Tichvinská ikona Matky Boží je pravoslavná divotvorná ikona Bohorodice.
Historie V rukopisných textech „Vyprávění o Tichvinské ikoně Matky Boží“, z nichž nejstarší pocházejí z přelomu 15. a 16. století, se její příchod do novgorodských oblastí datuje do roku 1383. „Zářivě kráčejíc vzduchem“ z jedné vesnice do druhé a „neviditelně nesena anděly“ (jak uvádí Vyprávění) se ikona zjevovala místním obyvatelům, dokud nedosáhla břehu řeky Tichvinky.
Podle Vyprávění se ikona před očitými svědky objevila celkem sedmkrát: nejprve na Ladožském jezeře, poté na hřbitovech Smolkovo u řeky Ojati v Imočenicích, následně „na Kožele na Kukově hoře“, dále na hoře nad řekou Tichvinkou a nakonec na druhém břehu téže řeky.
Jak dosvědčuje Vyprávění, ikona viditelně projevovala svou zázračnou moc v řídce osídlených a dosud nechristianizovaných oblastech. Na místě jejího posledního zjevení byl ještě téhož roku 1383 postaven dřevěný chrám Zesnutí Bohorodice, který se stal místem uchovávání této ikony.
Od poloviny 16. století začala být zázračná ikona Matky Boží Hodegetrie, „která se zjevila na Tichvině“, ztotožňována buď s Matkou Boží Vlachernskou, která za neobjasněných okolností zmizela z Konstantinopole 70 let před pádem Východořímské říše v roce 1453, nebo s kopií Lyddského obrazu, zhotovenou na počátku 8. století na příkaz budoucího patriarchy Germana, bojovníka za vítězství úcty k ikonám. Tento obraz byl znám jako „Matka Boží Římská“. Starobylost ikony byla zdůrazňována také její spojitostí s prvním obrazem, který měl podle tradice namalovat evangelista Lukáš.
Během období obrazoborectví podle Vyprávění ze 16. století obraz „Matka Boží Římská“ zázračně odplul po moři z Konstantinopole do Říma. Po Vítězství pravoslaví se stejnou cestou vrátil zpět. Významnou roli ve spojování zmíněných obrazů Hodegetrie sehrála skutečnost, že se ikona objevila na řece Tichvince. Zjevení ikony „na Tichvince“ začali Rusové chápat jako její opuštění Říma a Nového Říma – Konstantinopole –, které pozbyly zbožnosti, a její příchod do nového údělu Bohorodice – Svaté Rusi, která se stala Třetím Římem.
Ikona se stala jedním z nejvýraznějších a nejpůsobivějších symbolů ruského centralizovaného státu. S tím byl spojován také zvláštní ikonografický typ ikony Hodegetrie – „Průvodkyně“.
V letech 1507–1515 byl v Tichvině na příkaz a náklady velkoknížete Vasilije III. postaven kamenný chrám Zesnutí Bohorodice, určený zvláště k uctívání ikony. Chrám se stal jakýmsi relikviářem této ikony, která byla patronkou moskevského velkoknížecího rodu. To také předurčilo jeho mimořádný zájem o vzdálené novgorodské město po celou dobu jeho historie. Od této doby se zázračná ikona začala nazývat Tichvinskou.
V 16. století se Tichvin stal známým poutním místem. V roce 1526 jej navštívil Vasilij III., aby se před Tichvinskou ikonou modlil za narození dědice. Tím se stal budoucí car Ivan Hrozný. Roku 1560 na jeho příkaz založen Tichvinský monastýr Zesnutí přesvaté Bohorodice.
V roce 1910 byla z iniciativy Výboru pro péči o ruské ikonopisectví starobylá ikona odkryta zpod pozdějších přemaleb.
Po uzavření Uspenského monastýru ve 20. letech 20. století byla ikona exponátem místního muzea místní historie. Do roku 1941 se ikona nacházela v Tichvinském muzeu. Během okupace Tichvina v listopadu 1941 byla ikona Němci odnesena z chrámu a převezena do Pskova, kde byla předána Pskovské duchovní misii. Tam zůstala dva roky a jako nejcennější památka byla každou neděli zapůjčována do Trojiční katedrály, kde se konaly bohoslužby.
Na jaře roku 1944 se ikona následně dostala do Rigy, Liepāji, Jablonce nad Nisou a poté do americké okupační zóny Německa.
Po dlouhém putování byl zázračný obraz v roce 1950 převezen do chrámu Nejsvětější Trojice v Chicagu, kde byl nejprve jeho představeným a strážcem rižský arcibiskup Jānis (Garklāvs) a později jeho adoptivní syn, protojerej Sergij (Garklavs), který zasvětil celý svůj život ochraně ikony. Podle závěti arcibiskupa se měla ikona vrátit do Ruska teprve tehdy, až bude Tichvinský monastýr obnoven.
V roce 1995 byl monastýr navrácen církvi, Uspenský chrám byl obnoven a znovu vysvěcen. V roce 2004 byla ikona slavnostně navrácena na své historické místo v Tichvinském monastýru.
Podle slov protojereje Sergije Garklavse:
„Do Rigy jsme přijeli 21. června 2004 a zůstali jsme tam dva a půl dne. Přivítání bylo nepopsatelné! Když jsme vjeli do města, rozezněly se zvony a ulice po obou stranách byly plné lidí. Svatyni vítalo 250 tisíc lidí. Poté ikona přijela do Moskvy, kde se jí přišlo poklonit přibližně půl milionu lidí, a následně do Petrohradu. Ráno 8. července jsme z Ladožského nádraží vyjeli zvláštním vlakem do Tichvinu. Tam byla ikona od Soborného náměstí až k monastýru nesena po cestě posypané čerstvými květinami.“
Ještě předtím církev zorganizovala nepřetržité vystavení ikony v chrámech podél její trasy, včetně Trojiční katedrály Alexandro-Něvské lávry v Petrohradu.
Zázraky Podání hovoří o mnoha zázracích spojených s Tichvinskou ikonou. S jedním z nich je spojováno osvobození Tichvinského monastýru Zesnutí Matky Boží od vpádu Švédů v roce 1613, vedených generálem Delagardiem. Novicovi Martinianovi se zjevila Matka Boží, doprovázená Varlaamem Chutynským, Zosimou Soloveckým a Mikulášem Divotvorcem. „Řekni vojevůdcům a všemu lidu,“ pravil Divotvorce, „Přesvatá Bohorodice, společná přímluvkyně za křesťanské pokolení, vyprosila u svého Syna, Krista, našeho Boha, aby vás vysvobodil od nepřátel, a vy uzříte Boží milost a vítězství.“ Švédy zachvátilo duchovní zděšení a dali se na útěk poté, co nabyli dojmu, že jsou obklíčeni nesčetným vojskem.
Kopie zázračné Tichvinské ikony Matky Boží byla v roce 1897 přivezena do města Karakol biskupem Arkadijem (Karpynským). Tuto kopii obdržel darem z athonského monastýru. Původně se ikona nacházela v monastýru Nejsvětější Trojice na břehu jezera Issyk-Kul, ale po vyplenění a zničení monastýru byla ikona přenesena do chrámu Nejsvětější Trojice v Karakolu, kde se nachází dodnes. Místně je uctívána jako zázračná. Na samotné ikoně jsou patrné stopy po výstřelech.
Pravoslavný publicista Sergej Fomin ve svém článku „Válka, církev, Stalin a metropolita Eliáš“ uvádí legendu, podle níž v roce 1941 zázračná kopie Tichvinské ikony z moskevského chrámu Tichvinské ikony Matky Boží v Alexejevském zachránila Moskvu před Němci: „Stalin, značně znepokojený […], povolal do Kremlu duchovenstvo k modlitbě za udělení vítězství; tehdy také, jak pokračuje legenda, byla zázračná Tichvinská ikona Matky Boží z chrámu Tichvinské ikony v Alexejevském letecky převezena kolem Moskvy a zachránila Moskvu před nepřítelem. A 9. prosince, po první úspěšné protiofenzivě, která předcházela moskevské, bylo osvobozeno město Tichvin.“ Historik Ruské pravoslavné církve Michail Škarovskij však upozorňuje, že tato legenda je v rozporu s historickými událostmi.
Kopie Tichvinské ikony Matky Boží v chrámu Povýšení svatého Kříže ve městě Zilupe v Lotyšsku, kterou daroval její poslední strážce, otec Sergij Garklavs, je považována za zázračnou a pomáhá při početí dětí. K roku 2018 bylo uváděno 17 případů zázračného vyléčení neplodnosti díky modlitbě před touto ikonou.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Tituly Panny Marie Kategorie:Zpodobnění Panny Marie Kategorie:Křesťanské umění Kategorie:Pravoslaví Kategorie:Obrazy Panny Marie