Isabelle Durantová (* 4. září 1954 Brusel) je belgická politička, členka strany Ecolo, která v letech 2017 až 2021 působila jako náměstkyně generálního tajemníka Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) a v letech 2021 až 2022 jako generální tajemník této organizace. V letech 2003–2009 byla členkou Senátu, v letech 2009–2014 byla poslankyní Evropského parlamentu.
Mládí a vzdělání Durantová vystudovala zdravotnickou školu, poté se stala odbornou lektorkou pro sektor péče a spolupracovala se školami v dělnických čtvrtích. Později si své ošetřovatelské vzdělání doplnila bakalářským titulem v oboru sociální a ekonomické politiky na Katolické univerzitě v Lovani.
Politická kariéra V roce 1989 se stala členkou hnutí Ecolo, v letech 1992 až 1994 působila jako parlamentní asistentka poslaneckého klubu strany v Bruselském regionálním parlamentu. Následně byla od dubna 1994 do listopadu 1999 společně s Jackym Moraelem federální tajemnicí a mluvčí strany. Ve volbách v červnu 1999 byla zvolena poslankyní Bruselského regionálního parlamentu. Současně se stala členkou Parlamentu Francouzskojazyčného společenství. Oba mandáty však vykonávala pouze jeden měsíc.
Členkou vlády V červenci 1999 byla jmenována místopředsedkyní vlády a ministryní dopravy a mobility v první vládě Guye Verhofstadta. Tuto funkci zastávala až do května 2003. Jako ministryně dopravy za stranu zcela přepracovala belgický zákon o bezpečnosti silničního provozu. Větší důraz byl kladen na práva a bezpečnost chodců a cyklistů, tedy takzvaných zranitelných účastníků silničního provozu. Počet dopravních nehod díky novele následně klesl o 12 %. Přestože zvýšení pokut zpočátku vyvolalo kritiku, zákon byl nakonec schválen a ve Sněmovně reprezentnatů se proti němu nikdo nepostavil.
Z její iniciativy byla rovněž reformována belgická státní železniční společnost NMBS. Došlo však ke konfliktu s jejím generálním ředitelem Étiennem Schouppem, členem strany CD&V, kterého ve funkci nahradil Karel Vinck. Byl také upraven zákon o státních podnicích z roku 1991, aby bylo jejich účetnictví transparentnější. V roce 2000 překvapila veřejnost návrhem na zrušení nočních letů na bruselském letišti, jehož cílem bylo zajistit větší klid obyvatelům žijícím v okolí letiště. Protesty místních podniků však vyvolaly spor s premiérem Verhofstadtem. Od té doby následovala řada soudních sporů a několikrát byly měněny letové trasy, aniž by se podařilo najít řešení uspokojující všechny strany. Nespokojena s neústupným postojem Socialistické strany v této otázce opustila Durantová v květnu 2003 federální vládu společně se stranickým kolegou Olivierem Deleuzem.náhled|Durantová s černohorským prezidentem Milem Đukanovićem (2018)
Senátorka V letech 2003 až 2009 byla přímo volenou senátorkou belgického Senátu. V letech 2003 až 2007 vedla senátorský klub Ecolo a v letech 2007 až 2009 zasedala ve Výboru pro sociální záležitosti. Současně byla v letech 2004 až 2009 spolu s Jeanem-Michelem Javauxem federální tajemnicí strany Ecolo a od roku 2007 její spolupředsedkyní. V letech 2006 až 2017 byla rovněž členkou obecního zastupitelstva ve městě Schaerbeek, kde ve volbách v říjnu 2006 kandidovala na starostku.
Poslankyně Evropského parlamentu V letech 2009 až 2014 zasedala v Evropském parlamentu, kde vykonávala funkci místopředsedkyně a byla členkou předsednictva. Dále působila v Rozpočtovém výboru, v letech 2009 až 2014 byla náhradnicí ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch a v letech 2012 až 2014 také náhradnicí ve Výboru pro ústavní záležitosti. Dne 15. září 2010 podpořila společně s Guyem Verhofstadtem, Danielem Cohn-Benditem a Sylvií Goulardovou vznik Spinelliho skupiny v Evropském parlamentu, jejímž cílem bylo dát nový impuls snahám o federalizaci Evropy. Mezi významné podporovatele této iniciativy patřili mimo jiné Jacques Delors, Mario Monti, Andrew Duff, Elmar Brok, Pat Cox a Joschka Fischer. V letech 2013 až 2017 byla rovněž místopředsedkyní Unie evropských federalistů. náhled|Durantová při projevu na oslavách Světového dne bavlny pořádaných Světovou obchodní organizací (říjen 2019) Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 již na kandidátce Ecolo nekandidovala, protože strana rozhodla, že jejím lídrem bude Philippe Lamberts. Byla však zvolena poslankyní Bruselského regionálního parlamentu a svůj mandát následně převzala. Vykonávala jej až do června 2017 a působila zejména ve Výboru pro hospodářství a zaměstnanost.
Pozdější kariéra Od června 2017 zastávala funkci zástupkyně generálního tajemníka Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). Od února do června 2021 byla pověřena výkonem funkce generální tajemnice této organizace. Poté se vrátila do funkce zástupkyně generálního tajemníka, kterou vykonávala až do listopadu 2022.
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 figurovala na kandidátce Ecolo jako poslední náhradnice. O několik měsíců později, v říjnu 2024, byla znovu zvolena členkou obecního zastupitelstva ve Schaerbeeku.
Ocenění bezrámu|62x62pixelů velkodůstojnice Řádu Leopolda (2014)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí senátoři Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Ecola Kategorie:Absolventi Katolické univerzity v Lovani Kategorie:Velkodůstojníci Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Narození 4. září Kategorie:Narození v roce 1954 Kategorie:Narození v Bruselu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy