Josef Johann Ammann, také Johann Josef Ammann (11. července 1852 Hohenems – 13. února 1913 Untermais u Merana) byl rakouský pedagog, historik a etnograf.
Životopis
Mládí a profesní život Ammann pocházel z Hohenemsu v Rakousku. Po absolvování gymnázia studoval na univerzitě v Innsbrucku germanistiku, historii a filozofii. Po ukončení studií se věnoval pedagogické práci. Od roku 1882 působil jako profesor na gymnáziu v Českém Krumlově, od roku 1883 jako definitivní středoškolský profesor. V Českém Krumlově setrval až do roku 1910, kdy odešel do penze.
Dílo Vedle učitelského povolání se věnoval vlastivědnému a etnografickému výzkumu německy mluvících oblastí jižních Čech a Šumavy. Spolupracoval například s etnografem Antonem Hauffenem a od roku 1888 publikoval studie věnované lidovým tradicím, zvykům a hrám. Ammann se zajímal o zdejší tradici pašijových her, které se v 19. století hrály podle textu hořického tkalce Paula Gröllhesla. Podporoval vybudování nové divadelní stavby a pořízení kostýmů, rekvizit a dalšího vybavení. Následně Gröllheslův starší text přepracoval. Jeho práce o hořických pašijových hrách vyšla roku 1892 pod názvem Das Passionsspiel des Böhmerwaldes in Höritz. Při novém zpracování vycházel z předlohy z roku 1862. Upravená hra byla v Hořicích uvedena v roce 1893.
Systematicky shromažďoval a vydával také další projevy lidové slovesnosti a divadla. Jeho rozsáhlá dvousvazková práce Volksschauspiele aus dem Böhmerwalde vyšla v Praze v letech 1898 a 1899. Obsahovala jedenáct lidových her, mimo jiné hry o svatém Janu Nepomuckém, svatém Eustachovi, Alexiovi, Jenovéfě nebo Josefu Egyptském. Mezi jeho další práce patřily například Hochzeitsbräuche aus dem südlichen Böhmerwald (1889), věnovaná svatebním zvykům jižní Šumavy, Volkssagen aus dem Böhmerwald (1892) a studie Der Schwerttanz in südlichen Böhmen (1888).
Pozdější život Po odchodu do důchodu v roce 1910 se přestěhoval do Merana v jižním Tyrolsku, kde založil a vedl reálku. Zemřel 13. února 1913 v Untermais u Merana, dnes součásti italského Merana. Roku 1937 byl in memoriam jmenován čestným občanem Hořic na Šumavě a téhož roku mu zde byla odhalena také pamětní deska.
Reference
Kategorie:Rakouští pedagogové Kategorie:Rakouští historikové Kategorie:Rakouští dramatici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Absolventi Univerzity Innsbruck Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Narození 11. července Kategorie:Narození v Hohenemsu Kategorie:Úmrtí v roce 1913 Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Úmrtí v Meranu Kategorie:Muži