Car Kalojan () je město v severovýchodním Bulharsku. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a žije v něm obyvatel.Údaje o počtu obyvatel pocházejí ze státního statistického úřadu a značně se liší podle druhu údaje, který se z něj přebírá. Běžně jsou dostupné tři, a to trvale hlášení obyvatelé, skutečně žijící obyvatelé a průnik obou dvou přechozích množin. Poslední údaj má nejnižší hodnotu a od nejvyšší se obvykle liší o desítky procent.

Zeměpis Město se nachází v severovýchodní části Dolnodunajské nížiny a protéká tudy říčka Dolapdere. Razgrad, správní středisko oblasti, leží jihovýchodně ve vzdálenosti 27 km. Převládající větry tu vanou ze západu a severozápadu.

Historie

Nejstarší období Poblíž města se nacházejí stopy různých kultur: sídliště a mohyly jsou thrácké; pozůstatky opevnění a mramorový reliéf bohyně zemědělství a plodnosti Ceres pocházejí z období římské nadvlády; šperky, domácí předměty jsou datovány do první bulharské říše, skalní kláštery a poustevny vznikly během druhé bulharské říše. To dokládají archeologické a historické výzkumy, jež zde v roce 1914 zahájil jako první Karel Škorpil, který prozkoumal a popsal údolí Rusenského Lomu. Na něj navázal Anani Javašov, místní badatel a historik. Podrobný terénní průzkum provedla skupina vedená Arou Margosem v období 1974–1979. Studii obyvatelstva dlouhodobě prováděl profesor Ivan Koev.

Osmanská nadvláda První písemná zmínka o obci je z roku 1450 v osmanském rejstříku Nikopolského sandžaku, kde se uvádí, že ve vesnici Torlak je daň 4815 akče, a to bez daně z 31 křesťanských domácností a bez daně z dobytka, který tehdy byl hlavním zdrojem obživy. V dalším dokumentu ze 17. století (soupis celepkeşanů z HrızgradskéRazgradské kazy, sestavený podle nejvyššího nařízení dne 24.12.1573) je uveden jmenný seznam celepkeşanů s počtem ovcí odvedených osmanskému státu: „… vesnice Torlak: Ivančo Stano – 50 ovcí, Mirčo Michal – 25 ovcí, Dobroslav Dobromir – 25 ovcí, Dobromir Čerňo – 25 ovcí; všichni – 125 ovcí …“. To naznačuje, že obyvatelstvo Torlaku bylo čistě bulharské, zatímco seznamy celepkeşanů z jiných sídel uvádějí i Turky.

V roce 1640 zde byla postavena mešita, kdežto náboženským potřebám křesťanského obyvatelstva sloužila kaple sv. Archanděla, která podle tehdejších osmanských předpisů stála v podzemí. V tomto období, na konci 17. století, začalo v důsledku rychlého nárůstu populace intenzivní odlesňování, takže na konci 19. století činila orná půda více než 150 hektarů a následně dosáhla 420 hektarů. Mýcení začalo jižně od vesnice v oblasti Dlgija păt a pokračovalo na západ k hranicím sousedních vesnic Kostandenec a Svalenik. Rozvoj řemesel a obchodu začal teprve poté.

V roce 1863 byla otevřena první bulharská škola. Skládala se ze dvou místností – jedné pro výuku a druhé pro učitele. Čtení, aritmetiku, dějepis a zeměpis se učili pouze chlapci. Povolení k výstavbě pravoslavného kostela bylo vydáno ještě před osvobozením, takže stavba byla dokončena 26. listopadu 1871 a zasvěcena sv. Demétriovi ze Soluně. Podle patrona kostela byl svátek svatého Demétria stanoven jako každoroční obecní svátek.

Moderní Bulharsko První turecká škola byla otevřena v roce 1887. V roce 1923 získala základní škola vlastní budovu a druhou v roce 1934; později byla postavena i třetí budova. Roku 1934 byla obec přejmenována Car Kalojan a po komunistickém převratu proběhla roce 1951 další změna názvu na Chlebarovo na počest místního partyzána Kirila Chlebarova. Střední všeobecně-vzdělávací škola byla otevřena v roce 1958. Vesnice byla v roce 1981 povýšena na město a v roce 1991 ji byl vrácen název Car Kalojan.

Po několikahodinovém intenzivním dešti se 6. srpna 2007 protrhly hráze dvou nádrží nad městem. Dvoumetrová přílivová vlna rozdělila město na dvě části a přitom smetla stovky domů a zničila přes 70 % městské infrastruktury. Zahynula sedmiletá dívka, sedmapadesátiletý muž a šest žen ve věku 50 až 83 let. Více než 50 domů bylo zcela zničeno a stovky byla poškozeny částečně. Po ročním vyšetřování nebyl nalezen žádný viník, protože povodeň byla klasifikována jako desetitisíciletá voda vzniklá v důsledku intenzivních srážek.

Kromě toho ve městě funguje mateřská škola „Slavejče“.

Hospodářství Hlavními rozvinutými hospodářskými odvětvími ve městě jsou zemědělská výroba, lehký průmysl a stavebnictví. Z rostlinné produkce se pěstuje především pšenice, kukuřice, slunečnice, cukrová řepa, tabák, hrozny a zelenina, přičemž ve městě k 1. lednu 2010 fungovala tři zemědělská družstva a další malí soukromí producenti obilí. Živočišná výroba zahrnuje krávy, buvoly, ovce, kozy, včely a ryby a věnují se jí dvě soukromé farmy.

Doprava Město nemá vlastní dopravní systém, ale prochází jím frekventovaná státní silnice I-2 tvořící část evropské trasy E70. Autobusové linky v obou směrech jezdí každou hodinu. Neexistuje přímé spojení do Kubratu a Tutrakanu a do Popova jezdí pouze dvě linky. Nákladní dopravu zajišťují soukromé společnosti. Nejbližší železniční stanicí je Vetovo.

Obyvatelstvo Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od třicátých let (1934–2021): Car Kalojan Rok 1934 1946 1956 1965 1975 1985 1992 2001 2011 2021 Populace 5 629 5 821 5 604 5 935 5 883 5 429 4 853 4 205 3 779 2 989 K 15. červnu 2026 ve městě žilo 3 081 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 4 293 obyvatel. Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Města v Bulharsku Kategorie:Razgradská oblast