Anthony William Hall (1898–1947), samozvaný král Antonín I. a Anthony Tudor, byl muž, který tvrdil, že pochází z přímé mužské linie od Jindřicha VIII. a Anny Boleynové (přes nemanželského syna narozeného před jejich svatbou).

Raný život Hall se po první světové válce připojil k policejnímu sboru v Shropshire jako policejní strážník č. 168. Byl chválen jako „prvotřídní“ fotograf, stenograf a písař s dobrou znalostí snímání otisků prstů. Ve věku 28 let byl povýšen na policejního inspektora, ale v roce 1927 náhle rezignoval po neshodě se svým náčelníkem. V témže roce se přestěhoval do Kanady, kde se rozešel se svou ženou, která se v prosinci vrátila do Velké Británie. V Kanadě zůstal až do dubna 1929. Během následujícího desetiletí žil ve městě Hereford a poté v Londýně.

Nároky na anglický trůn

Pozadí Anthony William Hall o sobě tvrdil, že je přímým mužským potomkem Jindřicha VIII. v jedenácté generaci. Podle jeho vyprávění rodovou linii založil John Hall, syn Jindřicha VIII. a Anny Boleynové, který se narodil před královým sňatkem s Kateřinou Aragonskou. Vzhledem k tomu, že Anně tehdy nebylo více než devět let, možná i méně, a protože anglickou korunu nedědí nemanželské děti, bylo toto tvrzení absurdní. Ve stejnou dobu, kdy Hall prohlašoval svůj rodokmen, existoval také jakobitský uchazeč o trůn, Ruprecht Bavorský, a také několik dalších pretendentů na evropském kontinentu.

Činy V roce 1931 se Hall pokusil – v „otevřeném dopise“ ve formě pamfletu králi Jiřímu V., kterého oslovoval jako „George Frederick Ernest Albert Windsor (alias Guelph)“ – nárokovat si anglický trůn. Přednesl také mnoho projevů v Birminghamu i jinde, v nichž vyložil svůj nárok a vyzval krále k souboji, přičemž poražený měl být sťat. Předložil také program pro řešení státního dluhu, pro rozpuštění vlády Spojeného království a zrušení daně z příjmů. Jedním z jeho nejpopulárnějších slibů bylo zvýšení obsahu alkoholu v pivu.

Tato tvrzení byla nakonec vznesena králi Jiřímu V., jelikož záznamy zveřejněné v roce 2006 ukazují, že panovník o tom diskutoval se svým soukromým tajemníkem, sirem Clivem Wigramem. V těchto poznámkách Wigram v roce 1931 napsal: „Jeho Veličenstvo zcela souhlasí s tím, že by jeho výlevy měly být zastaveny, ale domnívá se, že by nemuselo vypadat dobře, kdyby muž, který je zjevně duševně nemocný, dostal šest měsíců vězení. Nebylo by možné ho držet pod dohledem s ohledem na jeho konečné zadržení v ústavu, aniž by byl skutečně umístěn do vězení?“

Navzdory této žádosti sir John Anderson z ministerstva vnitra rozhodl, že „není tak zjevně dementní nebo duševně nemocný, aby s ním bylo možné jednat bez soudního řízení.“

Hall údajně promluvil na více než 1 000 schůzích během šesti let. Byl mnohokrát zatčen za používání „skandálního jazyka“ a byl pokutován a zadržen pro udržování veřejného pořádku. Například v roce 1936 se dostavil před městský soud v Herefordu poté, co se pokusil uspořádat veřejné shromáždění na náměstí svatého Petra, byl obviněn z maření volného průchodu náměstím, napadení místního policejního inspektora, který zasáhl, a chování „způsobem, který by mohl způsobit narušení veřejného pořádku“. U soudu prohlásil, že z Herefordu udělá své hlavní město a že zřídí královské mincovny „v každém městě v zemi“. Když dostal pokutu 20 liber, zpočátku odmítl zaplatit s protestem, že ji nemohou požadovat po svém „zákonném králi“.

V Londýně, který se zavázal přestavět tak, aby pojal 100 milionů lidí (v roce 1939 činila populace Londýna 8 milionů lidí) a kde doručoval králi v Buckinghamském paláci oznámení o vystěhování, byl známý tím, že své požadavky hlasitě prohlašoval až pětkrát denně v oblastech kolem Tower Hill a poblíž loděnice ve Woolwich.

Také se pohyboval po celé zemi, aby prohlašoval svůj nárok a prodával papírky, které podle něj budou novou měnou, jakmile nastoupí na trůn. V červenci 1937 dostal pokutu 1 libru za prodej těchto brožur v Southendu a během soudního řízení prohlásil, že se také jmenuje Anthony Tudor. Během věznění ho vyšetřili dva vězeňští lékaři, kteří nenašli důkazy o žádném duševním onemocnění, zatímco jeden z nich, Dr. Hamblin Smith, prohlásil, že Hallovy nápady na řešení státního dluhu šílené nebyly.

Pozdější život V roce 1939 proti němu jeho manželka zahájila rozvodové řízení. Během soudního jednání vedl svůj vlastní případ a více než šest hodin svou manželku vyslýchal. Soudce o panu Hallovi na závěr řekl: „Zdá se, že je to muž bouřlivé, neukázněné a nevyzpytatelné povahy. Neutvořil jsem si názor, že je to v jakémkoli ohledu úplně špatný člověk. Zdá se být schopen velkorysých a vynikajících impulsů, ale navzdory tomu je ve svém jednání naprosto bezohledný.“ Paní Hallová obdržela podmíněné rozhodnutí plus náklady a plnou péči o jejich dítě. Během druhé světové války se soudil se svou sestrou Mary Hallovou o dům své matky v Little Dewchurch. Zmocnil se nemovitosti a ona se snažila o její odnětí. Jeho obhajobou v této věci bylo, že zákon o dědickém soudu z roku 1857, ačkoli byl podepsán královnou Viktorií, nikdy nedosáhl královského souhlasu, a proto nebyl platný pro použití u soudu. Prohlásil, že se s touto záležitostí obrátí na Sněmovnu lordů. Soudce Roope Reeve místo toho rozhodl proti jeho případu a do 28 dnů svěřil majetek jeho sestře, ale dal mu následujících 14 dní na odvolání.

Hall zemřel v Little Dewchurch v prosinci 1947. Po své smrti byl až do roku 1950 stále označován za uchazeče o britský trůn.

Odkazy

Reference

Související články

Michel Lafosse

Externí odkazy

Skeny dokumentů z roku 1931 v Public Record Office (anglicky)

Kategorie:Pretendenti anglického trůnu Kategorie:Podvodníci Kategorie:Narození v roce 1898 Kategorie:Úmrtí v roce 1947 Kategorie:Muži