Artur Brožek (30. března 1882 Třeboň – 8. listopadu 1934 Nové Město) byl český biolog, genetik a pedagog.
Životopis Narodil se 30. března 1882 v Třeboni jako jediný syn třeboňského berního adjunkta Hypolita Brožka. Po otcově smrti jej vychovávala nejprve matka a později dědeček Kašpar Loula, učitel, který v něm probudil hluboký zájem o hudbu a botaniku. Gymnázium začal navštěvovat v Třeboni, ale po roce se přestěhoval do Prahy, kde roku 1900 odmaturoval na gymnáziu v Žitné ulici. Během studií se začal zajímat o mineralogii, zoologii a botaniku.
Na pražské univerzitě vystudoval přírodní vědy, matematiku a fyziku. V roce 1907 získal titul doktora filozofie a následně začal působit jako středoškolský profesor. Učil nejprve v Praze, později v Roudnici nad Labem a v Čáslavi. V roce 1911 se vrátil do Prahy, kde se vedle pedagogické práce stále intenzivněji věnoval vědeckému výzkumu.
Od roku 1904 se zabýval variační statistikou a biometrikou. Výsledky svých studií publikoval ve Věstníku Královské české společnosti nauk. Brzy se stal jedním z prvních českých vědců, kteří systematicky využívali matematické metody při biologickém výzkumu. Postupně však dospěl k názoru, že otázky biologické variability nelze řešit pouze statistickými metodami, ale je nutné je spojit se studiem dědičnosti a experimentálním výzkumem.
Po poradě s profesorem Bohumilem Němcem se rozhodl zaměřit na genetické experimenty s rostlinami. Jako modelový organismus si zvolil kejklířku (Mimulus), rostlinu z čeledi krtičníkovitých. V zahradě Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin prováděl po dobu třiadvaceti let genetické pokusy. Všechny výsledky zaznamenával a publikoval v domácích i zahraničních odborných časopisech.
V roce 1920 se habilitoval na Univerzitě Karlově pro obor genetiky. V roce 1927 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1934 profesorem řádným. V letech 1924 a 1925 absolvoval studijní pobyt ve Spojených státech amerických u genetika Thomase Hunta Morgana, nositele Nobelovy ceny.
Jako pokračovatel odkazu Gregora Johanna Mendela se věnoval především otázkám dědičnosti, genetické variability a biologickému pojmu plemene. Zabýval se také eugenikou, možnostmi zlepšování dědičného základu populace. Své názory shrnul v knize Zušlechtění lidstva (1922). Ve 30. letech 20. století rozšířil svůj výzkum také o cytologii, tedy studium buněk a jejich významu pro dědičnost u rostlin, živočichů i člověka. V roce 1930 vydal své nejvýznamnější dílo, učebnici Nauka o dědičnosti, která se stala jednou ze základních českých genetických publikací své doby.
Začátkem roku 1934 získal pokusný pozemek v Lobkovické zahradě na Malé Straně v Praze. Téhož roku předčasně zemřel a své plány již nestačil dokončit. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
Vedle vědecké práce se aktivně podílel na činnosti odborných společností. Již v roce 1900 vstoupil do Klubu přírodovědeckého v Praze, jehož starostou byl v letech 1914 až 1917 a v roce 1915 byl jmenován jeho čestným členem. Od roku 1905 působil také v České společnosti entomologické, kde pravidelně přednášel. Významná byla zejména jeho přednáška z roku 1917 o dědičnosti a variabilitě u hmyzu. V roce 1934 se stal mimořádným členem České akademie věd a umění, členem Masarykovy akademie práce a Československé společnosti eugenické. V zahraničí byl členem American Genetic Association ve Washingtonu. Za svůj život publikoval 78 odborných a populárně-vědeckých prací.
Reference
Kategorie:Čeští genetikové Kategorie:Čeští biologové Kategorie:Čeští entomologové Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Narození 30. března Kategorie:Narození v Třeboni Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Úmrtí 8. listopadu Kategorie:Úmrtí na Novém Městě (Praha) Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Muži