Grey Villet (16. srpna 1927 Beaufort West – 2. února 2000) byl americký fotoreportér jihoafrického původu. V roce 1956 byl ve Spojených státech vyhlášen „časopisovým fotografem roku“. V zaměstnání časopisu Life se mimo jiné zabýval fotografiemi kubánské revoluce na konci roku 1958 a fotografiemi Mildred a Richarda Lovingových, kteří u Nejvyššího soudu Spojených států úspěšně napadli zákon státu Virginie proti mezirasovým sňatkům.

Raný život Charles De Gouret Villet se narodil 16. srpna 1927 v Beaufort West v provincii Západní Kapsko v Jižní Africe. Rodina se později přestěhovala do Kapského Města, kde jeho otec, který byl lékařem, přesvědčil Villeta, aby studoval medicínu na Univerzitě v Kapském Městě. Ten však objevil vášeň pro fotografování a přesvědčil svého otce, aby mu dovolil přestěhovat se do Anglie a vyučit se fotografem. Zpočátku pracoval jako svatební fotograf mimo matriční úřad, poté získal práci v deníku Bristol Evening Post a poté se přestěhoval do Londýna, aby pracoval pro agenturu Reuters. Po návratu do Jižní Afriky ve věku 24 let byl zaměstnán v deníku The Star of Johannesburg, ale rezignoval poté, co vedení kritizovalo jeho neupravený vzhled.

Časopis Life Poté, co rezignoval na práci v deníku The Star, se Villet přestěhoval do New Yorku, kde se v roce 1954 přihlásil do časopisu Life. Na zkušební úkol od obrazového editora časopisu vytvořil fotografii 42. ulice a 5. avenue pořízenou z 55. patra mrakodrapu, na které se v popředí objevují jeho nohy visící přes římsu. Dostal práci a pracoval pro Life až do jeho uzavření v roce 1972. V roce 1956, pouhé dva roky po svém příjezdu do USA, byl jmenován Národní asociací novinářských fotografů (NPPA) a Encyklopedií Britannica jmenován „Časopisovým fotografem roku“. Získal mnoho dalších ocenění NPPA a World Press Photo a stal se známým svým přístupem „fly on the wall“ (nenápadné fotografie).

Mezi rané úkoly organizace Villet for Life patřila práce na kontrole eroze u Niagarských vodopádů a další na dokončení přehrady na řece Missouri . Mezi další úkoly v roce 1955 patřila baseballová světová série mezi New York Yankees a jejich newyorskými rivaly Brooklyn Dodgers. V roce 1957 byl spolu s dalšími fotografy a reportéry napaden v Little Rocku v Arkansasu při reportáži o protestech následujících pokusy federální vlády o desegregaci veřejných škol. Poté, co byl napaden segregacionisty, byl zatčen policií a několik hodin držen ve vazbě na základě blíže neurčených obvinění. Dvě zprávy deníku Life z ledna 1959 zaznamenaly úspěch komunistů na Kubě vedených Fidelem Castrem při konečném svržení diktatury Fulgencia Batisty. Villet byl na Kubě během posledních dnů revoluce a po určitou dobu doprovázel Castra na zadním sedadle jeho auta, když vjížděl do Havany obklopen svými příznivci. V roce 1962 Villet navštívil kontroverzní centrum pro léčbu drogové závislosti Synanon House v Santa Monice v Kalifornii a natočil film s názvem Tunel zpět do lidské rasy.

V roce 1961 dostala Barbara Cummiskey, spisovatelka publikující v časopise Life, nápad napsat tři eseje o mýtech spojených s americkým snem, tj. slávě, úspěchu a bohatství. Pro segment „úspěchu“ rozvinula příběh o Victoru Sabatinovi, který vlastnil řetězec obchodů s pěnovým zbožím a byl poháněn touhou po bohatství a moci, zatímco „obětoval svou lidskost ve snaze o úspěch“. Villet byl pověřen napsáním příběhu s názvem Lash of Success (Bič úspěchu). Výsledkem byla zpráva, která se setkala s vysokou kladnou odezvou jak v době vydání, tak i následně. Stephen Crowley, rovněž fotograf, v článku pro The New York Times uvedl, že jeho obdiv k této práci vedlo k tomu, že se na každé z jeho vlastních fotografií objevila DNA Greye Villeta. Podle Mary Panzerové se Villet svým objektům dostal „téměř nemyslitelné blízkosti“ a „diváky k nim přivedl nepříjemně blízko“ tím, že strávil několik týdnů se Sabatinem a „rozplynul se v jeho díle“. Článek byl reprodukován v publikaci z roku 1978 s názvem Great Photographic Essays from Life. Villet to považoval za své nejlepší dílo.

V březnu 1966 zveřejnil časopis Life fotografie Mildred a Richarda Lovingových, mezirasového páru, který byl na konci 50. let odsouzen za porušení virginských zákonů zakazujících smíšená manželství, od Villeta. Vzali se v roce 1958 v okrese Columbia a neuvědomili si, že jejich manželství je ve Virginii nelegální, a uvěznění se vyhnuli pouze tím, že souhlasili s opuštěním státu. Po dlouhé právní bitvě Nejvyšší soud v roce 1967 jednomyslně rozhodl v jejich prospěch. Villet byl k příběhu přidělen v roce 1965 a strávil s Lovingovými dva týdny. Časopis Life si však příběh ponechal a publikoval ho až v roce 1966. Přestože Nejvyšší soud v té době nakonec shledal mezirasové sňatky citlivou otázkou, pouze 4 procenta populace takové vztahy schvalovala.

Většina fotografií, které Villet pořídil s Lovingovými a jejich dětmi, se dostala do povědomí veřejnosti až v roce 2011. V tom roce natočila filmařka Nancy Buirski dokument o tomto páru s názvem Příběh lásky. Villet dal Lovingovým mnoho fotografií a jejich dcera se o ně podělila s Nancy Buirski. Jeho fotografie byly poté v roce 2012 vystaveny na výstavě s názvem The Loving Story (Příběh lásky), která se konala v Mezinárodním centru fotografie v New Yorku. Dokument a Villetovy záběry poté inspirovaly filmového režiséra Jeffa Nicholse k natočení filmu Loving, který měl premiéru v roce 2016. V tomto filmu Villeta hrál herec Michael Shannon. Barbara Villetová následně vydala fotografie v knižní podobě pod názvem The Lovings: An Intimate Portrait.

Osobní život Villet se dvakrát oženil. Se svou první manželkou, americkou novinářkou Chiquitou Villetovou (rozenou Alfau), kterou potkal v Jižní Africe, měl syna a dceru. Rozvedli se v Los Angeles, kam Villeta umístil časopis Life. Při práci na úkolu Lash of Success se setkal s novinářkou časopisu Life Barbarou Cummiskeyovou, jednou z mála autorek časopisu. Následně se vzali a měli jednu dceru.

Časopis Life vycházel jednou týdně až do roku 1972. Poté přestal být životaschopný a byl vydáván jako občasný „speciál“ až do roku 1978 a jako měsíčník od roku 1978 do roku 2000. Poté, co časopis v roce 1972 fakticky zanikl, byl Villet nějakou dobu nemocný, protože se snažil přizpůsobit neschopnosti pokračovat ve své práci. S manželkou si koupili přívěs Airstream a odcestovali do Mexika. Villet se místo fotografie věnoval řezbářství. Po návratu domů do státu New York pracoval na stavbě domů, zatímco ona prodávala nemovitosti. Společně také vydávali knihy. Jedna z nich, o historii Jihoafrické republiky, s názvem Krvavá řeka, byla v roce 1980 jmenována Pozoruhodnou knihou roku deníku New York Times a nominována na Pulitzerovu cenu.

Villet zemřel 2. února 2000 v Šušanu ve státě New York. Po jeho smrti spravovala Barbara Villetová jeho profesní majetek a organizovala další výstavy jeho děl.

Vybrané úkoly pro Life Muž versus řeka nad Niagarou, 11. října 1954 Big Muddy konečně zkrocen, 22. srpna 1955 Hřiště je velkým faktorem, Joe Dimaggio, 10. října 1955 Zatčení v Little Rocku v Arkansasu 7. října 1957 Fidel Castro se stěhuje z divočiny, 10. ledna 1959 Triumfální pochod osvoboditele, 19. ledna 1959 Tunel zpět k lidské rase, 9. března 1962 Zločin manželství, 18. března 1966 Bič úspěchu, 16. listopadu 1962 Hořká léta otroctví, 22. listopadu 1968

Publikace Ti, které si Bůh vyvolil (Barbara a Grey Villet) 1966. Krvavá řeka: Vášnivá sága jihoafrických Afrikánců a života v jejich obsazené zemi (text Barbary Villetové; fotografie Grey Villetové) 1982. The Lovings: An Intimate Portrait (fotografie Greye Villeta; text Barbary Villetové; předmluva Stephena Crowleyho) 2017.

Odkazy

Reference

Související články Fotografie v USA Fotografie v Jihoafrické republice

Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Američtí fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Muži