Japonský občanský zákoník (japonsky 民法, minpó) je stěžejní předpis soukromého práva v Japonsku. Byl vydán v roce 1896 a v platnost vstoupil v roce 1898. Vychází především z dobového návrhu německého občanského zákoníku. Od doby svého vzniku byl mnohokrát novelizován
Historie Zákon byl přijat v období reforem Meidži, ve které se japonský císař snažil Japonsko zmodernizovat a zavést změny v duchu evropských zemí, tedy mj. přijmout i kodifikovaný občanský zákoník. Tehdejší legislativci zvažovali, zda japonský občanský zákoník odvodit od francouzského občanského zákoníku code civil nebo od vzoru německého, jelikož v té době v Německu probíhaly práce na přijetí nového občanského zákoníku (který byl nakonec přijat v roce 1900). Přednost nakonec byla dána vzoru německému. V oblasti rodinného a dědického práva ovšem zákoník nečerpal z německého vzoru, nýbrž z lokální tradice z období japonského feudalismu (i v této oblasti nakonec došlo k modernizaci a přiblížení k právu evropských zemí, nicméně až po druhé světové válce).
Struktura Japonský občanský zákoník se dělí na pět knih:
Obecná část (články 1 až 174) Věcná práva (články 175 až 398) Závazkové právo (články 399 až 724) Rodinné právo (články 725 až 881) Dědické právo (články 882 až 1044)
Odkazy
Reference
Externí odkazy Anglický překlad japonského občanského zákoníku, první část Anglický překlad japonského občanského zákoníku, druhá část
Kategorie:Japonské právo Kategorie:Občanské zákoníky