Ali Fethi Okyar (29. dubna 1880 Prilep – 7. května 1943 Istanbul) byl turecký politik, voják a diplomat. Byl druhým premiérem Turecka (1924–1925) a taktéž druhým předsedou tureckého parlamentu (1923–1924).
Život Jeho rodné jméno bylo Ali Fethi (jméno Okyar převzal roku 1934). Byl albánského původu a narodil se na území dnešní Severní Makedonie. Již na střední škole se stal přítelem Mustafy Kemala Atatürka, kterému pomáhal se zvládnutím francouzštiny. Zde se také nadchl pro dílo Namıka Kemala, hlasatele demokratizace a moderního tureckého nacionalismu. S Kemalem společně následně studovali i na Turecké vojenské akademii (od roku 1898). Zde Fethi získal hodnost poručíka a poté vystudoval ještě Válečný institut, kde absolvoval roku 1903.
O rok později se stal štábním kapitánem Třetí osmanské armády v Soluni. Zúčastnil se boje o Makedonii. V roce 1907 odešel z armády. Působil pak jako inspektor železnic a učil na četnické škole. V roce 1907 se stal členem Výboru jednoty a pokroku (İttihad ve Terakki Fırkası), tajné revoluční organizace mladotureckého charakteru. Brzy se stal členem ústředního výboru v Soluni. Byl to on, kdo zajistil přijetí Kemala a také İsmeta İnönüa do této organizace. Byl jedním z hlavních aktérů mladoturecké revoluce roku 1908 a tvůrcem ústavy, kterou povstalci prosadili.
Po vítězství revoluce byl v roce 1909 jmenován vojenským atašé v Paříži. Vrátil se, aby pomohl potlačit kontrarevoluční povstání (Incident 31. března). Sultán Abdulhamid II. byl uvržen do domácího vězení v Allatiniho vile, kde ho Fethi pak osobně tři měsíce střežil. Pak se vrátil do Paříže, ale roku 1911 musel potlačovat další povstání, tentokrát albánské. Ve stejném roce se zúčastnil italsko-turecké války (v Tripolisu organizoval místní milice proti Italům a neubránil oázu Ain Zara) a poté také první a druhé balkánské války (bojoval proti Bulharům, zejména u Edirne). Po druhé balkánské válce odešel z armády.
Vývoj ve Výboru jednoty a pokroku šel proti jeho záměrům. Moci se chopili konzervativci a liberálové jako on a Kemal byli odklizeni na diplomatické mise, do "diplomatického exilu". Oba tehdy působili v Sofii, on jako velvyslanec a Kemal jako vojenský atašé. Do Istanbulu se vrátil roku 1917, kdy vláda Výboru padla. Byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Ahmeda Izzeta Pašy, avšak Fethi byl brzy obviněn, že umožnil uprchnout svrženým členům Výboru a Paša kvůli tomu musel podat demisi. Spolu s Kemalem poté založil Osmanskou liberální lidovou stranu (Hürriyetperver Avam Fırkası) a začal vydávat stranický deník Minber. Strana byla zakázána roku 1919 kvůli podezření, že je pokračovatelkou Výboru. Záhy musel Fethi odejít do vyhnanství na Maltu. Vrátit se mohl až roku 1921.
V letech 1921-1922 byl znovu ministrem vnitra. Krátce před vyhlášením republiky se nakrátko ujal i premiérského úřadu (tzv. vláda Velkého národního shromáždění; Büyük Millet Meclisi Hükûmeti). Bezprostředně po vyhlášení republiky byl 1. listopadu 1923 zvolen předsedou Velkého národního shromáždění a roku 1924 se stal premiérem nového státu (souběžně působil i jako ministr obrany). Nastolil smířlivější kurz, oproti radikalistické politice svého předchůdce İsmeta İnönüa. Jeho strategie však selhala, když na východě vypuklo islamistické povstání Šejka Saida. Fethi musel rezignovat a do úřadu se vrátil İnönü, který prosadil represivní opatření, která umlčela veškerou opozici. Nespokojen s tímto vývojem Fetih požádal o přeřazení do diplomatické služby. Byl jmenován velvyslancem v Paříži. Na tomto postu působil až do roku 1930.
V roce 1930 ho Atatürk povolal do Istanbulu, aby mu pomohl liberalizovat režim. Založil na Atatürkovu žádost novou opoziční stranu, kterou nazval Liberální republikánská strana (Serbest Cumhuriyet Fırkası). Když však Fethi viděl, že strana přitahuje konzervativce a islamisty, sám ji rozpustil a vrátil se k diplomacii. Roku 1934 byl jmenován velvyslancem v Londýně, kde sehrál důležitou roli při sbližování mezi Tureckem a Spojeným královstvím před druhou světovou válkou. Byl jedním z architektů konvence z Montreux.
Po Atatürkově smrti nový prezident İsmeta İnönü nastolil politiku usmíření s bývalými protivníky. I Fethe dostal nabídku vrátit se do turecké politiky. Přijal ji a v roce 1939 byl jmenován ministrem spravedlnosti ve 2. kabinetu Refika Sajdama. Tuto funkci vykonával až do roku 1941. Dva roky poté zemřel.
Reference
Kategorie:Turečtí politici Kategorie:Premiéři Turecka Kategorie:Narození v Prilepu Kategorie:Úmrtí v Istanbulu Kategorie:Narození 29. dubna Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Úmrtí 7. května Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Muži