Kamil Kisch-Trojan (10. července 1893 Týniště nad Orlicí – 24. října 1941 Benátky nad Jizerou) byl houslista (koncertní sólista), hudební skladatel, pedagog, nototiskař (hudební nakladatel a vydavatel hudebnin) a podnikatel.

Život Rodinný původ Kamil Kisch-Trojan se narodil 10. července 1893 v Týništi nad Orlicí v okrese Rychnov nad Kněžnou jako Kamil Kisch do rodiny Leopolda Kische – nádražního skladníka u železniční společnosti Rakouská severozápadní dráha. Rodina se často stěhovala neboť otec musel (z povahy své profese) často měnit místa svého pracovního nasazení. Kamil Kisch absolvoval první třídu obecné školy ve Frýdlantu, druhou v Liberci a od třetí třídy pak chodil do školy v Pardubicích.

Studia Synovo hudební nadání brzy neuniklo otcově pozornosti a tak se od roku 1903 Kamil učil hře na housle. To mu bylo deset let. Základy houslové hry mu ukázal ve čtvrté třídě učitel Kohoutek a další hudební vzdělání získal u učitele Hrocha. Také se učil u dirigenta Pardubické filharmonie Vojtěcha Lautnera. A byl to právě Lautner, kdo mladého Kamila připravil ke studiu na konzervatoři v Praze, kde se čtyři roky vzdělával u houslisty a hudebního pedagoga profesora Jindřicha Bastaře.

V roce 1913 byl Kamil přijat ke studiu v mistrovské škole na vídeňské hudební akademii. Převis poptávky byl značný: ze 166 přihlášených bylo přijato 8 uchazečů a 4 opakovali z předešlého roku, takže celkem bylo v mistrovské škole 12 studentů. Mistrovskou školu profesora Otakara Ševčíka na houslovém oddělení Státní akademie hudby a výtvarného umění ve Vídni dokončil Kamil 16. října 1914 (to mu bylo 21 let).

Kamil Kisch ovšem ve Vídni u Otakara Ševčíka na mistrovské škole nestudoval jen hudbu. Ve volných chvílích se věnoval také své zálibě – tisku not. Jako dobrovolník pracoval v nototiskovém oddělení vídeňské tiskárny Waldheim a Eberle. (Přístup do podniku získal přes svého strýce, který v tiskárně řediteloval.) Tato záliba se o několik let později Kischovi mnohonásobně zúročila.

První světová válka Krátce po dokončení studia ve Vídni dostal Kamil nabídku, aby uspořádal turné do Ruska, ale již sjednané koncerty v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě a Varšavě byly přerušeny, neboť do jeho osudu zasáhla první světová válka. Kamil byl v roce 1914 jmenován profesorem na hudební škole v Olomouci, ale tam již nenastoupil, neboť musel nastoupit k výkonu vojenské služby. Žádost o zproštění výkonu vojenské služby (podali ji jeho známí) císař František Josef I. zamítl.

Po vypuknutí první světové války narukoval v roce 1915 Kmil Kisch do rakousko–uherské armády a prošel posádkami v Josefově a v Uhrách. Během let, co sloužil v armádě, koncertoval ve Vídni a po návratu hrál ve prospěch Červeného kříže po českém venkově. Po převelení do Maďarska vystupoval v Budapešti se symfonickým orchestrem arcivévody Josefa.

náhled|vpravo|Karel Kovařovic Během světového válečného konfliktu vystřídal Kamil Kisch jak ruskou tak i italskou frontu a v maďarském městě Kaposváru se ocitl (na přelomu let 1917/1918) v bezprostřední blízkosti bojů. V několika dopisech adresovaných šéfdirigentovi Národního divadla Karlu Kovařovicovi žádal Kamil Kisch o vyreklamování z vojenské služby v rakousko–uherské armádě. Z rakousko–uherské armády byl nakonec Kamil Kisch (na žádost šéfdirigenta Národního divadla Karla Kovařovice) v roce 1918 skutečně uvolněn s odůvodněním, že je záhodno, aby se věnoval dále raději kariéře houslisty (a nikoliv vojáka).

Hudební kariera Následně se Kamil Kisch stal koncertním mistrem orchestru Národního divadla v Praze. V Praze si v té době pronajímal byt (na adrese: Praha IV, Vyšehradské nábřeží 12, dnes – rok 2026 – je to Rašínovo nábřeží), kde také dával zájemcům soukromé lekce ve hře na housle.

S Národním divadlem se Kamil Kisch–Trojan zúčastnil propagačních zájezdů do Bernu, Ženevy, Paříže i Londýna. Po koncertním turné vystoupil jako sólista České filharmonie nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (v Budapešti, Vídni, Paříži a Londýně), kde předvedl tři koncerty: Karla Goldmarka Houslový koncert a–moll, opus 28, Antonína Dvořáka Koncert pro housle a orchestr a–moll, opus 53, Felixe Mendelssohn Bartholdyho Houslový koncert e–moll, opus 64.

Sňatek s Boženou Trojanovou Během své vojenské kariéry sloužil Kamil Kisch ve vojenském táboře v Milovicích, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou – Boženou Trojanovou – hudebně založenou dcerou lékárníka Stanislava Trojana z Nových Benátek. Krátce před rokem 1920 přerostla Kischova vážná známost v trvalejší vztah, který hodlal zpečetit sňatkem se svojí dívkou Boženou. Kromě toho, že jeho nevěstu museli před svatbou nechat její rodiče zplnoletit, ale také trvali na tom, že svoji dceru nemohou dát muzikantovi. Trojanova rodina nepovažovala povolání umělce za jistotu pro zabezpečení budoucí rodiny své dcery a tak Kisch musel slíbit, že bude postupně rezignovat na svoji koncertní uměleckou dráhu a že začne získávat obživu podnikáním v jiném oboru činnosti. Z vděčnosti, že jej Trojanova rodina přijala a že se jeho tchán Stanislav zasadil o jeho vyreklamování z armády přijal Kamil Kisch od roku 1917 jako druhé umělecké jméno Trojan.

Konec hudební kariery náhled|vpravo|Ludvík Čelanský|Ludvík Vítězslav Čelanský Kamil Kisch–Trojan se v roce 1920 v Benátkách nad Jizerou oženil s dcerou lékárníka Trojana a v témže roce odešel (na vlastní žádost) z orchestru Národního divadla. Přestoupil do filharmonie, kterou založil český dirigent a hudební skladatel Ludvík Vítězslav Čelanský. Toto hudební těleso se nazývalo Šakova filharmonie, bylo součástí Uměleckého klubu v Praze a fungovalo v letech 1920 až 1921. V Šakově filharmonii působil Kamil Kisch–Trojan jako sólista.

Nototisk Umělecký klub v Praze hodlal zřídit a provozovat (na počátku 20. let 20. století) v budově tiskárny Tempo na Táborské třídě na Vinohradech tiskárnu, kde by se tiskly podklady pro český hudební repertoár. Kamil Kisch–Trojan se o projekt tiskárny přirozeně velice zajímal, ale brzy (ke svému zklamání) zjistil, že projektovaná tiskárna hudebnin nebude vybavena ani tou moderní technologií, kterou dobře poznal ve vídeňské tiskárně Waldheim a Eberle, kde v letech těsně před první světovou válkou pracoval.

Nutnost najít nový způsob obživy (a opustit dráhu hudebnína) na jedné straně (jak naléhala rodina Trojanova) a vlastní znalosti s nototiskem nabyté ve Vídni vyústily v rozhodnutí založit vlastní nototiskárnu v Nových Benátkách. Jako prostor byl pro začátek zvolen dům Kamilova tchána – Stanislava Trojana. Od roku 1923 žil Kamil Kisch–Trojan natrvalo v Benátkách nad Jizerou, kam také v prosinci roku 1923 pozval vídeňského rytce O. Lindtnera (pracoval jako rytec ve firmě Waldheim a Eberle). Byli najati učni a Kamil Kisch–Trojan započal budovat svůj podnik – tiskárnu hudebnin s názvem První česká nototiskárna v Nových Benátkách. Současně s výstavbou podniku Kisch ještě stále koncertoval.

Aktivity ve 20. a 30. letech 20. století Na koncertech v Praze a v relacích vysílaných Československým rozhlasem účinkoval Kamil Kisch–Trojan v letech 1921 až 1925. Od roku 1926 se snažil koncertovat jenom příležitostně a soustřeďoval se více na svoji firmu, kde vydával staré české i nové skladby (vydával písně R. A. Dvorského, Jaromíra Vejvody, Karla Vacka aj.) a také se tam tiskly noty pro filharmonii.

Mezi léty 1933 až 1936 působil Kisch v Českém akademickém triu, v roce 1934 založil ještě v Nových Benátkách hudební soubor, složený z dělníků jeho podniku. Soubor ale fungoval jen krátce a po jeho brzkém rozpadu zůstal pouze kvartet (ve složení: profesor Kamil Kisch–Trojan, Dr. A. Horský, J. Svárovský a Boh. Žďárský), který často koncertoval po Mladoboleslavsku. Toto hraní ale pro hudebníky kvarteta nebylo výdělečné, neboť výtěžek z koncertů byl použit na dobročinné účely.

V budoucnu se hodlal Kamil Kisch–Trojan k aktivnímu provozování hudby vrátit neboť mu hraní a koncertování v životě chybělo. Tento svůj sen se mu ale nesplnil. Kamil Kisch–Trojan zemřel za druhé světové války v Protektorátu Čechy a Morava v pražské Vinohradské nemocnici po delší nemoci ve věku 48 let dne 24. října 1941. Jeho ostatky byly pochovány na hřbitově v Benátkách nad Jizerou I.

Závěr Hudební kritici hodnotili jeho hru na housle velmi pozitivně. Po Kischově prvním koncertě v Praze byla uveřejněna následující slova:

Dobový tisk hodnotil obecně Kischovu hru na housle jako oduševnělou, s hlubokým vyjádřením citů, s technickou jistotou a jemným vibratem. Byla oceňována především skvělá technika hry a elán s obdivuhodným temperamentem. Kisch byl dokonce řazen mezi „tři silná K houslových virtuózů“ (Kubelík, Kocián, Kisch). Všichni tři absolvovali školu Otakara Ševčíka (Kubelík a Kocián na Pražské konzervatoři, Kamil Kisch na Státní akademii hudby a výtvarného umění ve Vídni).

Kamil Kisch–Trojan odehrál asi 300 koncertů. Na koncertech hrál na houslích od mistrů Tommaso Balestrieriho a Antonia Stradivariho.

Jako skladatel zkomponoval Kisch hudební cyklus Písně, který věnoval své manželce Boženě a který si vydal tiskem. Melodram Cigánské housle''' a cyklus Tři písně'' zůstaly dochované jen v rukopisech.

Fotogalerie

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Zpravodaj Benátecka, ročník 32, číslo 8, strana 12 Související články Petr Polák (hudebník) Jindra Polák

Externí odkazy

Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození v Týništi nad Orlicí Kategorie:Čeští houslisté Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští nakladatelé Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí v Benátkách nad Jizerou Kategorie:Muži