Eretnovci (turecky Eretna Beyliği) byla středověká dynastie, která vládla ve střední a východní Anatolii v letech 1335 až 1381. V histografii se Eretnovci (Eretna) počítají mezi drobná turecká knížectví, tzv. anatolské bejliky, přestože jeho vládci neužívali titulu bejů ani nehovořili turecky. V Eretně se mluvilo plynule arabsky a užívalo se starého ujgurského písma. Dynastii založil ílchanátský úředník ujgurského původu Eretna, který od roku 1335 spravoval území v Anatolii jako místokrál pod Džalájirovci. Když se pak roku 1343 prohlásil sultánem na svých územích a dal razit vlastní stříbrné mince, založil tak nezávislý stát Eretna.
náhled|upright=0.6|vlevo|Sultanát Eretna Po Eretnově smrti v roce 1352 měl na jeho místo nastoupit jeho syn Džafar, ale feudální šlechta emírů s vezírem v čele raději upřednostnila jeho nevlastního bratra Muhammada. Vzhledem k nízkému věku se Muhammad I. projevil jako velmi slabý a zhýralý panovník, který se dopouštěl nespravedlnosti na svých sourozencích, takže se v roce 1354 emíři rozhodli Muhammada sesadit. Džafar se mohl ujmout upřeného následnictví, ale jeho panování trvalo jenom jeden pouhý rok. Vyhnaný Muhammad uprchl do Konye, čerstvě dobyté Karamanem, odtud pak putoval do Sivasu, kde tamní místodržitel Muhammada stále podporoval a uznával jako svého pravého vládce.
V tomto krizovém období, kdy se Eretna nacházela v občanské válce, ztratil sultanát velkou část svého území. Na severu země nedaleko Černého moře se vzbouřily místní turkické kmeny. Území na jihu se zmocnili Dulkadirové a západní část země si přivlastnili Osmané.
náhled|upright=0.4|vlevo|Eretnovský stříbrný dirham z roku 1351 z Erzincanu V dubnu roku 1355 se Muhammad utkal s Džafarem v bitvě u Yalnızgözu, poté uzavřel s vezírem Alí Chodžou dohodu a Džafar byl zavražděn. Nakonec byl i Muhammad I., po potlačení vezírovy vzpoury, v Kayseri roku 1365 zavražděn svými vazaly (dvěma emíry) usilujících o větší autonomii. Po něm nastoupil na trůn třináctiletý Ala al-Dín Ali, ale vzhledem ke svému mladému věku a nedostatku zkušeností prakticky všechnu moc zastávala šlechta emírů a zejména vezír Kadí Burhan al-Dín, který mladého vládce posílal na různá vojenská tažení, ty však skončily pokaždé nezdarem. Navíc hlavní město Eretny padlo a bylo dočasně ovládnuto Karamanem. V srpnu 1380, během jedné z těchto expedičních výprav, mladý Ali nakazil morem a nemoci nakonec podlehl.
Když pak na trůn nastoupil ještě mladší Muhammad II. Chelebi, teprve sedmiletý, měl za něj dočasně vládnout vezír Kadí Burhan al-Dín jako regent. Ten však využil příležitosti, v lednu roku 1381 se prohlásil sultánem a mladičkého Muhammada zavraždil. Spolu s Muhammadem II. tak skončila i Eretnovská dynastie. Ani panování uchvatitele nemělo dlouhého trvání. Burhan bojoval s akkonjunluským vládcem Uthmanem Begem a v roce 1398 padl do zajetí. Když pak Uthman obléhal Sivas a dožadoval se kapitulace města, bylo tehdy v držení Burhanova syna, dostal od něj odmítnutí kapitulace a na to dal Uthman Burhana al-Dína popravit.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Zaniklé monarchie Asie Kategorie:Zaniklé státy Asie Kategorie:Středověké dějiny Turecka Kategorie:Anatolské bejliky