spodních pater a na rozích je zvýrazňují ploché pilastry. Severní věž člení na každé straně sdružená půlkruhová okna. Klenáky oken lemují profilované římsy, které se u paty oblouku vodorovně zalamují. Stěny jižní věže prolamují dvojitá okna s arkádami nesenými sloupky, nad nimiž se klene společný velký slepý oblouk. Obě věže kryjí mírně skloněné jehlancové střechy – jako jediné na celé budově mají červenou taškovou krytinu. Věže tohoto západního dvouvěží jsou rekonstrukcí z 19. století, která se však pravděpodobně velmi blíží původní podobě.
Boční fasády Konstrukce bočních fasád lodi v každém ohledu odpovídá tomu, co můžeme vidět u baziliky Notre-Dame-du-Port a v opatském kostele svatého Austremonia v Issoire. Okna v bočních stěnách lodi lemuje šachovnicový vlys (biletový ornament) a jsou zasazena pod velkými odlehčovacími oblouky, nad kterými se nacházejí trojdílná slepá okna (triplety).
Jižní průčelí prolamuje portál, nad nímž je umístěn sedlový překlad a tympanon zdobený polychromovanou mozaikou.
Konstrukce závěru kostela Kostel v Saint-Nectaire, postavený z trachytu. (vulkanický kámen) a následně natřený, představuje pozoruhodný typ románského auvergnatského závěru. Ten je tvořen stupňovitým uspořádáním hmot s rostoucí výškou:
dvě apsidioly přiléhající k ramenům transeptu tři radiální kaple ochoz (deambulatorium) kněžiště (chór) ramena transeptu „příčný masiv“ (massif barlong) osmiboká zvonice (výška přibližně 31 metrů)
Zdejší závěr je tedy o něco méně rozvinutý než v případě opatství Saint-Austremoine v Issoire, protože má pouze tři radiální kaple a chybí mu osová kaple.
Charakteristická silueta a vertikální rozmach románských závěrů v Auvergne jsou dány „příčným masivem“ (massif barlong) – příčně protáhlým hranolem, který se tyčí nad křížením transeptu a je završen zvonicí. Postupné stoupání jednotlivých hmot dále umocňují dvě pultové střechy příčného masivu, které lemují patu zvonice.
Výzdoba závěru kostela Závěr kostela vyniká pozoruhodnou polychromovanou výzdobou. V porovnání s Issoire je však tato dekorace výrazně střídmější a barevnost kombinuje spíše černé, hnědé a béžové tóny namísto černé a bílé.
Kněžiště (chór), ochoz a radiální kaple mají výrazně předsazenou římsu nesenou svitkovými modillony (krakorci). Pod římsou kněžiště se táhne mozaika složená z polychromovaných rozet. Pod touto mozaikou se střídají okna kněžiště s obdélníkovými nikami, z nichž každá ukrývá tři sloupky. Oblouky oken v ochozu a kaplích zdobí polychromované klenáky a lemuje je šachovnicový vlys (biletový ornament).
Každá z radiálních kaplí přiléhá k štítu zakončenému trojúhelníkovým frontonem, který lemuje šachovnicový vlys a vrcholí kamenným křížem plnícím funkci antefixu. „Příčný masiv“ je oproti tomu zdoben jen velmi málo.
Vnitřní architektura Interiér kostela se vyznačuje přehledným uspořádáním a tvarovou prostotou výzdoby. Tato strohá architektura, která však nepůsobí nijak těžkopádně, vyzařuje eleganci a harmonii. Tento dojem navíc umocňují štíhlé sloupy a proporce vysokých a úzkých arkád.
Na rozdíl od Issoire není zdejší interiér polychromovaný, s výjimkou hlavic v závěru kněžiště a v ochozu.
Narthex náhled|Hlavice v narthexu
Vstup do kostela vede přes hlavní portál s půlkruhovým zaklenutím, který se nachází uprostřed průčelí narthexu. Na rozdíl od raně křesťanských chrámů, kde byl narthex vyhrazen katechumenům, plní narthex v auvergnatské architektuře funkci vstupní předsíně, kterou je nutné projít pro vstup do posvátného a světlem zalitého prostoru kostela. Z architektonického hlediska je plně integrován do struktury stavby – zaujímá jedno klenební pole (travé) a jeho horní patro tvoří tribuna (galerie) široká jako samotná hlavní loď. Mohutné pilíře, nízká křížová klenba a převládající šero vyvolávají pocit ztišení a přechodu do jiného světa.
náhled|Severní boční loď narthexu
Tato obdélníková tribuna je nesena pilíři se zdobenými hlavicemi a profilovanými impostami (patkami klenby). Podobně jako v bočních lodích přechází středová křížová klenba do půlkruhových oblouků směřujících do hlavní lodi. Stěny narthexu jsou silnější než zdi v lodi, protože musí unést váhu věží.
Tribuny jsou přístupné po točitém schodišti v severní věži. Empora se široce otevírá do hlavní lodi. V úrovni arkád hlavní lodi se nachází trojdílný otvor (triplet) se dvěma sloupky a tesanými hlavicemi. Nad ním se klene velký, půlkruhově zakončený vítězný oblouk, který se rozpíná po celé šířce tohoto tripletu. Ještě výše, těsně pod vrcholem klenby, jsou umístěny dva malé půlkruhové otvory oddělené středovým sloupkem. Podobná sdružená půlkruhová okna směřují také do bočních lodí. Horní patro osvětluje středové okno nad hlavním portálem, jímž proudí žluté sluneční světlo a prozařuje otvory vedoucí do hlavní lodi.
Hlavní loď Hlavní loď (trojlodí) o čtyřech klenebních polích má uspořádání trojlodní baziliky. Střední loď je dvakrát vyšší než boční lodě. Je zaklenuta hladkou valenou klenbou, kterou nesou obvodové zdi střední lodi. Tyto stěny přecházejí do valené klenby plynule, bez jakéhokoli horizontálního zakončení či římsy.
náhled|Střední loď směrem ke kněžišti
Zatížení kamenné klenby vytváří nejen svislé síly, které se ze zdí střední lodi přenášejí přes pilíře do základů, ale i boční vnější tlaky (vypínavé síly). Ty jsou zde absorbovány polovalenými klenbami empor (tribun) nad bočními loděmi a přes obvodové zdi bočních lodí svedeny do základů. Boční lodě v přízemí, které sloužily pro tehdy běžná procesí, mají čistě funkční zaklenutí, přičemž mezi jednotlivými poli jsou příčné pasy zpevňující polovalenou klenbu. Empory jsou přístupné pouze po úzkých točitých schodištích a nebyly určeny k liturgickým účelům. Ve středověku však bylo běžné, že v nich poutníci přespávali při velkých návalech během poutí.
Stavitelé snížili rozměry nosných prvků, jako jsou zdi a pilíře, na minimum. Tloušťka zdí zde činí přibližně jeden metr. Průběžné a lité spárování valené klenby navíc umožnilo obejít se bez klenebních pasů a jejich opěrných prvků po stranách lodi.
Členění stěny střední lodi je dvoupodlažní. Arkády v přízemí dosahují do poloviny výšky lodi. Nad nimi úzký parapet odděluje patro s jeho sdruženými otvory, z nichž každý je opatřen středovým sloupkem se štíhlou kolonou a tesanou hlavicí s rostlinným dekorem.
Střední loď nemá žádná okna, která by ji osvětlovala přímo. Světlo do ní proniká pouze nepřímo přes velká okna bočních lodí a drobné otvory v emporách. Teprve od poslední rekonstrukce, která kostelu vrátila světlou barevnost, bývá prostor zalit poledním sluncem.
Boční lodě náhled|Severní boční loď
Obě boční lodě mají mnohem složitější konstrukci. Nalezneme zde stejné rozdělení na čtyři klenební pole jako v hlavní lodi. Naproti sloupům mezilodních arkád jsou do obvodových zdí vetknuty pilastry. Klenební pasy, které odpovídají šířce sloupů, dosedají na vnější straně na konzoly s tesanými hlavicemi a na vnitřní straně na velké hlavice sloupů, jež vymezují jednotlivá pole. Každé klenební pole má vlastní křížovou klenbu osobitého tvaru. náhled|vlevo|Hlavní loď a severní boční loď náhled|Hlavice v hlavní lodi
Klenební pole bočních lodí osvětlují středně velká, půlkruhově zakončená okna se šikmými špaletami (ostěními). Ta na jižní straně propouštějí dostatek přirozeného světla, které prozařuje celou loď. Ve třetím klenebním poli obou bočních lodí tato okna chybí. Namísto nich jsou zde prolomeny obdélníkové vstupy sloužící jako boční portály. Poněkud větší jižní portál vedl pravděpodobně do bývalé křížové chodby (ambitu) zdejšího převorství, zatímco menší severní portál směřoval na někdejší hřbitov.
Příčná loď (transept) náhled|Křížení příčné lodi náhled|Severní rameno příčné lodi Stavitelé v dolním Auvergne zůstali věrní motivu starých karolinských pasových oblouků (mezilodních clon) nad křížením, které nesou kopuli a věž nad křížením. Příčná loď díky tomu získává na výšce i objemu. Oblouky křížení tvoří samostatné velké arkády v úrovni výrazně nižší klenby kněžiště. Nad nimi sahají dělicí stěny až k patě kopule. V horní části těchto stěn se nacházejí sdružená okna s dělícími sloupky a hlavicemi, a na východní straně velké, půlkruhově zakončené okno. Těmito otvory a okny je celé křížení osvětleno. Čtyři pilíře křížení mají čtvercový průřez a ze všech stran jsou obloženy polosloupy zakončenými tesanými hlavicemi. Pozoruhodné jsou trompy pod klenbou kopule, které standardně slouží k převodu čtvercového půdorysu křížení na osmiúhelník, na němž pak kopule spočívá. Zdejší trompy tvoří malé půlkruhové oblouky, které rámují pravidelnou niku. Spodní část vyplňuje plochá kamenná konzola.
Severně a jižně od křížení se v prodloužení bočních lodí tyčí obě části „příčného masivu“. Dosahují až do výšky vrcholu kopule a jsou zaklenuty polovalenými klenbami, jejichž vrchol se opírá o křížení. Odpolední sluneční světlo proniká třemi půlkruhovými okny umístěnými ve výšce tromp a poté kaskádovitě propadá skrze sdružená okna, která se tak jasně rozzáří. náhled|Řez příčnou lodí: příčný masiv (massif barlong) je vyznačen červeně