Kostel svatého Genezia ( ) je významný, zčásti románský farní a bývalý kapitulní chrám, který se nachází v historickém středověkém jádru města Thiers v departementu Puy-de-Dôme v regionu Auvergne-Rhône-Alpes ve Francii. Stavba představuje jeden z nejzachovalejších prvků městské zástavby v Thiers, neboť ji spolehlivě chránily všechny pásy městských hradeb, které v průběhu staletí vznikly. Jako prvořadá národní architektonická památka byl kostel zapsán na seznam historických památek již v roce 1846, čímž se stal vůbec první budovou ve městě, která tento prestižní status získala.

Stavebně-historický vývoj První církevní objekty byly na tomto místě zakládány a budovány již od 6. století. Kostel vděčí za své jméno starokřesťanskému mučedníkovi svatému Geneziovi (Genès), který byl podle církevní tradice sťat na úpatí městských skal v hluboké soutěsce bystřiny Durolle, v místě zvaném Pekelné hlubiny (Trou de l'Enfer).

Nejstarší dochované části dnešního komplexu vznikly v průběhu 11. století a celá základní románská struktura včetně kleneb byla dokončena v roce 1120.

V průběhu staletí byl kostel mnohokrát stavebně upravován a rozšiřován, díky čemuž v sobě jedinečným způsobem spojuje románský sloh a nastupující gotiku.

K nejradikálnějším a z památkového hlediska necitlivým zásahům však došlo v novověku. Během rozsáhlých puristických úprav v 19. století kostel definitivně ztratil své původní reprezentativní západní průčelí. Kompletně zbourána byla také historicky i architektonicky cenná jižní předsíň, která v sobě ukrývala široké kamenné schodiště zajišťující hlavní přístup k ústřednímu portálu lodi.

Lokalizace Kostel se nachází ve francouzském departementu Puy-de-Dôme na území města Thiers. Je situován přímo v srdci středověkého jádra, kde byl před staletími stavebně přisazen k tehdejšímu hradu pánů z Thiers. Tento středověký hrad je dnes již z větší části zničen a na jeho místě se nachází budova okresního soudu a Palácové náměstí (Place du Palais).

Kostel stojí na vyvýšeném skalním ostrohu a výrazně dominuje okolní středověké městské zástavbě a měšťanským domům. Vyšší části chrámové lodi a zejména vysoká zvonice jsou díky této poloze výborně viditelné z celého dolního města i z přilehlé úrodné roviny Limagne.

Historie Mučednická legenda o svatém Geneziovi Kostel je zasvěcen starokřesťanskému mučedníkovi svatému Geneziovi (Genès), který byl podle církevní tradice žákem svatého Syrénata (společníka prvního clermontského biskupa svatého Austremonia) a šířil křesťanství v celém zdejším regionu.

Oficiální římské martyrologium uvádí, že Genezius pocházel z řeckých Mykén, avšak jiné regionální prameny ho pokládají za zdejšího rodáka.

Poté, co byl odhalen jako křesťan, ho římský voják sťal mečem na skalním ostrohu, který dnes nese světcovo jméno. Toto místo leží bezprostředně pod současným hřbitovem svatého Jana v těsné blízkosti soutěsky Pekelné hlubiny (Creux de l'enfer).

Původní chrám (6.–9. století) V roce 575 nechal Avitus, tehdejší biskup z Clermontu, vybudovat na místě mučednictví první kamenný kostel, který se v té době nacházel zcela mimo tehdejší městské osídlení. Podle spisů svatého Řehoře z Tours vynikal tento původní chrám mimořádnou architektonickou krásou.

V průběhu 9. století byl kostel zcela zničen při vpádu Saracénů, kteří tehdy vypálili a zdevastovali i nedaleké údolní opatství Le Moutier. Na rozdíl od klášterů v dolním městě, které místní obyvatelé dokázali rychle obnovit, zůstal tento kostel v ruinách a k jeho postupné obnově došlo až s velkým časovým odstupem.

Během rozsáhlých stavebních prací v roce 1863 byly pod podlahou současné lodi odkryty cenné fragmenty starobylé figurální mozaikové dlažby. Archeologické výzkumy tyto nálezy označují za přímé pozůstatky zaniklé Avitovy svatyně ze 6. století.

Současná budova a kapitula O obnovu zničeného chrámu v Horním městě se osobně zasloužil Robert I. z Auvergne, hrabě z Auvergne a pán z Thiers, který předtím vrátil nedalekému opatství Le Moutier většinu majetku neprávem zkonfiskovaného jeho předky. V roce 1016 založil u kostela svatého Genezia samostatnou kapitulu (sbor kanovníků), která se usídlila v kapitulních budovách nově vybudovaných jižně od chrámu. Současná románská stavba tak ve svém jádru pochází z 11. a 12. století.

Původní středověký vzhled chrámu byl výrazně pozměněn válečnými událostmi a sérií na sebe navazujících přestaveb od 13. do 19. století. V lednu 1568 kostel vyplenili protestantští hugenoti, kteří zcela zničili původní románskou věž.

Západní průčelí, které vyniká mezi řadovými měšťanskými domy ve svahu, bylo kompletně přestavěno v historizujícím slohu. K této radikální úpravě kapitula přistoupila v souvislosti s instalací nových velkých varhan v interiéru. Během této novodobé přestavby byla stržena původní monumentální předsíň, která po staletí chránila hlavní západní vstup a ukrývala přístupové schodiště.

Jako náhrada byla na severní straně lodi postavena nová předsíň s portálem vytesaným z tmavého volvického trachytu (vulkanického kamene) a nad křížením lodí byla vztyčena nová novorománská věž.

Všechny tyto stavební změny z 19. století jsou podrobně známé díky bohaté dochované dokumentaci, kresbám a grafikám tehdejších autorů. Na rozdíl od upraveného západního průčelí zůstala jižní obvodová stěna lodi zachována v téměř intaktním stavu a dodnes představuje nejčistší a nejkrásnější autentické románské prvky celé stavby.

Architektura náhled|Kolegiátní kostel svatého Genezia před puristickými úpravami z roku 1860. Dobová litografie z díla Voyages pittoresques et romantiques dans l'ancienne France (Taylor a Nodier, svazek Auvergne, 1832). Hlavním stavebním materiálem kostela je lokální světlá arkóza. Budova vyniká v kontextu auvergneské středověké architektury několika mimořádně odvážnými konstrukčními prvky.

Osmiúhelníková kupole, která se klene nad čtvercovým křížením příčné lodi, pokrývá plochu přes 102 m², což z ní činí největší stavbu tohoto typu v celém regionu. Gotické křížové žebrové klenby v interiéru nesou hlavní loď o neobvyklé vnitřní šířce 9,50 metru.

Tato orientovaná stavba je vybudována na tradičním půdorysu trojlodní baziliky. Hlavní loď o třech klenebních polích je od kněžiště oddělena půlkruhovým triumfálním obloukem. Konstrukce zastřešení a klenby lodi prošla dvěma zásadními etapami: v raném středověku měla hlavní loď pouze plochý strop s otevřeným tesařským krovem. Teprve v průběhu 13. století byla tato dřevěná konstrukce snesena a nahrazena současnou gotickou křížovou klenbou.

Vnější fasády a boční kaple Jižní průčelí příčné lodi si intaktně zachovalo své čisté středověké románské rysy, které ve svých zápiscích vysoce ocenil již spisovatel a památkář Prosper Mérimée. Z vnějšího pohledu je však dnes románský původ kostela méně čitelný. Do náměstí svatého Genezia sice z obvodových zdí lodi stále vyčnívají původní středověké chrliče, avšak celá silueta stavby byla obestavěna mladšími přístavbami.

V průběhu 16. a 17. století byly k oběma bočním lodím dodatečně přistavěny bohatě zdobené gotické soukromé kaple. Tyto kaple financovala vlivná městská cechovní bratrstva (konfraternie) a zámožní thiersští měšťané, což dodnes dokládá tehdejší mimořádný hospodářský a řemeslný rozkvět města.

Původní románská věž, která se tyčila přímo nad křížením příčné lodi, byla v lednu 1568 zbořena hugenoty. Události Velké francouzské revoluce na konci 18. století naopak exteriér budovy strukturálně nijak nepoškodily. Současná západní fasáda, kompletně novorománsky přebudovaná v 19. století, v plném rozsahu nahradila původní hlubokou podklenutou portálovou předsíň.

Ikonografie interiéru a kněžiště Vnitřní polokruhová hlavní apsida kněžiště je zastřešena typickou kamennou čtvrtkulovou klenbou – konchou. Na této klenbě se dochovala monumentální středověká nástěnná malba znázorňující Krista Pantokratora (Krista v Majestátu). Většina románských sloupových hlavic v lodi vykazuje vytříbené stylistické variace na klasické antické ornamenty v podobě tesaných akantových listů, rostlinného dekoru a symetrických palmet.

náhled|Půdorys kostela

Vnitřní výzdoba a mobiliář Vnitřní sochařská výzdoba sloupových hlavic vykazuje stejný řemeslný rukopis jako hlavice v nedalekém opatství Le Moutier a plní výhradně dekorativní funkci. Bohaté vybavení chrámu, které bylo za ancien régime mimořádně rozsáhlé a cenné, bylo v průběhu Velké francouzské revoluce zkonfiskováno a rozptýleno. Velké restaurátorské kampaně v 19. a 20. století však umožnily odkrýt a konzervovat velmi zajímavé středověké nástěnné fresky.

Kaple Nejsvětější Svátosti (Chapelle du Saint-Sacrement) ukrývá cenný barokní oltář zasvěcený svatému Eligiovi, patronu hutníků, kovářů a kovodělníků. Nachází se zde velký dřevěný retábl, který v roce 1686 vyřezal Gilles Bouchot. Tento retábl chrámu věnovalo vlivné místní cechovní bratrstvo nožířů, což odráží slavnou nožířskou tradici města Thiers. Samotný barokní oltář nese sochu patrona chrámu svatého Genezia a plastiku svatého Štěpána z Muretu (barona z Thiers, narozeného kolem roku 1046, který v Limousinu založil přísný řád Grandmont).

Kaple Mrtvých (Chapelle des Morts'' Na stěně je osazen tesaný kamenný erbovní štít, který dokládá svrchovanost a lenní patronát královského rodu Bourbonů nad zdejší kapitulou.

Miserikordie a chórové staly: V kněžišti se dochovaly kompletně zrestaurované dřevěné chórové lavice ze 17. století. Tyto staly jsou vyzdobeny jemně vyřezávanými sklopnými opěrkami a sedátky – takzvanými miserikordiemi.

Další kaple: V interiérech dalších bočních kaplí je osazena cenná kamenná Pieta ze 16. století a štíhlá socha svaté Jany z Arku.

Historické varhany náhled|Pohled na varhany v kostele V roce 1853 byl kostel svatého Genezia osazen monumentálními varhanami, které byly umístěny na vyvýšené kůrové tribuně v zadní části hlavní lodi. Během generální rekonstrukce západního průčelí a ubourání staré předsíně v roce 1863 byl celý nástroj demontován a následně znovu sestaven. Varhany disponují celkem 37 rejstříky, které jsou rozděleny mezi tři manuály a pedál.

Tento vzácný nástroj vyniká vysokou technickou i historickou hodnotou a je mistrovským dílem alsaského varhanáře Josepha Herbutého. Joseph byl synem Antoina Herbutého, který působil v Alsasku v letech 1830 až 1850, a zdejší nástroj představuje jedno z jeho mála dochovaných děl. Nástroj v interiéru upoutá řemeslnou krásou varhanní skříně v čistém klasicistním slohu. Zvuková intonace a dispozice je charakteristickou ukázkou přechodného varhanářského stylu padesátých let 19. století, který tvoří spojnici mezi klasickým barokním stylem 18. století a nastupující romantickou estetikou vrcholného 19. století.

Vnitřní traktura pro přenos od kláves k ventilům je čistě mechanická. Na hlavním manuálovém stroji je navíc doplněna vzácným pneumatickým odlehčovacím zařízením, takzvanou Barkerovou pákou. Volně stojící hrací stůl je situován centrálně přímo u paty varhanního prospektu.

V roce 1917 prošel nástroj první opravou a mírnou dispoziční modernizací, kterou provedla renomovaná lyonská varhanářská firma Michel-Merklin-Kuhn. Na základě ministerského výnosu z roku 1980 byla celá vnitřní instrumentální a píšťalová část varhan prohlášena za prvořadou národní movitou památku a zanesena na seznam historických památek.

V letech 1997 až 1999 byl zchátralý nástroj kompletně rozebrán a podroben generální, vědecky vedené obnově a celkovému přeladění. Restaurátorské práce na píšťalovém fondu a vzdušnicích realizovali přední francouzští mistři Jean-Pascal Villard z Thénezay a Claude Madigout z Nalliers, zatímco kompletní seřízení a restauraci jemné mechanické traktury zajistila specializovaná varhanářská dílna Simon de Sugères.

Vitráže