Oleksa Petrovyč Storoženko (ukrajinsky ) ( Lisohory, Černigovská gubernie – panství Trišin u Brestu (dnes Brest), Grodenská gubernie) byl voják, vyšetřovatel, etnograf a romantický spisovatel a dramatik ukrajinské národnosti.HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz II.. Praha: Odeon 1978. S. 381-382.
Život Pocházel ze starobylé šlechtické kozácké rodiny, Jeho otcem byl statkář a poručík ve výslužbě Petr Danylovyč Storoženko.Биография: Олекса Стороженко. Parta.ua. Dostupné online a matkou Varvara Nikolajevna, dcera gruzínského knížete.ГУЗЬ, Борис. К биографии писателя Олексы Стороженко. Проза.ру. Dostupné online Vzděláván byl nejprve doma a v letech 1821-1823 pak studoval v Charkově v soukromém šlechtickém chlapeckém internátu Michaila Kuzmiče Robuše s právy gymnázia.Аттестат № 842, 28 июня 1823 года. In Стороженки. Фамильный архив. — Том 4. Електроннa бібліотекa Історична спадщина України. Dostupné online
Na přání svého zadluženého otce vstoupil koncem roku 1824 do Něžinského jezdeckého pluku a v květnu roku 1825 se stal kadetem. Roku 1828 se stal praporčíkem a zúčastnil se rusko-turecké války v letech 1828-1829 a vyznamenal se při potlačení polského povstání v letech 1830-1831. Roku 1834 byl povýšen na poručíka, roku 1838 na kapitána a v roce 1841 se stal vrchním adjutantem velitelství 3. záložního jezdeckého sboru. V roce 1846 získal hodnost štábního důstojníka v hodnosti majora a byl převelen do nebojové služby, ve které velel vojenské konvojové službě a byl mimo jiné zodpovědný za výběr a nákup koní pro armádní potřeby. V té době se také zúčastnil tažení v Uhrách v roce 1849. Během své vojenské služby, shromažďoval budoucí spisovatel materiály o historii Ukrajiny a životě jejích obyvatel. Shromážděné materiály, výpovědi očitých svědků i lidové pověsti a pověry se staly základem mnoha jeho pozdějších děl.ГУЗЬ, Борис. Олекса Стороженко – сторінки біографії. Товариство «Чернігівське земляцтво». Dostupné online left|thumb|Storoženkův hrob na Trišinském hřbitově v Brestu V letech 1851-1854 , během časově neomezené dovolené (což znamenalo, že byl uvolněn z aktivní vojenské služby v armádě, ale stále zůstával v evidenci), sloužil jako úředník pro zvláštní úkoly pod vedením kyjevského generálního guvernéra a připadla mu funkce vyšetřovatele. Ve vyšetřování zločinů byl velmi úspěšný. V květnu 1854 odešel ze zdravotních důvodů z armády v civilní hodnosti dvorního rady a byl jmenován zastupujícím úředníkem pro zvláštní úkoly, do kterých kromě civilního vyšetřování spadaly i politické případy. Žil v Petrohradu, ale jako elitní vyšetřovatel vyjížděl na časté služební cesty.
Od konce roku 1865 žil ve Vilnu, kde vedl revizní komisi pro záležitosti římskokatolického duchovenstva a zabýval se také dobrovolným i nuceným přechodem katolíků na pravoslavnou víru. V roce 1868 odešel do důchodu v hodnosti skutečného státního rady a poslední léta svého života strávil na svém statku Trišin. Na doporučení generálního guvernéra byl zvolen vůdcem šlechty Brestského okresu a stal se také předsedou okresního sjezdu smírčích soudců.
Ve stáří byl často nemocný v důsledku pohmoždění, které utrpěl během vojenské služby. Po dobu, kdy žil v Petrohradě se u něho rozvinulo onemocnění průdušek v důsledku tamějšího vlhkého a chladného klimatu. Jeho smrt však zavinila nešťastná událost. Spadl při návratu domů do studené vody v říčce před jeho statkem, silně se nachladil a poranil si nohu. Brzy na to zemřel. Pochován byl na místním Trišinském hřbitově.
Ocenění Za svou vojenskou a úřednickou činnost obdržel Storoženko řadu vyznamenání: 1830 - Medaile Za tureckou válku (Медаль За турецкую войну). 1831 - Řád svaté Anny 3. třídy. 1832 - Polské vyznamenání za vojenské zásluhy Virtuti Militari 4. třídy (zlatý kříž). 1837 - Řád svatého Vladimíra 4. třídy. 1839 - Řád svatého Stanislava 2. třídy 1842 - Řád svatého Stanislava 2. třídy s korunou. 1852 - Řád svaté Anny 2. třídy (1852). 1855 - Řád svaté Anny 2. třídy s korunou. 1855 - Řád svatého Jiří 4. třídy za 25 let bezchybné služby. 1856 - Medaile Na památku války 1853-1856 (Медаль В память войны 1853–1856). 1864 - Řád svatého Vladimíra 3. třídy. 1867 - Řád svatého Stanislava 1. třídy.
Dílo Stroroženko byl muž mnoha talentů. Měl absolutní hudební sluch, hrál na violoncello, na kytaru i na housle. Byl také výtarníkem a na internátní škole získal z kreslení „vynikající“ známku a obdržel medaili od Carské akademie umění (Императорская Академия художеств) za sochařství (za návrh pomníku Nestora Kronikáře. Je také známý jako etnograf, ačkoli nepublikoval žádné specifické publikace o etnografii. Výsledky jeho etnografického výzkumu byly plynule začleněny do jeho děl. Jeho literární dílo bylo ovlivněno Nikolajem Vasiljevičem Gogovem a odráží romantický světonázor tohoto spisovatele.
Začal psát v 50. letech 19. století. Mnoho jeho děl je založeno na ukrajinském folklóru a příbězích ze života ukrajinských rolníků. Jeho literární odkaz zahrnuje 14 děl v ruštině a 26 v ukrajinštině. Zpočátku psal rusky, ale v roce 1861 se stal známým jako spisovatel píšící v ukrajinsky a jeho díla byla publikována v časopise Основа (Základ), což byl ukrajinský časopis vydávaný v Petrohradě. Opatření přijatá carskými orgány odrážející pronásledování ukrajinského jazyka a jeho služba ve státních úřadech však byla důvodem, proč musel nakonec pokračovat ve svém psaní v ruštině, aby nebyl obviňován z ukrajinského separatismu. Jeho styl psaní se ale vyznačuje zemitým jazykem a malebným ztvárněním ukrajinských lidových přísloví, anekdot, rčení a písní. Hlavními tématy jeho děl jsou každodenní život Ukrajinců, zvyky, víru, folklór, historické události (Záporožská Sič a kozáci) a lidová démonologie. Výběrová bibliografie Bratři-dvojčata (1857, Братья-близнецы),v ruštině napsaný román, vydaný v petrohradském časopise Knihovna pro četbu (Библиотека для чтения), který zobrazuje ukrajinský maloměstský život v 18. století. Jde o rodinnou kroniku dvou generací statkářského rodu Bulbašků z Velkých Budišč na Poltavsku. Příběhy popsané v románu ukazuji, jak se potomci statečných kozáckých předků proměnili v bezcenné postavy, trávící své dny v provinčním životě. Ačkoliv je román napsán v ruštině, je prostoupen ukrajinskými prvky života a použitím ukrajinských slov a idiomů v textu spisovatel naznačuje národní základ díla. Povídky ze života maloruských rolníků (1857, Рассказы из крестьянского быта малороссиян) rusky napsané povídky, vydané v časopise Severni včela (Северная пчела). Jde o povídky z ukrajinského venkovského prostředí z různých regionů, založené na lidových vyprávěních, anekdotách, příslovích a pověrách. Vyznačují se osobitým ukrajinským humorem, živým vypravěčstvím a výrazným využitím lidového jazyka. Autor v povídkách také upozorňuje čtenáře na charakteristické rysy konkretního regionu. thumb|page=5|Marko Prokletý, vydání z roku 1903 Ukrajinské povídky (1863, Українські оповідання), doudílný soubor ukrajinsky psaných povídek vydaných v Petrohradě. Jde o díla, která autor vštšinou napsal již v padesátých letech. První díl Z lidového podání (З народних уст) obsahuje 18 povídek, ve druhém dile s názvem Vyprávění Hrycka Kljušnyka (Оповідання Грицька Клюшника) jsou obsaženo pět delších příběhů. Povídky prvního díku autor stylizuje jako vyprávění převzatá z ukrajinského folklóru s jeho humorem, pověrami, čerty, lidovou moudrostí a anekdotickými příběhy. V druhém díle se projevuje idealizace způsobu života kozáků. K nejznámějšm povídkám z prvního dílu, které byly také přeloženy do ruštiny, němčiny a srbochorvatštiny, patři: humorostické povídky Knír (Вуси) a Jehla (Голка) s výrazným satrickým ostřímОлекса Стороженко: коротка біографія. Середня освіта. Dostupné online fantastická povídka Zamilovaný čert (Закоханий чорт) založená na pověrách o lásce mezi čertem a čarodějnicí a pověstech o chytrosti kozáků. Povídka nese znaky Gogolových Večerů na samotě u Dikaňky a literární kritici nacházejí paralelu mezi tímto dílem a románem Zamilovaný ďábel (1772, Le Diable Amoureux) od francouzského autora Jacquese CazottaKRYS, Svitlana. Folklorism in Ukrainian Gotho-Romantic Prose: Oleksa Storozhenko’s Tale about The Devil in Love (1861). In Folklorica. The Slavic, East European, and Eurasian Folklore Association 2011. Vol. 16, S 117-138. [https://journals.ku.edu/index.php/folklorica/article/view/4211 Dostupné online Marko Prokletý (Марко Проклятий), nedokončený gotický román napsaný v ukrajinštině. Za Storoženkova života bylo publikováno pouze prvích šest kapitol románu v letech 1870-1876 ve lvovském časopise Pravda (Правда). Roku 1879 bylo publikováno v Oděse v posmrtném vydání 16 kapitol, přičemž Storoženko jich napsal 11 a posledních pět napsal redaktor publikace nebo neznámý autor podle spisovatelova plánu a záměrů. Román je směsicí různých pověstí a pověr, které autor silně přepracoval. Jde sice o prozaické dílo, které však svým silným emotivním, lyrickým a folklórním nábojem stojí na pomezí prózy a poezie. Hlavním hrdinou je prokletý tulák Marko, jehož pro jeho zločiny nepřijímá ani země a ani peklo. Je to tragická postava přísně potrestaná za své hříšné soužití se sestrou, za vraždu sestry, matky a dalších lidí. Věčně prokletý svým otcem je Marko odsouzen k bloudění po světě, na kterém musí nosit hlavy zavražděné matky a sestry ve strašlivím pytli přes rameno. Jeho utrpení se zmírní, pokud pro obec vykoná dobrý skutek.«Марко Проклятий». Редакція, передмова й примітки: Ілько Борщак. Париж: Громада, 1946. 163 стор. (Бібліотека українських письменників; ч. 3)
Odkazy Reference
Externí odkazy
Олекса Стороженко. Національна бібліотека України. Dostupné online Стороженко Олекса Петрович. Бібліотека української літератури. Dostupné onine Алексей Стороженко (Олекса Стороженко). Лаборатория Фантастики. Dostupné online Олекса Стороженко: Твори. Українська проза. Dostupné online
Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští etnografové Kategorie:Spisovatelé píšící ukrajinsky Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící rusky Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Osobnosti národních obrození Kategorie:Narození 24. listopadu Kategorie:Narození v roce 1805 Kategorie:Narození v Černihivské oblasti Kategorie:Úmrtí 19. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1874 Kategorie:Úmrtí v Brestu (Bělorusko) Kategorie:Pohřbení v Brestu (Bělorusko) Kategorie:Muži