Čcheng I (; 1020–1077) byl čínský filozof, jeden ze zakladatelů neokonfucianismu. Se svým starším bratrem Čcheng Chaoem byl žákem Čou Tun-iho, přítelem Šao Junga a synovcem Čang Caje. Těchto pět osobností, spolu se S’-ma Kuangem, nazýval jejich následovník Ču Si „šesti velkými mistry“. Čcheng I byl významnou osobností neokonfucianismu, filozofický směr bratrů Čchengů a Ču Siho se označuje jako škola Čcheng–Ču nebo škola principu li.
Čcheng se narodil v roce 1033 v Luo-jangu. V roce 1056 nastoupil na státní akademii v Nankingu, později žil a učil v Luo-jangu, přitom odmítal četné nabídky na vysoké úřady. Vystupoval proti reformní politice Wang An-š’ho. Poté, co byli reformátoři odvoláni z funkcí, byl v roce 1086 jmenován jedním z učitelů císaře. Byl agresivnější a tvrdohlavější než jeho bratr a nadělal si několik nepřátel, včetně Su Š’a. V roce 1097 jeho nepřátelé prosadili zákaz jeho učení, zabavení majetku poslání do vyhnanství. O tři roky později byl omilostněn, ale byl zařazen na černou listinu a v roce 1103 bylo jeho dílo opět zakázáno. Konečně omilostněn byl až roku 1106. Následující rok zemřel.
Své učení postavil kolem principu li, který považoval za původ všech věcí a uspořádání vesmíru, říkal, že není nic, co by nebylo principem. Lidskou přirozenost měl za dobrou, protože prostoupenou principem, lidská čchi toto dobro uchovává, je-li neporušená. Úkolem vzdělávání je pak odhalit dobro principu ve své přirozenosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sungští filozofové Kategorie:Čínští konfuciánští filozofové Kategorie:Filozofové 11. století Kategorie:Narození v roce 1033 Kategorie:Úmrtí v roce 1107 Kategorie:Muži