Antoni Prochaska ( 1852 Zališčyky (Bučacká hromada), Ukrajina – 23. září 1930 Lvov) byl polský historik, zabývající se dějinami Polska, Litvy a Ukrajiny ve 14.–15. století.
Původ jména Jeho příjmení je polským přepisem tradičního českého příjmení Procházka. V polské odborné lingvistické a historické literatuře je Antoni Prochaska explicitně uváděn jako příklad významné osobnosti s českými kořeny, která obohatila polskou kulturu a vědu (podobně jako historik Karol Szajnocha).
Život Byl nejstarším synem lesníka Antoniho Prochasky a Agnieszky rozené Solecké. Jeho strýcem byl Łukasz Solecki, římskokatolický kněz, diecézní biskup v Přemyšli (v letech 1881 až 1900), profesor a rektor Lvovské univerzity.
Historik Antoni Prochaska v letech 1863-1866 navštěvoval baziliánské gymnázium v Bučači a později (1866-1871) gymnázium Františka Josefa ve Lvově, kde složil zkoušky na maturitu. Na popud svého strýce nejprve odešel studovat do teologického semináře v Přemyšli, ale brzy jej opustil a zapsal se na filozofickou fakultu Lvovské univerzity. Ve studiu světových dějin a speciálních historických oborů pokračoval v letech 1873-1874 na Vídeňské univerzitě. V roce 1874 (Polsko a Čechy v husitské éře). V letech 1878 až 1929 pracoval jako archivář (kurátor) v Archivu městských a pozemkových knih ve Lvově. Od roku 1893 byl členem Akademie umění. V roce 1894 se stal členem Moskevské archeologické společnosti. V roce 1907 publikoval historickou studii o básni Jaroslav z Rukopisu královédvorského. Následně v roce 1912 vydal spis Dowody autochtonizmu Słowian, v němž hájil pravost českých Rukopisů a aktivně vystupoval proti jejich českým kritikům z řad tehdejší univerzity v Praze
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Polští historikové Kategorie:Ukrajinští historikové Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí v roce 1930 Kategorie:Muži