Svatý Jiří (staročesky Juří; † 23. dubna 303 Kayseri) byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Kappadokie v Anatolii, v dnešním Turecku, který je uctíván jako mučedník. Východní církve jej označují jako megalomartyra, velkomučedníka, arcimučedníka. Je jedním ze čtrnácti svatých pomocníků. Je zvěčněn v „legendě o sv. Jiří a draku“, kde je vylíčen jako drakobijce. Svatý Jiří je patronem Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Georgie, Kanady, Katalánska, Řecka, měst Barcelony, Bejrútu, Freiburgu, Janova, Lublaně, Moskvy, Vysokého Mýta, Brušperka, ostrovů Gozo a Skyros, a také mnoha profesí, organizací a nemocných lidí.

Ve většině zemí se svátek svatého Jiří slaví 23. dubna. V českých zemích, na Slovensku a v Polsku se svátek svatého Jiří slaví až 24. dubna, protože na 23. dubna připadá den umučení svatého Vojtěcha, a tak se svátek svatého Jiří posunul o den později. Sv. Jiří je od roku 1908 patronem všech skautů, jeho svátek 24. dubna (v Česku, jinak v celém skautském světě je to 23. dubna) je jeden ze dvou velkých skautských svátků.

Život Svatý Jiří, i přes to, že není zmiňován v žádných historických dokumentech, je pokládán za významnou historickou osobnost.The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge svatého Jiří nezmiňuje. První zmínky o něm pocházejí z 5. století. Rozsáhle o něm referuje Zlatá legenda ze 13. století. Z důvodu nedoloženosti byl v roce 1969 vyňat z katolického Všeobecného kalendáře, ale v roce 1975 byl opět navrácen.

Podle legend se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v Kappadokii, dnešním Turecku. Jeho otec Gerontios pocházel také z Kappadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka Pucha Polychronia byla z Lyddy (dnešní Lod) u Tel Avivu v Izraeli. Jako vdova se po čase se svým synem vrátila do svého rodného města, kde mu poskytla vzdělání.

Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti. Dokázal být dobrým vojákem, a proto byl povyšován. Po svých dvacetinách obdržel titul tribuna a následně se stal rytířem. Tou dobou byl umístěn v Joppě (dnešní Jaffa) jako člen osobní stráže římského císaře Diokleciána.

V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený Dioklecián ho nechal uvěznit ve městě Al-Khader, mučit za zradu a poté nařídil popravu.

Po různých mučeních, např. trháním kolem s hřeby, byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tento skutek přesvědčil císařovnu Priscu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení ke křesťanství. Jeho tělo bylo navráceno do Lyddy a pohřbeno na místě, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi.

náhled|Svatý Jiří jako patron Gruzie na ikoně z 16. století

Svatý Jiří a drak Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin byl přinesen křižáky a upraven do romantické podoby.Loomis (1948) Nejstarší verze tohoto námětu pochází z počátku 11. století z Kappadokie (v ikonografii pravoslavné církve byl Jiří zobrazován jako voják až od 17. století); nejstarší dochovaný epický příběh je georgiánský text.Whatley (2004)

Plně rozvinutá západní (katolická?) verze legendy vypráví, jak si u pramene zásobujícího město Kyréna (Silené) v Libyi postavil hnízdo drak. Obyvatelé museli každý den kvůli vodě na chvíli vylákat draka z hnízda. Jako návnada sloužila lidská oběť určená losem. Když los padl na královskou dceru Cleolindu, zoufalý král Selin marně prosil o milost. Princezna Cleolinda byla předložena drakovi. V pravou chvíli se objevil zrovna kolem projíždějící Jiří, postavil se drakovi, zabil ho a princeznu zachránil. Vděční občané se zřekli pohanství a přijali křesťanství.

Podobnost s příběhem o Perseovi a Andromedě je více než nápadná. Drak je zde alegorií na pohanské kulty. Příběh o sv. Jiří a drakovi má zřejmě starší předkřesťanský vzor. Příkladem mohou být např. Sabazios, nebeský otec, který byl obvykle zobrazován na hřbetě koně, nebo Diovo vítězství nad stohlavým titánem Týfónem, či další shody s germánskými a védskými tradicemi. Zmiňované shody vedly mnoho historiků k přesvědčení, že legenda o svatém Jiří je křesťanskou verzí příběhu ze starších indoevropských náboženství.

Ve středověkých romancích je kopí, kterým Jiří zabil draka, nazýváno Ascalon podle města Aškelon v Palestině (dnešní Izrael).

náhled|Socha sv. Jiří na Pražském hradě náhled|Lewis Carroll: Svatý Jiří a drak, 26. června 1875

Ve Švédsku se zachráněná princezna stala symbolem Švédského království a drak obrazem nepřátelské armády. Ve Stockholmu se nachází několik soch svatého Jiří bojujícího s drakem. Nejstarší je ve Starém městě v Storkyrkanu („Velký kostel“).

Americký spisovatel Herman Melville vyslovuje ve svém díle Bílá velryba názor, že legenda o zápasu svatého Jiří s drakem i pověst o Perseovi a Andromedě má ve skutečnosti původ v lovu na velrybu. Doslova píše:

Symbolika svatého Jiří s drakem Svatý Jiří bojující s drakem je symbolem, umístěným na znacích či vlajkách několika států či měst.

Relikvie Paže sv. Jiřího. Původně uložena v benediktinském klášteře u baziliky sv. Jiřího na Pražském hradě, nyní vystavena v metropolitní kapitulní síni katedrály sv. Víta, rovněž na Pražském hradě.Benešovská, Klára. “St George the Dragon-Slayer at Prague Castle - the Eternal Pilgrim without a Home?” Umení / Art, vol. 1, Walter de Gruyter GmbH, 2007. pg. 33.

Lebka draka. Uchovávána na Karlštejnu za Prahou, poprvé zmíněna v roce 1355, jako taková identifikována v roce 1515, od té doby byla samozřejmě identifikována pravděpodobně jako lebka krokodýla.Pluskowski, Aleks. The Dragon’s Skull: Zooarchaeological Perspectives on Otherness in the Middle Ages, pg 12-13

thumb|Relikvie paže sv. Jiřího uchovaná na Pražském hradě thumb|Relikvie lebky draka sv. Jiřího uchovávána na Karlštejnu od doby Karla IV

Etymologie jména Jméno Jiří pochází (přes Georgius) z Georgios „rolník, zemědělec“ (Ge – země a ergon – práce). Gruzie se v mnoha jazycích řekne Georgia/Georgie(n), jednou z teorií vzniku tohoto názvu je pojmenování po svatém Jiří (termín „Gruzie“ je ruského původu, název země zní საქართველო, Sakartvelo).

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

BROOKS, E.W. Acts of Saint George in series Analecta Gorgiana 8. Gorgias Press, 1925 BURGOYNE, Michael H. A Chronological Index to the Muslim Monuments of Jerusalem. In The Architecture of Islamic Jerusalem. Jerusalem: The British School of Archaeology in Jerusalem, 1976 BUTLER, Alban. Butler's Lives of the Saints, vol. 2, s. 148–150. „George, Martyr, Protector of the Kingdom of England“ (on-line text) Gabidzashvili, Enriko. 1991. Saint George: In Ancent Georgian Literature. Armazi – 89: Tbilisi, Georgia. Loomis, C. Grant, 1948. White Magic, An Introduction to the Folklore of Christian Legend (Cambridge: Medieval Society of America) Natsheh, Yusuf. 2000. „Architectural survey“, in Ottoman Jerusalem: The Living City 1517–1917. Edited by Sylvia Auld and Robert Hillenbrand (London: Altajir World of Islam Trust) pp 893–899. Whatley, E. Gordon, editor, with Anne B. Thompson and Robert K. Upchurch, 2004. St. George and the Dragon in the South English Legendary (East Midland Revision, c. 1400) Originally published in Saints' Lives in Middle English Collections Kalamazoo, Michigan: Medieval Institute Publications (On-line Introduction)

Související články Čtrnáct svatých pomocníků Klementinská legenda o sv. Jiří Kostel svatého Jiří Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Jiří Jiří Jiří Jiří Kategorie:Velkomučedníci Jiří, Svatý Kategorie:Skauting Kategorie:Popravení stětím Kategorie:Narození ve 3. století Kategorie:Úmrtí v roce 303 Kategorie:Úmrtí 23. dubna Kategorie:Drakobijci Kategorie:Osobnosti na ruských mincích Kategorie:Muži