náhled|Siluety soch v podzimním oparuSochy na Karlově mostě tvoří neopakovatelnou galerii především barokních soch a sousoší pod širým nebem. Původně byla sochařská výzdoba soustředěna na Staroměstskou mosteckou věž, na mostě stál již od středověku (doloženo 1496) kříž a proti němu kamenná Boží muka, ke kterým pak přibyla socha Bruncvíka na zhlaví pilíře na Kampě.
Na konci 17. a začátku 18. století byl most vyzdoben dnešní alejí soch, která je pestřejší a monumentálnější než např. starší výzdoba Andělského mostu v Římě, nebo o něco mladší výzdoba Starého mohanského mostu ve Würzburgu. Sochy pochází od různých sochařů zlatého období českého baroka, k umělecky nejvýznamnějším patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a celá řada soch Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Z náboženského a ikonografického hlediska je nejvýznamnější socha sv. Jana Nepomuckého, která se spolupodílela na vzestupu kultu budoucího světce a stala se vzorem pro bezpočet jeho výtvarných zpodobnění.
Později, (hlavně v 19. století) byla menší část soch nahrazena novými a od 20. století jsou poškozené sochy a sousoší vyměňovány za tesané kopie.
Historie náhled|vlevo|Ukřižování a Boží muka, ojedinělé sochy na mostě na Sadelerově panoramatu Prahy z počátku 17. století. Již během výstavby prvních oblouků mostu byl na třetím pilíři umístěn kříž a proti němu kamenná Boží muka. Kříž byl později doplněn sochami Jana Evangelisty a Panny Marie. Údajně měla být na mostě do roku 1611 jezdecká socha Jiřího z Poděbrad, ale údaj je nespolehlivý a na vedutě z roku 1562 je uprostřed mostu gotická pyramida se zvířetem (lvem?) a na jiné z roku 1606 není již ani ta.Herain (1908), s. 12–13. Na začátku 16. století Staré Město označilo oblast svého práva na mostě sochou Bruncvíka (Rolanda) na vysokém zdobeném podstavci, umístěné na bok pilíře na Kampě.
náhled|upright|Osazování kopie sochy sv. Františka Borgiáše, 2017 Po polovině 17. století město nechalo na kříž umístit dnešní bronzové tělo ukřižovaného Krista. V té době byla také osazena dřevěná socha Jana Nepomuckého, v roce 1683 nahrazená bronzovou, první sochou od soukromého donátora. Na konci století přibyla dvě pískovcová sousoší, proti Ukřižování Pieta a proti dosud nesvatořečenému Nepomuckému patron české země, svatý Václav s anděly. Most pak byl během let 1706–1712 a po morové ráně roku 1714 osázen dvaceti čtyřmi pískovcovými sochami a sousošími, a tím byla zaplněna všechna volná místa s výjimkou dvou obsazených strážnicí a krámky. Reprezentativní sochy s velkým zájmem financovali různí soukromí dárci, instituce a církevní řády, umístění přiděloval staroměstský magistrát.
Po polovině 19. století bylo několik soch nahrazeno novými díly lépe vyhovujícími tehdejšímu historizujícímu a klasicistnímu vkusu. Od počátku 20. století se tak stalo jen v případě sousoší sv. Ignáce a další poškozené sochy se nahrazují kopiemi. Originály sejmutých soch jsou umístěny v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a v podzemním sálu Gorlici ve vyšehradských kasematech, některé dříve sejmuté sochy se nacházejí i na jiných místech Prahy. Třetina soch a sousoší na mostě jsou však dosud barokní originály.
Starší sochařská výzdoba
náhled|Část původní výzdoby na staroměstské mostecké věži.
Nejstarší sochařskou výzdobou je Bradáč v nábřežní zdi Křižovnického náměstí, který byl původně zasazen do zdiva Juditina mostu, uvažuje se i o mnohem starším původu.František Dvořák v úvodním dílu seriálu České televize. K vrcholným dílům českého románského sochařství patří basreliéf na dochovalé románské věži na malostranském konci Juditina mostu. Představuje trůnící a před ní klečící postavu, je však skryt v prvním patře k věži přistavěného domku.
Za výstavby Karlova mostu byla výzdoba soustředěna na čelné stěny Staroměstské mostecké věže. Její východní, významnější a náročně komponovaná strana se zachovala. K osobitým sochám naznačujícím vývoj k pozdní gotice patří socha věžníka (či klíčníka?) na schodišti věže. Na mostě dále býval již od 15. století kříž (v místě dnešního) a proti němu Boží muka. Pozdější pozdně gotická malostranská věž již zůstala bez náročnější sochařské výzdoby.
Sochy a sousoší na mostě Přehled soch a sousoší ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu, vždy nejprve levá (jižní, návodní), pak pravá (severní, povodní) strana:
Nad staroměstským náhonem a jej oddělujícím ostrovem
Na 1. pilíři náhled|vlevo|upright=0.5|Sv. Ivo (další snímky) náhled|upright=0.5|Madona a sv. Bernard (další snímky)
Svatý Ivo autor Matyáš Bernard Braun, rok 1711, donátor právnická fakulta. Originál v Lapidáriu. Kopie z roku 1908 od Františka Hergesela ml.Vlček a kol., s. 124 Sousoší tvoří stařec a vdova s dětmi, kteří prosebně vzhlížejí k patronu právníků v dobovém oděvu univerzitního mistra, po jehož pravici stojí Spravedlnost se zavázanýma očima a mečem. V reliéfu na podstavci je zobrazena mše na usmíření sporu mezi matkou a synem.
Madona a sv. Bernard autor Matěj Václav Jäckel, rok 1709, donátor cisterciácký klášter v Oseku. Originál v Gorlici. Kopie z let 1978 až 1980 pochází od M. Vajchra, V. Hlavatého, J. Vitvara, A. Viškovské–Altmanové. Sousoší znázorňuje Pannu Marii s Jezulátkem, k ní vzhlíží řádový svatý Bernard, před ním anděl s mitrou. Na levé straně symboly Ježíšova utrpení (odkazuje na Bernardovy spisy). Původně měly sochy u úst nápisy Ave Maria (Zdrávas Maria) a Salus (zdáv [buď]), ave a salus se opakují na oslavném nápisu na podstavci.
Na 2. pilíři náhled|vlevo|upright=0.5|sv. Barbora, Markéta a Alžběta (další snímky) náhled|upright|Madona, sv. Dominik a Tomáš Akvinský (další snímky)
Sv. Barbora, Markéta a Alžběta autor Jan Brokoff s velkým podílem syna Ferdinanda Maxmiliána,Uvádí např. prof. Dvořák v dokumentu ČT rok 1707, donátor císařský rada Jan Václav Obytecký z Obytec. Barbora (se svátostí oltářní) zvolena jako patronka v tušené blízkosti smrti donátora, pod ní lat. nápis Oroduj za nás nyní a v hodinu smrti naší (ze Zdrávas Maria). Postranní Markéta (s drakem) a Alžběta (obdarovává chudého) dle jmen jeho manželky a matky. Plasticky a anatomicky tvarované postavy a zpracování drapérií odlišují toto dílo od starších plastik Jana Brokoffa a bývá považováno za první dílo jeho tehdy teprve devatenáctiletého syna.
Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský autor Matěj Václav Jäckel, rok 1708, donátor dominikáni u sv. Jiljí. Originál v Lapidáriu, kopie V. Bartůněk a J. Hanzl, rok 1958–1961 Sousoší znázorňuje korunovanou Madonu s Ježíškem stojící na měsíci (immaculata), dominikánský pes Páně (lat. v množ. čísle Domini Canes) s pochodní a zeměkoulí (pravou vírou osvítili svět). Dominik původně od Marie přebíral růženec, který měl zavést, Tomáš Akvinský se svým atributem úlu ukazuje knihu s latinským nápisem Dobře jsi napsal (Marie schvaluje jeho spisy).
Nad staroměstskou částí vltavského toku
Na 3. pilíři náhled|vlevo|upright|Pieta (Oplakávání Krista) (další snímky) náhled|173x173pixelů|Kalvárie – sv. Kříž (další snímky) Pieta (Oplakávání Krista)
autor Emanuel Max, rok 1859, donátor družstvo Pražské paní; původní Pieta Jan Brokoff, rok 1695–1696, dnes ve dvoře Nemocnice Pod PetřínemVlček a kol., s. 125 Sousoší zobrazuje Pannu Marii držící Ježíšovo tělo, Marii Magdalénu líbající mu ruku a Jana Evangelistu stojícího před křížem.Poche, E., Prahou krok za krokem, Praha 1958, s. 36 Brokoffova Pieta s dvěma anděly byla první barokní kamennou sochou na mostě. Na základě znaleckého posudku Josefa Maxe bylo roku 1852 rozhodnuto, že některé sochy se restaurovat nebudou a budou nahrazeny sochami novými. Nové sousoší zhotovil bratr autora znaleckého posudku. Sousoší se stalo vyhledávaným místem fotografů a fanoušků britské kapely Depeche Mode, kterou u sochy v roce 1988 při první návštěvě Prahy fotografoval Anton Corbijn.
Kalvárie – sv. Kříž bronzové původně zlacené tělo Krista (Wolf Ernst Brohn asi 1628Bronz. nápis z r. 2000) koupeno 1657 v Drážďanech, mramorový sokl z roku 1681, zlacený hebrejský nápis z roku 1696, kamenný pahorek s bronz. nápisovými deskami (Jan Jiří Heermann) a křížem se zlacením z roku 1707, postranní pískovcové sochy Emanuela Maxe z roku 1861 Kříž zde stával už od dob Karla IV. a byl několikrát vyměněn. Nynější Kristus na kříži je nejstarší dochovaná socha na mostě. Okolo ukřižovaného je hebrejský nápis Svatý, Svatý, Svatý je Hospodin zástupů (קדוש קדוש קדוש יהוה צבאות), , který z pokuty za rouhání vůči kříži nechal zhotovit jistý Žid, jak se česky, latinsky a německy uvádí na kartuších na skalnatém pahorku s lebkou (symbolizující Golgotu). Žid Eliáš Backoffen však byl odsouzen nespravedlivě a nápis v hebrejštině byl zvolen na potupu Židovstva, jak informují nápisy v češtině, angličtině a hebrejštině na zábradlí vpravo, slavnostně zde v roce 2000 odhalené jako symbol usmíření mezi náboženstvími. Mramorový sokl upomíná na dar Louňovic pražskému arcibiskupství, který měl zajistit dvě „věčná“ světla u kříže. Maxovy sochy opakují postavy Marie a Jana z jeho o dva roky staršího protějšího sousoší. Nahrazují původní, nedochované olověné sochy.
Na 4. pilíři náhled|vlevo|upright=0.5|sv. Josef s Ježíšem (další snímky) náhled|vpravo|upright=0.5|sv. Anna (další snímky)
Sv. Josef s Ježíšem autor Josef Max, rok 1854, donátor měšťan Josef BergmannNápis na soklu; původně socha sv. Josefa: Jan Brokoff, 1706, donátor Terezie Příchovská Josef drží lilii a jednu nohu má na trámu (měl být tesař), chlapecký Ježíš levou rukou drží svitek, pravou žehná. Volba světce původně asi mohla souviset s teprve nedlouho vládnoucím císařem Josefem I. Starší socha byla poničena střelbou v roce 1848.
Sv. Anna autor Matěj Václav Jäckel, rok 1707, originál v Gorlici, donátor hr. Rudolf Lissau na Stránově; kopie z roku 1999 od Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného Světice drží na ruce Ježíška s koulí (král. jablko) a gestem třech prstů, k němu natahuje ruku s růžemi dívčí postava Panny Marie. Podoba tzv. Anny Samotřetí symbolizuje původ Ježíše z Anny skrze Marii.
Na 5. pilíři Při povodni v roce 1890 byl tento pilíř jako jediný zcela stržen. O vyzdvižení trosek obou sousoší začátkem 20. století se zasloužil Čeněk Vosmík náhled|vlevo|upright=0.5|sv. František Xaverský (další snímky) náhled|vpravo|upright=0.5|sv. Cyril a Metoděj (další snímky)
Sv. František Xaverský autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1711, donátor teologická a filosofická fakulta (tedy jezuité); originál v Lapidáriu; kopie Čeňka Vosmíka z roku1913 Velké sousoší, jedno z nejhodnotnějších na mostě. Spoluzakladatel jezuitského řádu a Apoštol Dálného východu ukazuje na v levé ruce pozvednutý kříž indickému náčelníkovi, který pokleká a žádá o křest. Po Františkově levici klečí dva chlapci, jeden s knihou a biretem, druhý s mušlí s vodou pro křest. Chlapec s knihou je zřejmě autoportrét třiadvacetiletého sochaře. Scéna se odehrává na koberci pokryté desce se stupni, kterou nesou postavy Číňana, Tatara, Inda a Mouřenína, představitelé východních národů, u kterých světec působil. Sousoší jako „impozantní“ hodnotil kritický Josef MaxMádl (1921), s. 43, který na nedalekém Malostranském náměstí s bratrem vytvořil kompozicí podobný pomník maršála Radeckého. Dílo bylo strženo povodní v roce 1890, jeho části vyzvednuté z Vltavy roku 1906 sestavil Č. Vosmík. Po vyostřených debatách, zda osadit zpět doplněné dílo, vytvořit kopii nebo dát přednost novém, současnému dílu nakonec zvítězila varianta kopie, provedená Vosmíkem.Mádl (1921), s. 74
Sv. Cyril a Metoděj autor prof. Karel Dvořák, léta 1928–1938,datace na sousoší donátor ministerstvo školství; původně sousoší sv. Ignác z Loyoly, Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1711, donátor novoměstská kolej jezuitů, v Lapidáriu