Helena (starořecky Ἑλένη Helené, latinsky Helena nebo Helenē), nazývaná Trójská, Argejská či Spartská, je v řecké mytologii nejkrásnější žena světa. Byla manželkou krále Meneláa Spartského, ale byla unesena trójským princem Paridem, kterému ji po Paridovu soudu přislíbila bohyně Afrodité, tato událost byla příčinou Trójské války. Po Paridově smrti se stala manželkou jeho bratra Déifoba, ale po válce se navrátila k Meneláovi a žila s ním až do smrti. Nejčastěji je označována za dceru Dia a Lédy, manželky spartského krále Tyndarea, a sestru Dioskúrů a Klytaimnéstry. Podle jiného podání je však dcerou Dia a bohyně Nemesis, Léda byla pouze její opatrovatelkou.
Helena byla také ctěna jako bohyně a to ve Spartě a na Rhodu. Vzhledem k tomu, že její kult mohl těžko vzniknout z příběhu o Trójské válce, lze předpokládat že Helena jakožto bohyně je původní, zatímco její role v literatuře druhotná. Podle oblíbeného starořeckého podání, objevujícím se například v Platónově dialogu Faidros, oslepila básníka Stésichora za to že jí v jedné své básni dával vinu rozpoutání Trójské války a zrak mu navrátila až když na ní napsal jinou báseň jako odvolání předchozí – palinódii. Pozdní římské dílo Život Homérův připisuje Helenině hněvu i slepotu Homéra.
Mýtus
Narození a mládí Helena je všeobecně označována jako dcera Diova – tímto titulem je označována v Iliadě a Odysseii, ale podání o její matce se liší. V nejznámější verzi, obsaženého v Pseudo-Apollódorově Bibliothéce, byla dcerou Lédy, manželky spartského krále Tyndarea, s kterou se Zeus spojil v podobě labutě. Jejím vlastním sourozencem byl Polydeukés, zatímco Kastór a Klytaimnéstra byli považováni za děti Tyndarea, který se s Lédou spojil téže noci co Zeus. V některých zdrojích, například v Hyginových Fabulae, je zároveň označováno za dceru Tyndareovu, toto kolísání určení otcovství mezi Diem a Tyndarem se objevuje i Kastóra a Dioskúrů obecně. Na druhou stranu v Hyginových Fabulae je označována na jednom místě za dceru Tyndareovou, ač na jiném za dceru Diovu – podobně je v mnoha zdrojích Kastór Diovým synem a tím pádem Heleniným vlastním bratrem, v jiných je stejně jako u Pseudo-Apollódora synem Tyndareovým a tím pádem Heleniným nevlastním bratrem.
náhled|vpravo|Zpodobnění Heleny rodící se z vejce či komediálních herců toto zrození předvádějící na apulijském kráteru, přibližně 380–370 př. n. l.
U Pseudo-Apollódora se také objevuje podání že bohyně Nemesis utíkající z Diovy náruče se proměnila v husu, přičemž Zeus se proměnil v labuť a z následného spojení Nemesis počala vejce. Vejce poté nalezl mezi stromy pastýř a svěřil královně Lédě, která jej vyseděla, a když se z něj Helena vylíhla, přijala ji za vlastní. Toto podání o Helenině početí se objevuje i v eposu Kýpria, u Lykófrona, Pausania a v Pseudo-Hyginově Astronomice.
Helenini bratři vyrůstali jako dvojčata, oba byli udatní bojovníci a vyskytovali se všude jenom spolu, takže byli označováni jako Dioskúrové – Blíženci. Spolu se dostali na nebeskou klenbu, kde září v souhvězdí Blíženců. Sestra Klytaimnéstra se provdala za mykénského krále Agamemnona.
Helena brzy vyrostla do takové krásy, že pověst o ní šla i do vzdálených krajů. Už jako velmi mladou dívku ji unesl athénský král Théseus s dopomocí svého přítele Peirithooa, krále Lapithů. Bratři Kastór a Polydeukés ji rychle osvobodili a přivedli zpět domů.
Nápadníci Po krátkém čase se začali objevovat nápadníci a do Sparty zakrátko mířil každý mladý achajský princ, který ji toužil mít za manželku. Docházelo ke sporům i k šarvátkám a málem všechno hrozilo přerůst ve vnitřní válku. Chytrý ithacký král Odysseus proto poradil králi Tyndareovi, aby nechal samotnou Helenu vybrat si muže podle svých představ a náklonnosti. Na Odysseův další návrh se také všichni zavázali, že takto vybraného nápadníka bez námitek a výhrad všichni uznají a že vítěze nejen nebudou ohrožovat, ale naopak mu budou pomáhat.
Šťastným (jak se to vezme) mužem se stal spartský král Meneláos, bratr bohatého a vlivného mykénského krále Agamemnóna. Helena mu brzy porodila dceru Hermionu. Když král Tyndareós zemřel, stal se Meneláos jeho nástupcem na spartském trůnu. Osud však už chystal svá překvapení.
Jablko sváru V té době se na jiném místě konala svatba mořské bohyně Thetis s králem Péleem, které se zúčastnili všichni bohové vyjma bohyně sváru Eris, kterou nepozvali, aby nikdo nenarušil průběh oslav. Jenže Eris si to nenechala líbit a svérázným způsobem hostinu narušila: mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodíté vhodila zlaté jablko ze zahrady Hesperidek. Na jablku byl nápis „té nejkrásnější“ a každá z bohyň si myslela, že náleží jí. Nikdo z přítomných bohů ani smrtelníků nechtěl být soudcem, proto nejvyšší bůh Zeus přikázal bohu Hermovi, aby odvedl tři bohyně na horu Ídu u Tróje, kde žije pastýř Paris; ten nechť spor rozhodne.
Paris a rozhodnutí Paris byl ve skutečnosti synem trojského krále Priama a jeho manželky Hekabé. Ta krátce před Paridovým narozením měla sen, že porodila pochodeň, která zapálila Tróju. Tento sen věštci vyložili tak, že ještě nenarozený hoch se stane příčinou úplného zničení Tróje. Proto ho Priamos nechal hned po narození odnést a pohodit v lese. Nemluvněte se však ujala medvědice, která ho odkojila, poté ho našel pastýř Ageláos, který ho vzal za svého. Nikdo kromě nejvyššího boha tak netušil, že jde o královského syna.
Když na Ídu dorazil bůh Hermés, Paris by nejraději utekl. Dostal do ruky jablko a prohlížel jednu bohyni za druhou a – líbily se mu všechny stejně. Bohyně nečekaly trpně na jeho verdikt: každá Paridovi udělala nabídku, co může získat, zvolí-li právě ji. Héra mu slíbila vládu nad celou Asií. Athéna nabízela válečnou slávu a nakonec Afrodíté přislíbila za manželku nejkrásnější mezi ženami. A jablko bylo její. Afrodíté svůj slib hned začala plnit: Paris se nejprve dostal na své právoplatné místo – do Tróje. První ho poznala jeho sestra Kassandra – proslulá věštkyně, která se nikdy nemýlila, ale které nikdo její slova nevěřil. To způsobil bůh Apollón, který jí věšteckou schopnost dal, ale když odmítla jeho lásku, zařídil to tak, že její slova nikdo nebral vážně. Král Priamos přijal svého ztraceného syna se všemi poctami. Poté Afrodíté doporučila postavit loď a odplout do Sparty, kde prý byly nejkrásnější ženy Řecka.
Únos Heleny Král Meneláos přijal Parida i jeho doprovod, bratrance Aineia, a uspořádal bohatou hostinu. Při prvním setkání s Helenou se Paris do ní zamiloval a on jí prý také nebyl lhostejný. Druhý den Meneláos musel za nějakými povinnostmi na Krétu, i přenechal hosty Heleně, kterou ještě nabádal, aby jim byla ve všem k dispozici. Tak se stalo, že Helena zcela zapomněla na svého manžela i dítě a s Paridem tajně odplula do Tróje. Některé verze tvrdí, že ji Paris donutil či dokonce násilím unesl. Také se říká, že nemířili do Tróje rovnou, ale že pobyli v Egyptě či v Sidóně, dokonce několik let. Ať už to bylo tak či onak, jisté je, že zároveň s Helenou zmizela i pokladnice spartského krále.
Tím byla pošlapána jeho čest a porušeny všechny zákony pohostinnosti. Meneláos nemohl věci nechat jen tak, vypravil se za bratrem do Mykén a požádal o pomoc. Agamemnón radil nejprve vyjednávat s trojským králem o navrácení manželky, Paris však byl ochoten vrátit jenom pokladnici, nikoliv však Helenu a podobně se vyjádřil i král Priamos. Poté Agememnón vyhlásil Tróji válku. Na jeho výzvu v krátké době byla shromážděna stotisícová armáda a Achajové vypluli na 1186 lodích k Tróji. Řekové se zdárně vylodili na pobřeží, avšak hradby města nezdolali. Tak to trvalo celých devět let.
Trojská válka
náhled|vpravo|Meneláos „osvobozuje“ Helenu. Malovaná červenofigurová váza z pol. 5. století př. n. l. Válka byla dlouhá a krutá, byla zabita řada skvělých bojovníků na obou stranách. Helena brzy svého činu litovala, vždyť jím způsobila mnohá utrpení na obou stranách. Nikdo jí sice nic nevyčítal, ani král Priamos, ale ona pociťovala nevyřčenou nenávist a výčitky. Navíc se ukázalo, že Paris byl sice krásný a pečlivě o sebe dbal, ale nesnesl srovnání s mužností jejího dřívějšího manžela. Postupně jím Helena doslova pohrdala, zejména proto, že v boji nebyl statečný. Měl za sebou sice veliký úspěch – zabil totiž nejslavnějšího achajského bojovníka, hrdinu Achillea, ale ne v boji, nýbrž střelou z úkrytu, navíc řízenou bohem Apollónem. Podobně poté zahynul sám – při procházce na hradbách ho zasáhl otrávený šíp Filoktétův. Rána byla nezhojitelná a Paris v hrozných bolestech uprchl z Tróje na Ídu, kde opuštěný zemřel.
Helena k jeho pohřební hranici ani nepřišla, trávila čas s Paridovým bratrem Déifobem, jehož manželkou se stala na několik málo dní, protože při bojích o město ho přímo v ložnici zabil Helenin první manžel Meneláos.
Meneláos ani na okamžik neuvažoval o potrestání Heleny, tak skálopevně byl přesvědčen o tom, že vinu měl jedině únosce Paris. Zničení města bylo jen spravedlivé, vždyť přineslo Heleně tolikeré útrapy spojené s únosem. Helena mu to nevymlouvala, projevovala velkou radost z osvobození a ráda s ním odplula do Sparty.
Egypt U některých řeckých autorů však můžeme nalézt podání, že Helena do Tróji ve skutečnosti nikdy neodplula, ale že celou válku strávila v Egyptě. Podle Eurípidovy hry Helena vytvořila bohyně Héra na Diovu žádost z oblaků podobu Heleny – eidolon, která odplula do Tróji, zatímco pravou Helenu vzal Hermés do Egypta. Helenin eidolon zmiňuje i Stésichoros a podle Lykófrona tento motiv znal již Hésiodos. Hérodotos tento příběh zracionalizoval a tvrdil, že Paridova loď byla při plavbě do Tróji zanesena silným větrem do Egypta, odkud jej král Proteus donutil odplout domů bez Heleny. Podle této verze nevěřili Řekové po Paridově návratu do Tróje, že Helena zůstala v Egyptě, a proto začala trójská válka.
Návrat do Sparty Po pádu Tróje se Helena opět shledala se svým manželem Meneláem. Nejsou popisovány žádné spory mezi nimi, Helena jen zmiňuje, že již během obléhání Tróje toužila po návratu domů a svůj vztah s Paridem označuje za blud, ke kterému byla svedena Afroditou. Manželé se však vrátili do Sparty až po sedmi letech, protože na zpáteční cestě loďstvo dvakrát zničila bouře, která je zahnala až do ústí Nilu. Poté bloudili Egyptem a Libyí. Nakonec se zase vrátili do Egypta, obětovali bohům a teprve potom se vraceli domů. Také se vylodili na ostrově Makronisos, který ve starověku nesl jméno Helena. Na rozloučenou dostala Helena od egyptské královny nádobku s kouzelným nápojem zapomnění. Helena po něm zapomněla na své dva předcházející manžele a Meneláos už nic nevěděl o všech letitých útrapách.
Na jejich dvůr ve Spartě dorazil podle čtvrtého zpěvu Oddyseie Odysseův syn Télemachos. Meneláos a Helena v té době chystali svatbu své dcery Hermioné s Neoptelomem a Helenina nevlastního syna Megapentha s dcerou Alektorovou. Helena byla doprovázena svými služkami Adrésté, Alkippé a Fýló a jsou popsány dary, které získala od Alkandry, manželky krále Polyba z egyptských Théb. Během Télemachova lkaní nad osudem svého otce mu Helena tajně podala nepenthé – kouzelný lék, který na den zaplaší všechny útrapy a hněv, taktéž získaný z Egypta. Nakonec věnuje Odysseovu synovi své nejkrásnější roucho pro jeho budoucí manželku a ještě mu vyloží boží znamení jako předzvěst šťastného návratu otce.
Další Helenin osud zmiňuje Odysseia jen nepřímo – Meneláos z Diovy milosti, jako manžel jeho dcery, po smrti přebývá v blaženém Élysionu.