Gueréza Waldronové (Piliocolobus waldroni) je možná vyhynulá kočkodanovitá opice z podčeledi hulmanů původem ze západní Afriky. Bývá klasifikována buďto jako samostatný druh, anebo jako poddruh guerézy červené (Piliocolobus badius, syn. Procolobus badius).
Gueréza Waldronové žila či žije v tropických vlhkých, poloopadavých a bažinatých lesích od jihovýchodních částí Pobřeží slonoviny (území řek Nzi a Bandama) až po jihozápadní Ghanu. Objevena byla při expedici z roku 1933, druhové jméno získala po své objevitelce slečně Waldronové. Za vymizením této opice stojí kombinace ztráty přirozeného prostředí a bezuzdného lovu pro „maso z buše“, poslední potvrzená pozorování sahají do konce 70. let 20. století. Na rozsáhlém pátrání se mezi lety 1993–2000 podílel tým pod vedením výzkumníků Johna Oatese z Hunter College v New Yorku a Scotta McGrawa z Ohio State University, ovšem bez hmatatelných důkazů, či jen zpráv o opici od místních. V následujících letech se však přesto podařilo získat určité důkazy o jejím přežívání, včetně nálezu opičí kůže u lovce z roku 2002 a volání zachyceného vědeckým týmem Centre suisse de recherche scientifique en Côte d'Ivoire roku 2008, v obou případech v nejjihovýchodnějších výspách Pobřeží slonoviny mezi řekou Tanoé a lagunou Ehy. Mezinárodní svaz ochrany přírody pokládá guerézu Waldronové ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2020 za druh kriticky ohrožený, pravděpodobně vyhynulý. Gueréza Waldronové představuje jediný taxon primáta, který mohl reálně vyhynout během 20. století. Patří na seznam nejhledanějších druhů podle ochranářské organizace Re:wild.
Gueréza Waldronové se vzhledem podobá gueréze červené, ovšem má plošší nos a mírně odlišné zbarvení: černý ocas, mahagonové čelo a vnější stranu stehen, načervenalou skvrnu za obočím, načervenalé ušní chomáčky a u samců navíc bílý šourek. Na základě měření osmi jedinců činila délka těla 43,5–57 cm u samců a 41,5–56,5 cm u samic, délka ocasu pak 50–68,6 cm u samců a 51,5–75 cm u samic. Na základě vážení dvou jedinců činila tělesná hmotnost samců 6,3–6,5 kg a hmotnost samic 5,5–6 kg. V přírodě byli tito primáti studováni v Národním parku Bia v Ghaně v 70. letech 20. století. Dvě zaznamenané skupiny čítaly 34 a 58 jedinců, obývaly území o 100–140 ha a potravu tvořily hlavně listy, ale i jiné části rostlin.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Kočkodanovití