Elpida Stavreva Karamandi (makedonsky Елпида Ставрева Караманди; 1. ledna 1920 Florina – 3. května 1942 Lavčanska Korija u Bitoly), známá také jako Pida Karamandi a pod krycími jmény Bisera a Nada, byla jugoslávská partyzánka a členka komunistického protifašistického odboje arumunského původu. Působila v oblasti dnešní Severní Makedonie a účastnila se národněosvobozeneckého boje v okupované Jugoslávii.
Dne 11. října 1951 byla posmrtně prohlášena národní hrdinkou Jugoslávie a obdržela Řád národního hrdiny.
Mládí a politická činnost
Narodila se 1. ledna 1920 ve městě Florina v severním Řecku do arumunské rodiny. V raném dětství se s matkou přestěhovala do Bitoly, která tehdy náležela ke Království Jugoslávie. V Bitole vyrůstala a dokončila gymnázium.
V roce 1938 pokračovala ve studiu v Bělehradě a zapojila se do makedonského studentského hnutí na Bělehradské univerzitě. Roku 1939 vstoupila do Svazu komunistické mládeže Jugoslávie, známého pod zkratkou SKOJ.
Po napadení a okupaci Jugoslávie v roce 1941 se vrátila do Bitoly. V červnu 1941 se stala členkou Komunistické strany Jugoslávie. Organizovala ženy a mládež zapojené do ilegálního komunistického hnutí a podílela se na technickém zajištění podzemní stranické organizace v Bitole.
Její činnost odhalila bulharská policie, která ji zatkla. Kvůli nedostatku důkazů však byla propuštěna. Aby se vyhnula dalšímu sledování, přešla do ilegality. V lednu 1942 se stala členkou oblastního výboru SKOJ pro Makedonii.
Partyzánský odboj a smrt
V dubnu 1942 vstoupila do bitolského národněosvobozeneckého partyzánského oddílu „Pelister“. Oddíl působil v horské oblasti v okolí Bitoly a vedl ozbrojený odpor proti bulharským okupačním jednotkám.
Dne 3. května 1942 byl oddíl v lokalitě Lavčanska Korija nedaleko vesnice Lavci obklíčen početnějšími jednotkami bulharské armády a policie. Během následného boje byla Karamandi těžce zraněna kulometnou palbou a zajata.
Podle Makedonské encyklopedie ji příslušníci okupačních sil vláčeli připoutanou k povozu přes okolní vesnice ve snaze zastrašit místní obyvatelstvo. Na následky zranění a zacházení v zajetí zemřela ještě téhož dne ve věku 22 let.
Dne 11. října 1951 jí byl posmrtně udělen titul národní hrdinky Jugoslávie za účast v protifašistickém odboji.
Připomínky
náhled|Busta Elpidy Karamandi v městském parku v Bitole
Karamandi se stala jedním ze symbolů ženské účasti v makedonském a jugoslávském protifašistickém odboji. Již v roce 1942 byla její smrt připomenuta v partyzánské lidové písni. Později se stala námětem známé makedonské písně Tamu le, majko, blizu Bitola, která vznikla v roce 1950.
V Bitole byla na její počest pojmenována ulice a byla zde odhalena její busta. Její jméno nese také základní škola OOU „Elpida Karamandi“.
V roce 1984 vydala jugoslávská pošta známku s jejím portrétem v sérii věnované ženám oceněným titulem národní hrdinky Jugoslávie.
Literatura
JANCAR-WEBSTER, Barbara. Women & Revolution in Yugoslavia, 1941–1945. Denver: Arden Press, 1990. . KOVAČEVIĆ, Dušanka. Women of Yugoslavia in the National Liberation War. Bělehrad: Conference for Social Activities of Yugoslav Women, 1977. NIKOLOVA, Olivera. Елпида Караманди. Skopje: Knižевност, 1965. RISTOVSKI, Blaže, ed. Македонска енциклопедија. Skopje: Makedonská akademie věd a umění, 2009. . Народни хероји Југославије. Bělehrad: Mladost, 1975.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Elpida Karamandi v Makedonské encyklopedii Základní škola Elpida Karamandi v Bitole
Kategorie:Jugoslávští partyzáni Kategorie:Osobnosti odboje během druhé světové války Kategorie:Oběti mučení Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Narození 1. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Ženy