Friedrich Robert Faehlmann (31. prosince 1798 Ao, Estonská gubernie – 22 dubna 1850 Děrpt, Livonská gubernie, dnes Tartu) byl estonský lékař, filolog, lingvista a romantický spisovatel, spoluzakladatel Učené estonské společnosti.About Friedrich Robert Faehlmann. Estonian Writers. Online Dictionary. University of Tartu. Dostupné online
Život Narodil se na panství Ao v kraji Järva Estonské gubernie jako syn správce panství. Základní vzdělání získal na škole v Rakvere, střední v letech 1814-1817 na gymnáziu v DěrptuTIIK, Leo. Friedrich Robert Faehlmanni päritolust. In Keel ja Kirjandus 1972/5. Tallinn: Kultuurileht SA. S. 285-289. Dostupné onlineKUDU, Elsa. Friedrich Robert Faehlmann gümnaasiumi õpetajate hinnanguis. In Keel ja Kirjandus 1972/11. Tallinn: Kultuurileht SA. S. 678-679. Dostupné online a roku 1827 získal titul doktora medicíny na lékařské fakultě Imperátorské děrptské univerzity. Na univerzite také navštěvoval přednášky z filologie a filozofie a začal se zajímat o estonštinu.METSE, Kristi. Friedrich Robert Faehlmann . Kreutzwaldi sajand. Dostupé online
Po celý další život pracoval jako praktický lékař v Děrptu a v okolí. V letech 1842–1850 působil také jako lektor estonštiny na Univerzitě v Děrptu a v letech 1843–1845 vyučoval na Lékařské fakultě univerzity kurz farmakologie a preskripce léků. V roce 1838 založil s podobně smýšlejícími lidmi Učenou estonskou společnost (Gelehrte Estnische Gesellschaft) a v letech 1843-1850 byl jejím předsedou. Zemřel roku 1850 na tuberkulózu v Děrptu a je zde také pochován na Starém hřbitově sv. Jana (Vana-Jaani kalmistu).Friedrich Robert Faehlmann. Famous Birthdays. Dostupné online
Dílo Ve 20. letech 19. století se Faehlmann začal zabývat estonskou kulturou, zejména folklórem, a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších znalců estonského jazyka a historie. Ve svých přednáškách a spisech Faehlmann hájil rolnictvo. Byl romantickým obdivovatelem estonské minulosti a zdůrazňoval bohatství duchovního světa a jazyka estonského lidu. Ve sbornících Učené estonské společnosti (Verhandlungen der Gelehrten Estnischen Gesellschaft se v letech 1840-1852 objevovaly v němčině jeho romantické mytické báje, které rychle získaly mezinárodní uznání. Faehlmann prezentoval tyto báje jako dílo patřící k estonskému folklóru, aniž by zdůrazňoval své autorství. Rozvinul v nich pseudomytologický estonský svět bohů a ovlivnil jimi vývoj estonské literatury i výtvarného umění.
Byl také jedním z iniciátorů myšlenky estonského eposu. Bezprostředním impulsem k jeho širokému a aktivnímu zájmu o tuto látku se stalo první vydání finské Kalevaly roku 1835. Zaznamenal proto řadu příběhů, lidových básní a písní o mytickém estonském hrdinovi Kalevipoegovi. Již roku 1839 ve své přednášce pro Učenou estonskou společnost Die Sage vom Kallew poeg (Sága o Kalevipoegovi) nastínil velkou část hlavní zápletky tohoto eposu. Po jeho smrti využil Faehlmannových záznamů při sestavování estonského národního eposu Kalevipoeg (Syn Kalevův) Friedrich Reinhold Kreutzwald.
Jako lingvista se zabýval výzkumem estonské ortografie a otázkami týkajícími odvozování slov a střídání silného a slabého stupně kmene (astmevaheldus).
Díky své plodné akademické činnosti v Učené estonské společnosti, své originální práci a nadšenému zavádění estonské kultury na evropské scéně je Friedrich Robert Faehlmann považován za jednu z nejvýznamnějších estonských kulturních postav. Výběrová bibliografie Lékařství Observationes inflammationum occultiorum (1827, Pozorování skrytých zánětlivých procesů), Faehlmannova disertační práce z oboru lékařství. Die Ruhrepidemie in Dorpat im Herbst 1846 (1848, Epidemie úplavice v Dorpatu na podzim roku 1846), lékařský spis. Ligvistika Versuch die estnischen Verba in Conjugationen zu ordnen (1842, Pokus o uspořádání estonských sloves do konjugací). Ueber die Flexion des Wortstammes in der estnischen Sprache (1843, O flexi slovního kmene v estonštině). Ueber die Declination der estnischen Nomina (1844, O skloňování estonských podstatných jmen). Bemerkungen über die Wortwurzellehre in der estnischen Sprache (1847, Poznámky k teorii slovních kořenů v estonštině) Ueber estnische Orthographie (1852, O estonském pravopisu).
Filologie Die Sage vom Kallew poeg (1839, Sága o Kalevipoegovi), přednáška pro Učenou estonskou společnost Mytické báje Tyto báje se v letech 1840-1852 objevovaly v němčině ve sbornících Učené estonské společnosti. Faehlmann prezentoval tyto báje jako díla patřící k estonskému folklóru, aniž by zdůrazňoval své autorství, a rozvinul v nich pseudomytologický estonský svět bohů. Báje mají romantický charakter a často jou inspirované postavani z finského eposu Kalevala. Wannemunne’s Sang (1840, Vanemuinova píseň), bůh zpěvu a hudby Vanemuine (odpovídá finskému polobohovi a pěvci Väinämöinenovi z eposu Kalevala) sestoupí z nebes, aby lidem, zvířatům i přírodě daroval hudbu, díky které všichni včetně přírodnách živlů získali svůj hlas a řeč. Das Entstehen des Embachs (1840, Původ Embachu), báje se týká mýtického vzniku řeky Emajõgi (německy Embach), kterou se rozhodl vytvořit nejvyšši bůh Vanaisa (Dědešek), aby zemi přinášela vláhu a zvířatům vodu na pití. Das Kochen der Sprachen (1840, Var jazyků), báje vysvětluje vznik různých světových jazyků. Koit ja Hämarik (1844, Úsvit a Soumrak), jde o slavnou Faehlmannovu báji, která vypráví o dvou milencích, kterým Vanaisa svěřil péči o slunce. Mladík Koit (Úsvit) slunce ráno rozsvěcuje a dívka Hämarik (Soumrak) ho večer zhasíná. Oba se smějí potkat a políbit pouze jednou za rok během nejkratší letní noci (o slunovratu). Když jim Vanaisa nabídne, aby se vzali, odmítnou, protože chtějí navždy zůstat snoubenci a udržet si tak svou čistou lásku. Die Schöpfung (1848, Stvoření), nejvyšší bůh Vanaisa stvoří svět, ale země je zpočátku pustá. Proto povolá na pomoc bohatýry (tzv. Kalevovce), aby mu pomohli zemi dotvořit. Ti zformují hory, údolí a vyhloubí koryta řek, čímž dají estonské krajině její pestrý a malebný ráz. Die Sage von Wannemuin (posmrtně 1852, Sága o o Vanemuinovi), obsahuje tři od sebe oddělitelné báje později známé podle jména vystupujiícího hrdiny, který je opět převzat z Kalevaly. Vanemuine v díle vlastně nevystupuje, ale figuruje zde jako duchovní patron, básník a vypravěč, který tyto příběhy předává dál. Sága obsahuje tyto příběhy: Ilmarine, příběh o božském kováři, Lämmeküne, příběh o veselém dobrodruhovi, Vibulane, příběh o obratném lučištníkovi..FAEHLMANN, Friedrich Robert. Müütilised muistendid. Tallinn: Eesti Raamat 1986. Odkazy Reference
Externí odkazy