Střelba u Řevničova byla ozbrojená přestřelka, k níž došlo v neděli 21. září 1952 na polích u obce Řevničov v okrese Rakovník. Při ní zahynuli dva místní komunističtí funkcionáři, František Mika a Karel Jugl, a jeden neznámý muž, který byl podle dochovaných částí vyšetřovacího spisu pravděpodobně příslušníkem skupiny ukrajinských nacionalistů přecházející přes československé území do Polska. Čtvrtý účastník střetu z místa uprchl a nikdy nebyl dopaden.

Dobová komunistická propaganda případ prezentovala jako vraždu dvou „lidových hrdinů“ americkými agentyRudé právo: orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické. V Praze: [s.n.], 28.9.1952, 32-33(258), s. 2. ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:631ca2c5-32cf-4a9c-b8fd-32c9465ec059 a zařadila jej po bok podobných kauz, jako byla vražda v Babicích. Podle novějšího bádání v dochovaných částech vyšetřovacího spisuBÁRTA, Milan: Tajemná přestřelka u Řevničova – nevyjasněná úmrtí z roku 1952. In: Město a region v dramatickém století. Slaný a Slánsko ve XX. století. Sborník z historické konference. Knihovna Václava Štecha ve Slaném, Slaný 2014, s. 157–164. Státní bezpečnosti šlo naopak pravděpodobně o nešťastnou, náhodnou srážku mezi místními myslivci a dvěma příslušníky Ukrajinské povstalecké armády (tzv. banderovci), kterou vyvolala atmosféra tehdejší všudypřítomné „špionománie“.

Historické pozadí Rok 1952 patřil v Československu k vyvrcholení tvrdého a násilného upevňování komunistického režimu. Perzekuce nesměřovala jen proti konkrétním jednotlivcům, ale i proti celým společenským skupinám, zejména soukromě hospodařícím rolníkům. Dobová propaganda tyto skupiny opakovaně spojovala se „západním nepřítelem“ a vyzývala občany k ostražitosti vůči údajným zahraničním agentům; symbolem roku se stal i proces s Rudolfem Slánským a jeho popravenými spolupracovníky. Násilí doprovázející kolektivizaci a hon na tzv. kulaky se přenášelo i do regionů.

Postavení komunistické strany v Řevničově přitom nebylo nijak silné, a to ani před únorem 1948, ani po něm. Mezi místní stranické funkcionáře patřili František Mika, dělník na pile s malým vlastním políčkem, a Karel Jugl, zaměstnanec dráhy; oba vstoupili do KSČ v květnu 1945 a oba se řadili spíše k obětavým řadovým aktivistům než k místním prominentům. Mika v roce 1951 stanul v čele přípravného výboru místního jednotného zemědělského družstva (JZD), o něž ovšem neprojevovali zájem skuteční hospodáři, nýbrž převážně straníci. Zlom nastal v roce 1952: poté, co byli zatčeni nejváženější a nejmajetnější místní sedláci a jejich půda zestátněna, bylo na počátku září 1952 JZD na zabavených pozemcích konečně ustaveno. Mika se stal jeho zemědělským referentem.

Střelba V neděli 21. září 1952, kdy v souvislosti se zemědělskými pracemi proběhla organizovaná brigáda, se řada místních – včetně řady členů řevničovského mysliveckého sdružení – vypravila po jejím skončení na odpolední hon na králíky. Společně vyrazili i Mika s Juglem. Kolem čtvrt na šest, když se s prázdnou vraceli zpět, došlo na poli, které paradoxně patřilo samotnému Mikovi, k přestřelce, při níž oba zahynuli. Na místě byl nalezen i mrtvý neznámý cizinec.

Podle pozdější rekonstrukce Mika s Juglem pravděpodobně narazili na dva neznámé muže a pokusili se je vyzvat k legitimování, což vedlo k panice a následné střelbě. Mika zemřel na místě stejně jako jeden z útočníků, druhý uprchl směrem ke Kroučové a zastřelil i prchajícího nebo zraněného Jugla. Střelba byla natolik intenzivní, že si ji řada svědků z okolí – v kraji se toho dne pohybovalo množství myslivců – zprvu vykládala jako palbu ze samopalu; většina jí ovšem nevěnovala pozornost, protože střelbu při honech považovala za běžnou. Podle pitevního protokolu utrpěl Mika osm zásahů a Jugl tři. Neznámý cizinec zemřel na jedinou ránu z brokovnice, kterou měli u sebe myslivci, nikoli na zbraň útočníků; obě smrtelné rány u Miky a Jugla podle balistické expertizy pocházely z jediné pistole belgické značky FN.

Prvním, kdo na místě události upozornil okolí, byl svědek pan Křeček, který dění pozoroval z asi 200 metrů, viděl prchajícího útočníka a poté zastavil projíždějící autobus, aby přivolal pomoc. Přibližně o týden později, v době pohřbu obou zavražděných, se přihlásil další přímý svědek pan Tichý, který krátce před přestřelkou potkal na kraji lesa dva neznámé muže – pozdravili se na dálku mávnutím, aniž by padlo jediné slovo – a na tuto náhodu upozornil i samotné Miku s Juglem, než se s nimi rozešel. Zpovzdálí pak sledoval, jak rozhovor přerostl v konflikt a střelbu, a viděl i prchajícího muže. Bezprostředně po incidentu převzala vyšetřování Státní bezpečnost, protože byl od počátku posuzován jako politický.

Vyšetřování Bezpečnostní složky okamžitě uzavřely přístupové cesty a vyhlásily rozsáhlé pátrání; do akce byli nasazeni příslušníci StB a VB, pohraničníci, vojáci i ozbrojení myslivci, prohledávány byly opuštěné stodoly, seníky i chaty. Zraněný uprchlík zanechával stopy krve, přesto jej ztratil i nasazený služební pes a kriminalistické stopy (otisky prstů apod.) nepřinesly žádný výsledek. Vzhledem k prvním indiciím, že za útokem stojí ukrajinští nacionalisté, vzbudil případ zájem i sovětského poradce. Rozsáhlé celostátní pátrání sice vedlo k zadržení několika vojenských zběhů či padělatele peněz, uprchlého pachatele se ale dopadnout nepodařilo.

Na místě činu bylo zajištěno velké množství materiálu: dvě aktovky obsahující padělané doklady, hotovost v několika měnách (německé, americké, československé, polské i sovětské), zlaté šperky, dámské punčochy sloužící tehdy jako neoficiální platidlo, ukrajinsky psanou modlitební knížku, náhradní díly a čisticí soupravu k britskému samopalu Sten, munici, léky, čokoládu, vysílačku západní výroby, tabletky penicilinu, přetržené ukrajinské poštovní známky a sadu nevyplněných dokladů zjevně určených pro další osoby. Nalezený seznam měst v tehdejším Bavorsku, Československu a Polsku napovídal plánovanou trasu. Vzhledem k nalezeným dokladům u zastřeleného cizince již první zpráva Státní bezpečnosti z následujícího dne uváděla, že se jedná o agenty Ukrajinské povstalecké armády (UPA), kteří byli vysláni z MnichovaArchiv bezpečnostních složek, fond H, arch. č. H-253/1 .

Otázka totožnosti mrtvého cizince zůstává nejistá. Starší práce, vycházející z odtajněných amerických záznamů (zpracoval je historik Milan Bárta a publikoval badatel Jaroslav Mareš), spekulovala, že by mohlo jít o banderovce s krycím jménem Miron; ukázalo se však, že tento agent, který ve skutečnosti spolupracoval s britskou rozvědkou, přežil a byl zadržen sovětskou kontrarozvědkou v Polsku. Novější výzkumy Milana Bárty v nově nalezených částech vyšetřovacího spisu naproti tomu podle nalezených osobních dokladů identifikuje mrtvého jako Miroslava Orsuka, užívajícího krycí jméno „Sokyl“ („Sokol“); tuto verzi mělo podpořit i pozdější porovnání s výpovědí banderovce jménem Krasinský, zadrženého polskými úřady, který se měl zmiňovat o téže osobě a uvádět, že do Polska přešla i s dalším mužem již vícekrát předtím.

Prezident Klement Gottwald udělil 26. září oběma padlým in memoriam vyznamenání „Za Statečnost“Rudé právo: orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické. V Praze: [s.n.], 27.9.1952, 32-33(257), s. . ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0e3deecf-276b-48f6-b2cb-d4929c2f5891. Krátce po smrti se Mikovi a Juglovi dostalo okázalého pohřbu s čestnou stráží, rakvemi přikrytými vlajkou a věnci od prezidenta republiky i předsedy vlády; s oběma bylo zacházeno, jako by šlo o příslušníky bezpečnostních sborů, ačkoli příslušníkem Lidových milicí byl ve skutečnosti jen Jugl. Oficiální zprávy a dobový tisk označily pachatele za americké agenty a přibližně o měsíc později zaslalo ministerstvo zahraničních věcí protestní nótu velvyslanectví USA v PrazeRudé právo: orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické. V Praze: [s.n.], 15.10.1952, 32-33(275), s. 5. ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:6cfaa698-9869-4202-ac5a-f55ff58ce7b3.

Dozvuky Po roce 1989 se případem znovu zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, tentokrát především s cílem prověřit hypotézu, že mohlo jít o záměrnou provokaci Státní bezpečnosti, která hledala záminku k tvrdšímu postihu místních sedláků. Tuto teorii se dosud nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. Proti ní však podle badatelů, kteří měli přístup k dochovaným částem spisu, svědčí jak výpovědi svědků (žádná ze stran se před střelbou k druhé nepřiblížila ani ji neoslovila), tak fakt, že zraněný pachatel z místa činu utekl a nebyl dopaden, což bylo vnímáno jako fiasko rozsáhlé pátrací akce.

Na místě střelby dříve stával skromný pomníček; dnes je zničený, dochovaly se jen rozbité kamenné patky bez desky.

S případem bývá dávána do souvislosti i dosud neobjasněná smrt jednoho z vyšetřovatelů, Adolfa PondělíčkaAmerické archivy vydaly svědectví k dávné smrti tří Čechů v lese In: Záhady Josefa Klímy [online]. Stream.cz, 31. 3. 2019 [cit. 2026-09-13]. Dostupné z: https://www.stream.cz/zahady/americke-archivy-vydaly-svedectvi-kdavne-smrti-tri-cechu-vlese-63866318, který zemřel 10. července 1953 poté, co jej ve vlastním bytě zastřelil neznámý pachatel; oficiálně byl jeho skon uzavřen jako sebevražda, rodina však toto vysvětlení dlouhodobě odmítá a souvislost s vyšetřováním řevničovské přestřelky se nikdy nepodařilo prokázat ani vyvrátit.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Tři mrtví u Řevničova: Ukrajinská stopa objasnila záhadnou přestřelku – Badatelé.net Americké archivy vydaly svědectví k dávné smrti tří Čechů v lese - Seznam Zprávy Přednáška PhDr. Milana Bárty, PhD. (ÚSTR) - Střelba u Řevničova 1952 - Youtube

Kategorie:Události roku 1952 Kategorie:Řevničov Kategorie:Kolektivizace v Československu Kategorie:Československo v roce 1952