Kostel svatého Nazaria v Barbadellu (francouzsky Église Saint-Nazaire de Barbadell, katalánsky Sant Nazari de Barbadell) je bývalý farní kostel kombinující předrománský a románský sloh. Nachází se na území obce Bouleternère v departementu Pyrénées-Orientales v regionu Okcitánie v jižní Francii.
Tato odlehlá středověká svatyně prošla od konce 20. století kompletní památkovou obnovou, která jí navrátila původní románskou podobu a zachránila ji před zánikem.
Historie Historický vývoj a zánik vesnice Kostel svatého Nazaria byl vybudován v raném středověku ještě před rokem 1000. Jeho následný stavební rozkvět v průběhu 11. až 13. století kopíroval rozvoj přilehlé vesnice Barbadell, pro kterou byl hlavní farní svatyní.
V průběhu 14. století postihl vesnici Barbadell prudký úbytek obyvatelstva. Přesné příčiny této demografické krize nejsou známy; historici předpokládají ničivé bleskové povodně, válečné konflikty, morové epidemie nebo souhru všech těchto faktorů.
Během 16. století vesnice Barbadell zcela zanikla. Přestože se z bývalého farního kostela stala osamocená kaple, obyvatelé z blízkého městečka Bouleternère na ni nezapomněli a v průběhu staletí jí trvale odkazovali finanční dary a majetek ve svých závětích.
Éra poustevníků, profanace a novodobá zkáza V průběhu 18. století se v areálu Saint-Nazaire střídali stálí sídelní poustevníci (eremité). Ti o budovu pečovali, prováděli nejnutnější opravy a trvale v ní udržovali liturgický život. Díky tomu byl chrám uchráněn před zkázou a drancováním, které postihly většinu jiných venkovských kostelů po vypuknutí Velké francouzské revoluce.
Tento příznivý stav však byl pouze dočasný. Během 19. století byl zrušený objekt vyvlastněn, několikrát změnil soukromého majitele a nakonec byl rozparcelován mezi několik různých vlastníků.
To vedlo k těžké stavební degradaci památky, kdy byly sakrální prostory transformovány na zemědělskou stodolu a sýpku. Části lodi byly následně adaptovány na nouzové obydlí, což historické zdivo poškodilo.
Záchrana a rekonstrukce (od roku 1997) Zásadní obrat v historii památky nastal v roce 1997. Tehdejší tři soukromí spolumajitelé založili záchranný historický spolek a celou budovu této asociaci bezplatně odkázali. Spolek okamžitě zahájil generální, vědecky vedené rekonstrukční práce.
Na prahu 21. století získal kostel zpět svou čistou středověkou siluetu. Svatyni tvoří obdélníková hlavní loď orientovaná v tradiční ose západ–východ, na kterou navazuje rovný závěr chrámu. Osa tohoto chóru je vůči podélné ose hlavní lodi znatelně mírně vychýlena a odkloněna směrem k jihu.
Masivní kamenné stěny hlavní lodi jsou v interiéru zpevněny valenými pasovými oblouky a nástěnnými oblouky, které staticky nesou těžkou kamennou valenou klenbu. Západní průčelí je v koruně zdiva zakončeno vestavěným románským zvonovým štítem. Celá střešní konstrukce je kompletně pokryta tradiční pyrenejskou krytinou z těžkých kamenných břidlicových desek.
Na vnitřních kamenných stěnách lodi se dodnes dochovaly cenné fragmenty dekorativní malířské výzdoby z 18. století, která pochází z éry zdejších poustevníků.
Kostel svatého Nazaria je v celém svém obvodu těsně obklopen systémem starobylých kamenných ochranných zídek a důmyslných odvodňovacích kanálů. Tento specifický protipovodňový urbanismus historicky dokládá, že dřívější obyvatelé zaniklé vesnice Barbadell museli v průběhu staletí svádět neustálý boj s ničivými bleskovými povodněmi a dravými proudy horské bystřiny Boulès, na jejímž samotném nestabilním břehu je tato kamenná sakrální budova postavena.
Lokalizace Horský masiv Canigou je nejvýchodnějším výběžkem Pyrenejí, který svou výškou přesahuje hranici 2 000 metrů nad mořem. V rámci departementu Pyrénées-Orientales odděluje tradiční katalánské historické regiony Vallespir na jihu a Conflent na severu. Mezi masivem Canigou a Středozemním mořem se rozkládá pohoří Les Aspres, pyrenejské podhůří tvořené kopci pokrytými středomořskými lesy, na které na východě navahuje nížinná rovina Roussillonu. Celá tato oblast se vyznačuje typickým středomořským klimatem s horkými a suchými léty, které však bývá periodicky provázeno silnými přívalovými srážkami.
Údolím protéká horská bystřina Boulès, která pramení v masivu Canigou a protíná pohoří Les Aspres směrem od jihu k severu skrz strmé a neschůdné skalní soutěsky. V regionu Conflent se následně vlévá do řeky Têt. Podobně jako ostatní vodní toky v této oblasti vykazuje Boulès mimořádně rozkolísaný a nevyrovnaný vodní režim, který podléhá náhlým, prudkým a ničivým povodním.
Kostel svatého Nazaria v Barbadellu stojí bezprostředně na břehu bystřiny Boulès v místech, kde se skalní soutěska rozšiřuje a formuje menší náplavovou rovinu obklopenou strmými, ale relativně nízkými horami. Budova byla vybudována v nadmořské výšce 200 metrů přímo na aluviálním (náplavovém) kuželu, který zde historicky naplavil horský potok zvaný ravin de Saint-Nazaire (roklina svatého Nazaria), ústící do bystřiny Boulès jen několik metrů od samotného kostela. Administrativně stavba spadá pod francouzskou obec Bouleternère.
Dopravní dostupnost a turistické vazby náhled|Letecký pohled na osamocenou stavbu kostela svatého Nazaria obklopenou vzrostlým středomořským stromovím. Kostel je z obce Bouleternère snadno přístupný po departementální silnici D618. Tato komunikace se klikatí podél celého koryta údolí Boulès, protíná pohoří Les Aspres a zajišťuje strategické silniční spojení mezi regiony Conflent a Vallespir (končí v lázeňském městě Amélie-les-Bains-Palalda).
Tato silniční trasa umožňuje turistický přístup k románskému převorství Serrabone, které leží jen několik kilometrů jižním směrem. Celková vzdálenost z historického centra obce Bouleternère až k samotnému kostelu Saint-Nazaire činí přibližně 1,5 kilometru.
Toponymie a původ názvů náhled|Kvetoucí tušalaj obecná (Viburnum lantana), která se v katalánštině lidově označuje jako barbadell. Místní jméno Barbadell je katalánského původu. Podle jazykovědce Lluíse Bassedy se vyvinulo z latinského slova *Barbatellus*, což je zdrobnělina vlastního jména *Barbatus*. Barbatus byl s nejvyšší pravděpodobností středověký vlastník zdejší rané zemědělské usedlosti. Tento název byl následně přenesen na celou vesnici, která se kolem usedlosti rozrostla, a na její farní kostel, z něhož se do současnosti dochovala právě stavba svatého Nazaria.
V lingvistické literatuře existují i alternativní etymologické výklady: Název může souviset s katalánským výrazem barbada, který v místní topografii označuje písčitý terén obklopený skalami. Může vycházet z katalánského přídavného jména barbat, jež označuje zakořeněnou rostlinu nebo úspěšně ujatou sazenici. Historik Jean Reynal navíc upozorňuje, že slovo barbadell je v katalánštině jedním z lidových pojmenování pro keř tušalaj obecnou (Viburnum lantana).
V katalánštině se koncové zdvojené -ll vyslovuje měkce (jako palatální [ʎ]). Výskyt tohoto jména v regionu historicky dokládají dva právní akty z počátku 14. století (manželská smlouva z roku 1319 a prodej zemědělského dominia z roku 1342) v sousedních zaniklých osadách Glorianes a Sofrunys, kde je doložen vlivný rod nesoucí příjmení Barbadell.
Patrocinium svatého Nazaria náhled|Mučednická smrt svatého Nazaria a jeho společníků Celsa, Gervasia a Protasia na iluminaci v Menologiu Basila II. z přelomu 10. a 11. století (Vatikánská knihovna).
Kostel obdržel své patrocinium po svatém Nazariovi z Milána, římském křesťanovi působícím v 1. století. Nazarius odešel šířit evangelium do tehdejší Galie, kde byl za propagaci křesťanské víry pronásledován římskými úřady. Podle církevní tradice byl odsouzen k trestu smrti utopením, ze kterého však zázrakem unikl. Nakonec byl v Miláně sťat mečem spolu se svými druhy Celsem, Protasiem a Gervasiem, kteří byli prohlášeni za svaté.
Historie Stavební počátky a první zmínky (9.–12. století) Ačkoliv je půdorysné uspořádání chrámu a některé jeho konstrukční prvky zcela typické pro předrománské venkovské kostely v katalánském regionu (což by ukazovalo na výstavbu v průběhu 9. nebo 10. století), přesné datum založení stavby není v písemných pramenech spolehlivě doloženo.
V raném středověku byl kostel zastřešen tradičním tesařským otevřeným krovem či plochým dřevěným stropem. Tento dřevěný podhled byl v blíže neznámé éře, pravděpodobně v průběhu 11. století, kompletně ubourán a nahrazen těžkou kamennou klenbou. Souběžně s vyzděním této klenby byl nad západním průčelím vztyčen také současný kamenný zvonový štít.
Vůbec první písemná zmínka o chrámu pochází z 25. října 1151. Kostel je výslovně jmenován v darovací a zakládací listině při slavnostním vysvěcení sousedního kostela Panny Marie v Serrabone, pod jehož církevní správu jako podřízená filiálka tehdy spadal. Svatyně je v textu titulována latinským výrazem „Ecclesia de Barbadello“, přičemž listina vůbec nezmiňuje její konkrétní patrocinium. Dalšími historickými chrámy, které tento církevní dokument v kraji Conflent uvádí, jsou kostely v osadách Arsus, Villela, Joch a Marynians. Tento text představuje zároveň nejstarší dochovaný zápis místního jména Barbadell v jeho současné gramatické podobě.
Povýšení na farní kostel a sepulkrální dary (13.–14. století) K osamostatnění lokality došlo v průběhu 13. století. Listina z roku 1265 již kostel výslovně definuje jako plnohodnotné sídlo samostatné farnosti uvnitř rozrůstající se vesnice Barbadell (v latinské dikci „parrochia Sancti Nazarii de Barbadello“). Tento dokument je zároveň první písemnou zmínkou dokládající zasvěcení chrámu svatému Nazariovi.
Od roku 1260 a následně po celé další století (až do poloviny 14. století) se v dochovaných archivech objevuje relativně vysoké množství písemných pramenů majetkového charakteru. Jedná se o středověké sepulkrální dary a testamentární odkazy. Obyvatelé z blízkého opevněného městečka Bouleternère ve svých posledních vůlích odkazovali finanční sumy a naturální dávky ve prospěch farního kněze zodpovědného za provoz a údržbu chrámu v Barbadellu, což svědčí o hluboké lokální úctě k tomuto místu., s. 150–151
Demografický úpadek a zánik farnosti (14.–16. století) V roce 1346 vydal papež Kliment VI. speciální papežskou bulu, v níž upozorňuje, že kostel svatého Nazaria v Barbadellu zůstal zcela bez církevní péče a duchovní správy (latinsky „sine cura“), načež jmenoval nového kněze, který měl opuštěnou komunitu převzít.
K úpadku a ztrátě farního statutu kostela došlo bezprostředně poté – v roce 1358 je ve smluvních listinách kostel Saint-Nazaire poprvé titulován již jako pouhá přidružená církevní kaple. V letech 1389 až 1390 je uváděn jako „Ecclesia ruralis“ (venkovský kostel stojící mimo lidská sídla).
Vlastní farní obvod Barbadell se církevně a urbanisticky nikdy nedokázal plně rozvinout. Jednalo se o území s extrémně rozptýleným venkovským osídlením a nízkým počtem obyvatel, což způsobovalo jeho velkou zranitelnost. Výzkumy ukazují na tři hlavní faktory, které v polovině 14. století zapříčinily definitivní zánik vesnice: Časté povodně: V tomto klimatickém období prokazatelně rapidně vzrostla frekvence a dravost bleskových povodní na bystřině Boulès. Pustošení za válečných konfliktů: Historické hrabství Roussillon se stalo arénou válek mezi Královstvím aragonským a Královstvím mallorským, zejména když v roce 1344 aragonský král Petr IV. Aragonský vojensky vytrhl Roussillon z rukou Jakuba III. Mallorského. Katastrofu dovršil rok 1365, kdy vojevůdce Bertrand du Guesclin vyslal do Pyrenejí žoldnéřská Velká tovaryšstva. Tito žoldnéři v Roussillonu zdevastovali velké množství vesnic a vyplenili i blízké převorství Serrabone. Černá smrt (mor): V roce 1348 zasáhla Perpignan epidemie plicního moru, která si v celém Roussillonu vyžádala velké množství lidských obětí. Oslabená vesnice Barbadell tím utrpěla fatální rány.