Lidská zoo

náhled|upright=1.4|Na světové výstavě v roce 1894 v Antverpách bylo vystaveno 114 osob z Konga.Jean-Pierre Jacquemin: Kongolesen im „imperialen“ Belgien. In: Pascal Blanchard u. a. (Hrsg.): MenschenZoos. Schaufenster der Unmenschlichkeit. Hamburg 2012, S. 346–352. V pozadí je vidět několik diváků. Fotografie a pohlednice z lidských zoo, vydávané ve velkých nákladech, často zobrazovaly „cizince“ v jejich údajně „přirozeném prostředí“ v hierarchicko-rasistickém protikladu k „civilizovaným“ divákům.Bilddokumente – Menschenzoos und Völkerschauen. In: Pascal Blanchard u. a. (Hrsg.): MenschenZoos. Schaufenster der Unmenschlichkeit. Hamburg 2012, S. 264–293. (Foto z 1894„Exposition Universelle d’Anvers 1894 – Groupe de Congolaise“ (Weltausstellung in Antwerpen – Gruppe von Kongolesen), Foto Charlese Bernhoefta, 1894.) Lidská zoo označuje komerční vystavování příslušníků domorodých a jiných etnických skupin veřejnosti, zejména v Evropě a Severní Americe v období od druhé poloviny 19. století do první třetiny 20. století. Vystavovaní lidé byli prezentováni jako „exotičtí“ nebo „primitivní“ a často byli zasazováni do uměle vytvořených prostředí napodobujících jejich domnělou kulturu či způsob života. Lidské zoo navštívily miliony platících návštěvníků, byly součástí zábavního průmyslu a konaly se v zoologických zahradách, i na koloniálních a světových výstavách. Expozice často reprodukovaly koloniální a rasové stereotypy, které vystavované skupiny vykreslovaly jako „divochy“ nebo kulturně méně vyspělé. Současný výzkum je považuje za významný nástroj šíření koloniálních představ, rasových stereotypů a teorií o hierarchii lidských ras.

Lidským zoo předcházely různé, hluboko do minulosti sahající formy vystavování lidí vnímaných jako „cizí“. V průběhu 19. století se podobná vystoupení na poutích a v panoptikách postupně proměnila v populární formu zábavy. Lidská zoo se od těchto dřívějších formátů odlišují mnohem rozsáhlejšími inscenacemi, které usilovaly o co nejvěrnější iluzi původního prostředí, například rekonstrukcí celých „domorodých vesnic“ nebo nákladnými představeními tanců či ukázkových soubojů v umělých kulisách. Pro organizátory, takzvané impresárie, se ukázaly jako lukrativní forma výdělku. Za první lidskou zoo je považována výstava rodiny Sámů („Laponců“), kterou v Hamburku roku 1875 uspořádal německý obchodník se zvířaty Carl Hagenbeck. Od druhé poloviny 70. let 19. století se tento typ představení rychle rozšířil z Německa do dalších evropských zemí a poté do Severní Ameriky, Austrálie a Japonska. Většinou byla plánována jako turné, která zastavovala v různých státech, metropolích i v mnoha malých městech. Od 80. let 19. století byla stále častěji začleňována také do světových a koloniálních výstav.

Některá turné s lidovými přehlídkami si v odborné literatuře vysloužila zvláštní pozornost – například „Laponci“ (1875), „Eskymáci“ (1880/81), „Ohnivci“ (1881/82), „Aboriginci“ (1883–1888), „Bella Coola“ (1885/86), „Amazonky z Dahomeje“ (1888–1903), Samoané (1895–1911) nebo Sara-Kaba (1930–1932). Mezi největší lidské zoo v Německé říši, měřeno počtem vystavovaných osob, patřila v roce 1896 berlínská káhirská akce s více než čtyřmi sty účinkujícími, která se konala souběžně s první koloniální výstavou s více než stovkou osob z různých německých kolonií. Na největší lidské zoo na světě, Světové výstavě v St. Louis v roce 1904, bylo vystaveno přibližně 2 000 osob. Lidské zoo se na přelomu 19. a 20. století konaly i v Praze.

Etymologie V němčině se pro lidskou zoo užívá pojem Völkerschau (doslova výstava národů), v angličtině human zoo (lidská zoo) nebo ethnological exposition (etnologická expozice), ve francouzštině zoo humain (lidská zoo).

Ačkoli se termín Völkerschau v historické a etnologické literatuře ustálil až od 50. let 20. století, doložen je již v roce 1904 v souvislosti s „Marquardtovou africkou Völkerschau“.Alfred Lehmann: Zeitgenössische Bilder der ersten Völkerschauen. Werner Lang u. a. (Hrsg.): Von fremden Völkern und Kulturen. Beiträge zur Völkerkunde. Hans Plischke zum 65. Geburtstage. Düsseldorf 1955, S. 31–38. Dříve se tyto přehlídky, rozšířené od 70. let 19. století, často označovaly jako „výstavy lidí“ nebo „představení lidí“Anne Dreesbach: Gezähmte Wilde. Die Zurschaustellung „exotischer“ Menschen in Deutschland 1870–1940. Frankfurt am Main 2005. Carl Hagenbeck je také nazýval „výstavami národů“Carl Hagenbeck: Von Tieren und Menschen Berlin 1908 (1. Auflage). nebo – pokud inscenoval lidi společně se zvířaty – „antropologicko-zoologickými přehlídkami“. Impresáriové každé z těchto přehlídek dali vlastní název, pod kterým byly propagovány v novinách a na plakátech. Označení původu vystavovaných lidí (například „Laponci“ nebo „Nubijci“; viz k tomu část Původ a stereotypy) se přitom často kombinovaly s pojmy jako „karavana“, „soubor“, „skupina“, „vesnice“ nebo „výstava“. V názvech etnických přehlídek se navíc vyskytují i hanlivé výrazy jako „divoši“ nebo „kanibalové“. V anglickém prostředí se používalo také označení ethnological exposition („etnologická expozice“).

Termín „lidská zoo“ nebyl mezi současníky těchto představení běžně používán a do obecného povědomí jej uvedl francouzský badatel Pascal Blanchard. Tento termín byl kritizován za to, že popírá aktivní roli neevropských účinkujících v těchto představeních.

Podle Sandry Koutsoukos byl pojem „lidské zoo“ pravděpodobně vytvořen francouzskými historiky a antropology a poprvé se objevil v publikaci z roku 2002. V akademickém prostředí se široce používá k kritice nelidskosti a rasismu akcí, na nichž byli vystavováni lidé z kultur považovaných za „exotické“ nebo „divošské“.

Přehled výzkumu Vědecké zkoumání lidských zoo, které od poloviny 20. století již téměř nikdo nevnímal a na které se téměř zapomnělo, začalo v 80. letech 20. století a odehrává se v mezioborovém výzkumném poli koloniálních a společenských dějin, etnologie a postkolonialismu.Umfassend zum Forschungsstand (bis 2003) s. Anne Dreesbach: Gezähmte Wilde. Die Zurschaustellung „exotischer“ Menschen in Deutschland 1870–1940. Frankfurt am Main 2005, S. 320–326. Mezi rané publikace patří esej Stefana Goldmanna „Aufsatz Wilde in Europa. Aspekte und Orte ihrer Zurschaustellung “ [Divoši v Evropě. Aspekty a místa jejich vystavování] z roku 1984Stefan Goldmann: Wilde in Europa. Aspekte und Orte ihrer Zurschaustellung. In: Thomas Heye (Hrsg.): Wir und die Wilden. Einblick in eine kannibalische Beziehung. Reinbek bei Hamburg 1984, S. 243–269. a monografie Hilke Thode-Arory „Für fünfzig Pfennig um die Welt. Die Hagenbeckschen Völkerschauen“ [Za padesát pfenigů kolem světa. Hagenbeckovy lidské výstavy], vydaná v roce 1989.Hilke Thode-Arora: Für fünfzig Pfennig um die Welt. Die Hagenbeckschen Völkerschauen. Frankfurt am Main 1989. Článek „Menschenzoos als Instrument der Kolonialpropaganda. Ein sozialdarwinistisches Disneyland“ [Lidské zoo jako nástroj koloniální propagandy. Sociálnědarwinistický Disneyland] francouzského výzkumného týmu Nicolase Bancela, Pascala Blancharda a Sandrine Lemaire, publikovaný v roce 2000 v časopise Le Monde diplomatique, přinesl „lidským zoo“ velkou pozornost v mezinárodní historiografii.Nicolas Bancel, Pascal Blanchard, Sandrine Lemaire: Menschenzoos als Instrument der Kolonialpropaganda. In: Le Monde diplomatique, 11. August 2000, S. 16 f., abgerufen am 3. Februar 2024. O rok později vyšla od stejných autorů rozsáhlá sborník „Zoos Humains. Au temps des exhibitions humaines“ [Lidské zoo. V době lidských exhibic].Pascal Blanchard u. a.: Einleitung. MenschenZoos: Schaustellung „exotischer“ Menschen im Westen. In: Dies. (Hrsg.): MenschenZoos. Schaufenster der Unmenschlichkeit. Hamburg 2012, S. 10–64. Další zásadní studie sepsali Eric Ames,Eric Ames: Carl Hagenbeck’s Empire of Entertainments. University of Washington Press, Seattle 2009. Rea Brändle (2013Rea Brändle: Wildfremd, hautnah. Völkerschauen und ihre Schauplätze in Zürich 1880–1960. Zürich 2013. a posmrtně 2023Rea Brändle: „Wilde, die sich hier sehen lassen“. Jahrmarkt, frühe Völkerschauen und Schaustellerei. Zürich 2023), Anne Dreesbach, Gabi Eissenbergerová,Gabi Eissenberger: Entführt, verspottet und gestorben – Lateinamerikanische Völkerschauen in deutschen Zoos. Frankfurt am Main 1996. Nigel Rothfels,Nigel Rothfels: Savages and Beasts. The Birth of modern Zoo. Baltimore 2025. Werner Michael Schwarz,Werner Michael Schwarz: Anthropologische Spektakel. Zur Schaustellung „exotischer“ Menschen, Wien 1870–1910. Wien 2001. Balthasar StaehelinBalthasar Staehelin: Völkerschauen im Zoologischen Garten Basel 1879–1935. Basler Afrika Bibliographien, Basel 1993. a Stefanie Wolterová.Stefanie Wolter: Die Vermarktung des Fremden. Exotismus und die Anfänge des Massenkonsums. Frankfurt am Main 2005. Systematický přehled všech lidských zoo, počtu vystavovaných osob či návštěvníků v národních kontextech nebo jako oblasti výzkumu globální historie zatím chybí. Dosud nejkomplexnější přehled o počtu a rozsahu lidských zoo, převážně v německy mluvícím prostoru, poskytuje seznam sestavený Reou Brändleovou, který zahrnuje 2 800 zastávek těchto akcí (včetně velkých lidských zoo i menších přehlídek domorodých obyvatel) ve 327 městech a obcích v 19. a 20. století. Seznam však podle vlastních údajů neusiluje o úplnost. Kromě toho existuje řada lokálních případových studií nebo studií věnovaných jednotlivým turné lidských zoo.

Interpretace náhled|V „oficiální zprávě“ z berlínské koloniální výstavy z roku 1896 byli účinkující v lidových přehlídkách zachyceni v sériích fotografií připomínajících policejní snímky (stránka z knihy z roku 1897)Gustav Meinecke (Red.): Deutschland und seine Kolonien im Jahre 1896. Amtlicher Bericht über d. 1. deutsche Kolonial-Ausstellung. Dietrich Reimer Verlag, Berlin 1897.