Masakry na tržnici Markale byly dva dělostřelecké útoky (z nichž nejméně u jednoho bylo potvrzeno, že jej spáchala Vojska Republiky srbské), které se zaměřily na civilisty na tržnici Markale během obležení Sarajeva za války v Bosně a Hercegovině. K prvnímu došlo 5. února 1994; 120mm minometný granát zabil 68 lidí a dalších 144 zranil. K druhému došlo 28. srpna 1995, kdy pět minometných granátů vypálených Armádou Republiky srbské zabilo 43 lidí a zranilo 75 dalších. Druhý zmíněný útok se stal udávaným důvodem pro letecké úderu NATO (Operace Rozhodná síla) proti silám bosenských Srbů, které nakonec vedly k Daytonské dohodě a konci války v Bosně a Hercegovině.
Odpovědnost Armády Republiky srbské za první ostřelování je sporná, protože vyšetřování s cílem určit místo, odkud byly granáty vypáleny, vedlo k nejednoznačným výsledkům. Srbské síly tvrdily, že bosenská armáda ostřelovala vlastní obyvatelstvo, aby vyprovokovala intervenci západních zemí na své straně.Fish, Jim. (5 February 2004). Sarajevo massacre remembered. BBC News. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ve svém odvolacím rozsudku nad Stanislavem Galićem v roce 2006 shrnul důkazy a rozhodl, že závěr, podle něhož byly granáty vypáleny z místa obsazeného srbskými silami, byl rozumný; nicméně Radovan Karadžić se během svého procesu před ICTY snažil toto tvrzení použít na svou obhajobu, ale byl uznán vinným.
První masakr První masakr se odehrál 5. února 1994 mezi 12:10 a 12:15, kdy 120milimetrový minometný granát dopadl do středu přeplněného tržiště. Představitelé Republiky srbské odmítli jakoukoli odpovědnost a obvinili bosenskou vládu z ostřelování vlastního obyvatelstva s cílem vyvolat mezinárodní pobouření a intervenci NATO.Moore, Patrick. (29 August 2005). Serbs Deny Involvement in Shelling . Omri Daily Digest. Záchranáři a personál Ochranných sil OSN (UNPROFOR) spěchali na pomoc početným civilním obětem, zatímco záznamy z události se dostaly do zpravodajství po celém světě. Kontroverze kolem události začala ve chvíli, kdy počáteční zpráva UNPROFOR tvrdila, že granát byl vypálen z pozic bosenské vlády. Generál Michael Rose, britský velitel UNPROFOR, ve svých pamětech odhalil, že tři dny po výbuchu řekl generálovi Jovanu Divjakovi, zástupci velitele sil ARBiH, že granát byl vypálen z bosenských pozic. Pozdější a podrobnější zpráva UNPROFOR poukázala na chybu v výpočtech v původních zjištěních. Po opravení chyby Organizace spojených národů dospěla k závěru, že nelze určit, která strana granát vypálila. V prosinci 2003 První senát ICTY v procesu se Stanislavem Galićem, srbským generálem z doby obležení Sarajeva (který byl odsouzen k doživotnímu vězení za zločiny proti lidskosti), rozhodl, že masakr spáchaly srbské síly v okolí Sarajeva.
Druhý masakr
K druhému masakru došlo přibližně o 18 měsíců později, 28. srpna 1995 kolem 11:00. Jen několik hodin před útokem úřady bosenských Srbů předběžně vyjádřily vůli přijmout mírový plán Richarda Holbrooka. Při tomto útoku bylo vypáleno pět granátů, ale obětí bylo méně – 43 mrtvých a 75 zraněných. Úřady Republiky srbské stejně jako v případě incidentu z roku 1994 odmítly jakoukoli odpovědnost a obvinily bosenskou vládu z ostřelování vlastního obyvatelstva s cílem vyvolat mezinárodní pobouření a možnou intervenci. Ve zprávě pro Valné shromáždění OSN z roku 1999 považoval UNPROFOR důkazy za jasné: důvěrná zpráva z krátké doby po události dospěla k závěru, že všech pět granátů vypálila Armáda Republiky srbské. Vyšetřování UNPROFOR uvedlo, že „dne 28. srpna 1995 v 11:10 dopadlo v blízkosti tržnice Markale pět granátů. Zejména jeden granát způsobil většinu úmrtí, zranění a škod.“ Zjistili, že „po analýze všech dostupných údajů bylo učiněno rozhodnutí, že nad pochybnosti byly všechny minometné granáty vypálené při útoku na tržnici Markale vypáleny z území bosenských Srbů.“ Vyšetřování UNPROFOR dospělo k závěru, že „na základě předložených důkazů se palebné postavení pěti minometů nacházelo na území VRS a pravděpodobně střílely z oblasti Lukavice na vzdálenost mezi 3 000 a 5 000 metry.“UNPROFOR investigation scheduled shelling incident of 28 August 1995; Dragomir Milosevic ICTY Exhibit P00357 Jakmile to technické a povětrnostní podmínky dovolily a byla zajištěna bezpečnost personálu OSN cestujícího přes srbské území, začala Operace Rozhodná síla, rozsáhlá letecká kampaň proti silám bosenských Srbů.
Na rozdíl od zjištění UNPROFOR, že smrtící granát byl vypálen ze směru od Lukavice, byl První senát ICTY v případě Dragomíra Miloševiće „přesvědčen důkazy policie BaH, vojenských pozorovatelů OSN a prvního vyšetřování UNPROFOR, které dospěly k závěru, že směr střelby byl 170 stupňů, tedy hora Trebević, což bylo území ovládané (bosenskosrbským) Sarajevsko-romanijským sborem.“
Druhý senát ICTY v procesu s Momčilem Perišićem rovněž shledal, že „minometný granát byl vypálen z území ovládaného (bosenskosrbskou) VRS na svazích hory Trebević.“Perisic Judgment, Para 467 Plukovník Andrej Děmurenko, ruský státní příslušník, tvrdil, že průzkum UNPROFOR byl chybný, protože vycházel z předpokladu, že granáty byly vypáleny z pozic bosenských Srbů, a netestoval žádnou jinou hypotézu; a že on sám při okamžité návštěvě předpokládaných stanovišť minometů zjistil, že ani jedno z nich nemohlo být k střelbě použito. Dospěl k závěru, že síly bosenských Srbů byly z útoku obviněny neprávem, aby se ospravedlnily útoky NATO proti Srbsku.
David Harland, bývalý šéf civilních záležitostí OSN v Bosně, při procesu s generálem Dragomírem Miloševićem před ICTY tvrdil, že je odpovědný za vytvoření mýtu, že UNPROFOR nebyl schopen určit, kdo vypálil minometné granáty, které způsobily druhý masakr na Markale. Mýtus, který přežil více než deset let, řekl Harland, vznikl kvůli „neutrálnímu prohlášení“ generála Ruperta Smithe, velitele UNPROFOR. V den druhého útoku na Markale generál Smith prohlásil, že „není jasné, kdo granáty vypálil“, přestože v té době již měl k dispozici technickou zprávu zpravodajské sekce UNPROFOR, která nad pochybnosti určovala, že byly vypáleny z pozic VRS v Lukavici. Sám Harland radil generálu Smithovi, aby učinil „neutrální prohlášení, aby nealarmoval Srby, kteří by byli varováni před nadcházejícími leteckými útoky NATO na jejich pozice, pokud by na ně ukázal prstem“, což by ohrozilo bezpečnost jednotek OSN na území pod kontrolou VRS nebo na pozicích, kde by mohly být zranitelné vůči odvetným útokům srbských sil.The Second Markale Massacre Myth ; accessed 6 February 2014.
Procesy před ICTY V lednu 2004 předložili žalobci v procesu proti Galićovi, generálu bosenských Srbů a veliteli Sarajevsko-romanijského sboru během obležení Sarajeva, jako důkaz zprávu obsahující výpověď znalce v oboru munice Berka Zečeviće. Zečevićovo vyšetřování, na kterém spolupracoval se dvěma kolegy, odhalilo celkem šest možných míst, odkud mohl být granát při prvním masakru na Markale vypálen, z nichž pět bylo pod kontrolou VRS a jedno pod kontrolou ARBiH. Dotyčné stanoviště ARBiH bylo v té době viditelné pro pozorovatele UNPROFOR, kteří nahlásili, že z této pozice žádný granát vypálen nebyl. Zečević dále uvedl, že určité součásti střely mohly být vypáleny pouze z jednoho ze dvou míst, přičemž obě byla pod kontrolou Armády Republiky srbské. Soud nakonec shledal Galiće vinným nad pochybnosti ze všech pěti případů ostřelování, ze kterých ho žalobci obvinili, včetně Markale. Přestože o rozsudku rozsáhle informovala mezinárodní média, Helsinský výbor pro lidská práva poznamenal, že v samotném Srbsku byl verdikt ignorován.
V roce 2007 byl Milošević, bývalý velitel Sarajevsko-romanijského sboru, uznán vinným z ostřelování a terorizování Sarajeva a jeho obyvatel pomocí ostřelovačů od srpna 1994 do konce roku 1995. Byl odsouzen k 33 letům vězení. Zkušební senát dospěl k závěru, že městskou tržnici Markale zasáhl 28. srpna 1995 minometný granát ráže 120 mm vypálený z pozic Sarajevsko-romanijského sboru. V roce 2009 však Odvolací senát ICTY zrušil Miloševićovo odsouzení za ostřelování tržnice Markale z 28. srpna 1995, protože Milošević byl v té době v nemocnici v Bělehradě, takže za ostřelování měl být odpovědný jeho zástupce velitel Čedomir Sladoje. Momčilo Perišić byl Odvolacím senátem ICTY v roce 2013 zproštěn viny.
Podle Tima Judaha: „Srbská argumentace byla bizarní, jelikož chtěli, aby svět věřil, že ze stovek tisíc vypálených granátů ani jeden nikomu neublížil. Jak to formuloval spisovatel Miroslav Toholj, který se stal ministrem informací Republiky srbské: ‚My Srbové civilisty nikdy nezabíjíme.‘“
Bývalý pozorovatel OSN Jan Segers tvrdí, že síly OSN si byly „téměř jisté“, že Srbové nenesou odpovědnost za ostřelování z února 1994. Kolovaly pověsti o výbušnině nastražené pod stánkem. Bývalý představitel OSN John Russell, který v místě únorového útoku z roku 1994 prováděl analýzu kráteru, si v noc útoku do svého deníku zapsal, že věří, že granát vypálila Bosenská armáda, ale dodal, že je „nemožné“ určit, která strana útok provedla.
Odkazy
Reference
Kategorie:Události v Sarajevu Kategorie:Události roku 1994 Kategorie:Události roku 1995 Kategorie:Válečné zločiny války v Jugoslávii Kategorie:Válka v Bosně