Valerian (Rudič)

Valerian (světským jménem: Vasilij Nestorovič Rudič; 24. dubna 1889 Mizjakivski Chutory – 27. února 1938) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup kirillovský a vikář novgorodské eparchie.

Život Narodil se 24. dubna 1889 ve vesnici Mizjakivski Chutory Podolské gubernie.

Podle některých zdrojů byli jeho rodiče rolníci, podle jiných se narodil v rodině felčara (venkovského zdravotníka). Jeho starší bratr Kallinik sloužil jako pravoslavný kněz ve městě Braclav v Podolské gubernii. Mladší bratr Viktor Rudič a sestry Jevgenija Šatkovská a Jelena Červenčuk žili v Ukrajinské SSR; biskup s nimi neudržoval kontakty.

Absolvoval Tyvrovské duchovní učiliště, po kterém byl přijat na Podolský duchovní seminář. V letech 1914–1916 studoval na Moskevské duchovní akademii, kde obdržel titul kandidáta bohosloví a zanedlouho titul magistra. Vyučoval zde ve funkci docenta. V zimě 1917 byl postřižen na monacha a 1. března vysvěcen na jeromonacha.

Od 15. srpna 1918 sloužil ve vesnici Raškovo a téhož roku byl ustanoven představeným Trojického monastýru v Kamenci Podolském.

Dostal se do konfliktu jak s petljurovci, tak se zástupci sovětské moci, kteří jej krátce věznili.

Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 7. června 1921 byl rukopoložen na biskupa proskurovského, vikáře podolské eparchie. Musel pobývat jak v Proskurově, tak v Kamenci Podolském.

V roce 1920 byl zatčen. Na konci června 1922 byl v Proskurově znovu zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Následně byl vykázán z Ukrajiny. Od 9. srpna 1923 žil v moskevském monastýru Danilov.

Dne 16. září 1923 se stal biskupem rževským a vikářem tverské eparchie. Na určené místo se však nemohl dostavit.

Dne 16. října 1923 jej patriarcha Tichon poslal do Smolensku, protože eparchie zůstala bez biskupské správy. Ve smolenské eparchii aktivně vystupoval proti renovačnímu rozkolu v pravoslavné církvi. Dne 4. března 1924 byl potvrzen ve funkci jako biskup smolenský.

Na počátku roku 1924 pobýval v Charkově, odkud byl vyhoštěn do Moskvy bez práva odjezdu. Dne 16. dubna 1924 byl v Moskvě zatčen, uvězněn v Butyrské věznici a 27. dubna propuštěn. V Moskvě až do 11. prosince 1924 sloužil v Danilovském monastýru.

Dne 11. prosince 1924 byl znovu zatčen pro podezření z „protisovětské kontrarevoluční činnosti“, která spočívala v sestavování seznamů biskupů Ruské pravoslavné církve (kanonických i nekanonických), kteří byli vystaveni pronásledování ze strany sovětské moci.

Po zatčení proti němu bylo vzneseno obvinění: „šíření nepravdivých zvěstí a informací namířených proti sovětské moci, čehož se dopouštěl jak mezi mnichy Danilovského monastýru, tak mezi osobami, které s ním byly jakýmkoli způsobem spojeny.“

Během vyšetřování potvrdil, že shromažďoval informace o ruském episkopátu.

Do 19. června 1925 se nacházel v Butyrské věznici ve vyšetřovací vazbě. Dne 19. června 1925 byl Zvláštním zasedáním při kolegiu OGPU podle článku 73 trestního zákoníku RSFSR odsouzen ke třem letům vyhnanství ve Střední Asii.

Byl poslán do Karakalpakské autonomní oblasti do města Turtkul, a poté do města Chodžejli, kde pobýval od listopadu 1926 do 28. března 1928.

Dne 5. října 1927 se zúčastnil shromáždění šesti biskupů ve vyhnanství ve městě Chodžejli, na němž bylo rozhodnuto přijmout Deklaraci z roku 1927 metropolity Sergije (Stragorodského) a přivítat legalizaci orgánů církevní správy.

Po skončení vyhnanství dne 28. března 1928 odjel do Moskvy.

Dne 11. května 1928 byl jmenován biskupem roslavlským a vikářem smolenské eparchie, ale již 24. května se stal biskupem šadrinským a vikářem permské eparchie. Dočasně spravoval sverdlovskou eparchii.

Od 13. května 1930 do 6. listopadu sloužil jako biskup rževský. Dne 11. listopadu byl synodem ustanoven biskupem bakuským, kam mu nebylo dovoleno odjet.

Dne 29. září 1931 byl synodem převeden na kirillovským vikářský stolec novgorodské eparchie. Žil ve městě Tichvin v Leningradské oblasti. V letech 1932–1934 dočasně spravoval čerepoveckou eparchii.

V roce 1933 byl krátkodobě zatčen pro podezření z „účasti v kontrarevoluční organizaci“.

Dne 1. ledna 1934 byl zatčen ve svém bytě v Tichvinu v souvislosti s případem „jevlogijevců“. Při zatčení mu byla zabavena: panagie, čotky, dřevěný kříž a modlitební kniha.

Protokol o lékařském vyšetření uvádí, že zatčený prodělal skvrnitý tyfus.

Z výpovědi vladyky vyplynulo, že ve svém sídelním městě nikdy nepobýval. Do Tichvinu přijel z Leningradu v říjnu 1933. Nenavštívil ani jeden ze sedmnácti okresů náležejících k jeho eparchii a ani je navštívit nemohl, protože byl zatčen již po dvou měsících, dne 31. prosince 1933.

Do Leningradu vycestoval pouze dvakrát: 2.–3. října si jel vyzvednout osobní věci a 6. prosince sloužil bohoslužbu v Alexandro-Něvské lávře.

Biskup Valerian byl umístěn do věznice ve městě Tichvin dne 1. ledna 1934. První výslech s ním provedlo Tichvinské okresní oddělení OGPU. Vladyka uvedl, že v samotném Tichvinu sloužil bohoslužby každý den.

Jeden z vyšetřovacích protokolů je datován 13. ledna 1934. Byl sestaven mnohem cíleněji, s důrazem na „kontrarevoluční“ kontakty, organizování „povstalecké hnutí“, přípravu zahraniční intervence, diverzní činnost a podobná obvinění.

Je obtížné určit, co ve skutečnosti vypověděl, avšak protokoly podepsal a přiznal se k vině.

Dne 3. března 1934 (podle některých pramenů 25. února 1934) odsoudila Trojka NKVD pro Leningradský vojenský okruh biskupa Valeriana podle článků 58-10 a 58-11 trestního zákoníku RSFSR k osmi letům nápravně-pracovního tábora.

Byl převezen do Uchtinského lágru a následně roku 1936 do Komiské autonomní sovětské socialistické republiky.

V roce 1937 byl, když se již nacházel ve vyhnanství (místo vyhnanství není známo), znovu zatčen.

Trojka při NKVD pro Archangelskou oblast odsoudila dne 27. prosince 1937 otce Valeriana na základě obvinění z „kontrarevoluční agitace“ k trestu smrti zastřelením.

Rozsudek byl vykonán dne 27. února 1938 ve zvláštním táborovém středisku Novaja Uchtarka při Usť-Uchtinském vesnickém sovětu Ižemského rajónu Komiské ASSR (dnes se pohřebiště nachází na území obce Borovoj v Komijské republice. Byl pohřben přímo na místě popravy.

Dne 31. srpna 1993 byl rehabilitován Prokuraturou Moskevské oblasti ve vztahu k rozsudku z roku 1925 a tehdejším represím.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 24. dubna Kategorie:Narození v roce 1889 Kategorie:Narození ve Vinnycké oblasti Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v Komi Kategorie:Popravení zastřelením