Vladimir Ambarcumov

Vladimir Ambarcumovič Ambarcumov; 2. října 1892 Šamachi – 5. listopadu 1937 Moskva) byl arménský duchovní Ruské pravoslavné církve. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého mučedníka.

Život Narodil se 2. října 1892 ve městě Šamachi v dnešním Ázerbájdžánu. Rodina byla původem arménská. Jeho otec Ambarcum byl čestným občanem města Šamachi v tehdejší Bakuské gubernii. Působil jako dobrodinec a spolupracovník Fjodora Raua, zakladatele výuky neslyšících v Rusku. V Saratově založil a vlastnil soukromou školu pro neslyšící. Byl také synovcem Sarkise Ambarcumova, který v Šemachu založil první luteránské společenství. Jeho matka Karolina Knobloch, byla německého původu a vyznáním luteránka.

Duchovní a náboženské tradice jeho rodičů vypěstovaly ve Vladimirovi již od dětství pevnou a neochvějnou víru.

Poté, co se jeho rodiče na konci 90. let 19. století přestěhovali do Moskvy, studoval Vladimir na Petropavlovském chlapeckém učilišti při luteránském chrámu svatých Petra a Pavla. Výchova v hluboce věřící rodině a vzdělávání v prostředí luterské církve měly významný vliv na utváření jeho náboženského přesvědčení a duchovního života.

Po absolvování učiliště v roce 1911 nastoupil na fyzikálně-matematickou fakultu Moskevské univerzity, kde studoval tři semestry. V březnu 1913 se na naléhání své matky přestěhoval za dalším studiem do Berlína.

Po přibližně roce pobytu v Berlíně se však vrátil do Ruska. Jak se později ukázalo, vlak, kterým odjel zpět do vlasti, byl posledním spojem z Německa do Ruska před vypuknutím první světové války.

V červenci 1914 znovu nastoupil na fyzikálně-matematickou fakultu Moskevské univerzity. Během studií se stal členem Křesťanského studentského kroužku. Právě v tomto období také přešel od luteránství k baptistickému vyznání.

V kroužku se seznámil s Valentinou Alexejevovou, s níž uzavřel manželství v roce 1916.

Na konci roku 1919 se rodina kvůli hladomoru v Moskvě přestěhovala do Samary. Vladimir zde začal pracovat jako zaměstnanec muzea a sblížil se s Vladimirem Marcinkovským, který se s požehnáním patriarchy Tichona aktivně věnoval misijní a kazatelské činnosti mezi studenty a mladými lidmi. Toto setkání mělo na Vladimira významný duchovní vliv a přispělo k jeho dalšímu náboženskému a misijnímu směřování.

V roce 1920 byl poprvé zatčen a převezen do Moskva. Po pěti týdnech byl propuštěn, avšak s povinností neopouštět hlavní město.

V polovině 20. let se seznámil s Valentinem Svencickým a pod jeho vlivem kolem roku 1926 přestoupil k pravoslaví.

Koncem roku 1927 byl vyslán do města Glazov k biskupovi iževskému Viktoru (Ostrovidovi). Dne 4. prosince byl v Preobraženském katedrálním chrámu vysvěcen na diákona a 11. prosince na kněze. Následně byl ustanoven ke službě v chrámu svatého Jiří v Glazově.

Již po dvou týdnech byl přeložen do moskevské eparchie a ustanoven představeným chrámu svatého knížete Vladimíra ve Starých sadech v Moskvě.

Od roku 1929 působil jako představený chrámu svatého Mikuláše u Solomenné strážnice.

Protože nesouhlasil s církevní politikou metropolity Sergije (Stragorodského), odešel v roce 1931 do výslužby.

Roku 1937 byl zatčen a uvězněn v Butyrské věznici. V průběhu vyšetřování byl vyslýchán 20. a 21. září a poté 12. října 1937.

Jak vyplývá z protokolů o výsleších, na otázky týkající se známých, spolupracovníků z Křesťanského studentského hnutí, blízkých duchovních dětí a spolubratří-kněží otec Vladimir uváděl buď osoby již zemřelé, osoby nacházející se mimo dosah sovětských úřadů, nebo prostě odmítal odpovídat. Hovořil pouze o skutečnostech, které byly pracovníkům NKVD již známy.

Dne 2. listopadu 1937 byl vypracován závěr vyšetřovacího spisu. Otec Vladimir byl obviněn z toho, že byl„aktivním účastníkem a organizátorem kontrarevoluční ilegální monarchistické organizace duchovních – stoupenců ,Pravoslavné katakombní církve‘ (IPC), mezi svými stejně smýšlejícími osobami prováděl rozsáhlou kontrarevoluční činnost zaměřenou na svržení sovětské moci a obnovení monarchického zřízení v SSSR, tedy ze zločinu podle článku 58, bodů 10 a 11 trestního zákoníku RSFSR.“Vyšetřovací spis byl předán k projednání trojce při oblastní správě NKVD pro Moskevskou oblast. Ta dne 3. listopadu 1937 rozhodla:„Vladimira Ambarcumoviče Ambarcumova zastřelit.“Dne 5. listopadu 1937 byl otec Vladimir popraven na Butovském polygonu nedaleko Moskvy.

Na dotazy jeho příbuzných sovětské úřady odpovídaly nepravdivou formulací, která byla v té době běžně používána:„Odsouzen na deset let bez práva korespondence.“Ve skutečnosti tato odpověď často zakrývala skutečnost, že odsouzený již byl popraven.

Kanonizace vlevo|náhled|Ikona svatého mučedníka Vladimira Rozhodnutím jubilejního Archijerejského soboru Ruské pravoslavné církve, který se konal ve dnech 13.–16. srpna 2000, při oslavení novomučedníků a vyznavačů ruských 20. století, byl Vladimir Ambarcumov zařazen mezi svaté.

Byl kanonizován v titulem svatého novomučedníka.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Arménští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 2. října Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození v Ázerbájdžánu Kategorie:Úmrtí 5. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Moskevské oblasti Kategorie:Popravení zastřelením