Křížová chodba v Elne (francouzsky Cloître d'Elne) je významná středověká památka, která se nachází ve městě Elne v departementu Pyrénées-Orientales v jihofrancouzském regionu Okcitánie.
Tento ambit v minulosti sloužil jako místo k životu a rozjímání kanovníků zdejší katedrály. Celosvětově známý je především pro svou mimořádně hodnotnou románskou sochařskou výzdobu, ukrývá však také celou řadu děl z období gotiky.
Na rozdíl od většiny ostatních křížových chodeb v regionu Roussillon nebyl ambit v Elne vybudován pro mnichy (řeholníky), nýbrž pro kapitulní kanovníky – duchovní, kteří asistovali biskupovi při správě celé diecéze. Tito kanovníci měli k dispozici obytné a studijní budovy situované východně a západně od křížové chodby. Samotná katedrála pak k ambitu přiléhá z jižní strany.
Křížová chodba je chráněna jako národní kulturní památka Francie (monument historique) již od roku 1840.
Stavební etapy a historie Výstavba křížové chodby v Elne probíhala v několika odlišných časových etapách, díky čemuž dnes tento celek zachycuje kompletní vývoj středověkého sochařství v regionu Roussillon:
Jižní galerie (konec 12. století): Představuje nejstarší, architektonicky a sochařsky nejhodnotnější část celého ambitu. Nechal ji vybudovat pravděpodobně elneský biskup Guillermo Jordán (působil v letech 1172–1186), který je v těchto místech také pohřben. Severní a západní galerie (13. století): Vznikly v průběhu následujícího věku. Západní galerii významný historik umění Marcel Durliat popsal jako napodobeninu, neboť zdejší mistři záměrně imitovali starší románské hlavice z protilehlé jižní galerie. Východní galerie (14. století): Uzavírá celkovou dispozici ambitu a nese již plně rozvinuté gotické tvarosloví.
Ambit měl v minulosti ještě druhé nadzemní patro, postavené patrně během 14. století. To se však nedochovalo, neboť bylo z technických důvodů v roce 1827 kompletně zdemolováno.
Odolnost vůči úpadku a sekularizace Stavební práce na křížové chodbě provázela neobyčejná vytrvalost zdejších kanovníků, kteří ve výstavbě pokračovali i v době znatelného ekonomického a politického úpadku Elne ve prospěch konkurenčního Perpignanu. Oficiální rezidence kapituly byla do Perpignanu přenesena v roce 1602, avšak samotný ambit v Elne byl opuštěn a přestal svému účelu sloužit již dlouho před tímto datem.
Během Velké francouzské revoluce komplex zabrala civilní správa a objekt byl přejmenován na „ambit občanů“. Právě z této epochy pocházejí vůbec první doložené památkové a záchranné zásahy na této stavbě.
Křížová chodba v Elne je jednou z velmi vzácných památek v celém Roussillonu, která přečkala staletí bez masivních či nešetrných novodobých přestaveb a dochovala se v intaktním stavu. Představuje tak jeden z nejucelenějších a nejautentičtějších sochařských souborů celého francouzského jihu.
Architektonická dispozice a konstrukční prvky Křížová chodba striktně respektuje architektonické schéma stanovené ve 12. století. Půdorysně tvoří nepravidelný čtyřúhelník, neboť východní a západní galerie nejsou kolmé k jižní stěně katedrály, ale mírně se svažují směrem k východu.
Každá ze čtyř galerií sestává z pěti masivních čtyřbokých pilířů a osmi párů sdružených sloupů (kolonet), které jsou propojeny půlkruhovými románskými arkádami. Celý komplex je vybudován z bílého, modře žilkovaného mramoru, který pravděpodobně pochází z lomů v nedalekém Céretu. Centrální prostor zaujímá vnitřní zahradní patio, které bylo ve středověku pravděpodobně nepřístupné, neboť obvodový mramorový parapet (poprsník) galerií není přerušen žádnými průchozími dveřmi.
Klenby a arkády Ambit je zaklenut křížovou žebrovou klenbou s pasy a čelními oblouky. Klenební kápě jsou vyzděny z cihel kladených na hranu. Klenební pole nejsou čtvercová, ale podélně protáhlá v ose jednotlivých galerií. V důsledku toho jsou oblouky příčných pasů výrazně hrotitější než oblouky formeretů.
Nosná žebra se opírají přímo o masivní pilíře. Půlkruhové oblouky arkád, skrze které se galerie otevírají do patia, jsou z obou stran lemovány zkosenou hranou (okrajovým okosem): Vnitřní strana: Tento okos je bohatě zdoben motivem čtyřlístků a rozet. Vnější strana: Je v pravidelných rozestupech osazena plastickými lidskými maskami. Tato specifická dekorativní úprava hran se nachází také v několika dalších katalánských klášterech, například v Gironě.
Variabilita a rozměry sochařských prvků Křížová chodba v Elne je proslulá mimořádnou rozmanitostí a bohatstvím dekorativních motivů. Hlavice sloupků, náběžníky pilířů, patky a velká část samotných dříků sloupů jsou pokryty jedinečnou sochařskou prací. Jednotlivé dříky vykazují extrémní variabilitu: některé jsou zdobeny reliéfními šupinami či pletenci, jiné jsou kanelované (žlábkované) nebo spirálovitě tordované (kroucené) s hlubokými žlaby. Část sloupů má polygonální (vícehranný) profil a další jsou pokryty stylizovaným listovím.
+ Základní rozměry sloupových prvků Prvek Rozměr Výška sloupků (kolonet) 1,04 m Strana hlavic a patek 34 cm Rozměry krycích desek (abaků) 81 × 46 cm
Nárožní konzoly a napoleonské plundrování Čtyři vnitřní nároží křížové chodby jsou osazena ozdobnými klenebními patkami, na kterých jsou věrně ztvárněni čtyři evangelisté stojící nad svými tradičními ikonografickými symboly: Býk pro svatého Lukáše Anděl pro svatého Matouše Lev pro svatého Marka Orel pro svatého Jana
Tyto vzácné plastiky byly v minulosti barbarsky poškozeny vojáky napoleonské armády, kteří během válečných tažení proměnili historickou mramorovou křížovou chodbu v konírny.
Portál mezi křížovou chodbou a kostelem
Vstupní portál, kterým se prochází z interiéru katedrály do křížové chodby, vyniká mimořádně bohatým uměleckým zpracováním. Jeho archivolta (čelní oblouk) a ostění mají téměř identický profil. Skládají se z hlubokých výžlabků a širokých hladkých pásů, na které jsou aplikovány oblé pruty (tory). Stavební kvádry ostění a jednotlivé klenáky jsou usazeny střídavě z bílého a červeného mramoru, což vytváří výrazný barevný kontrast.
Patky sloupků tohoto portálu přesahují své drobné hranolové sokly a jsou zespodu staticky neseny ozdobnými konzolkami (modilliony). Hlavice sloupů jsou detailně sochařsky propracovány. Jejich výzdoba nese motivy typické pro specifický roussillonský románský styl, v němž se mísí postavy fantaskních netvorů se stylizovaným listovím.
Dřevěná dveřní křídla jsou osazena kovanými železnými závěsy (panty) v archaizujícím slohu, které pocházejí ze 14. století.
Jižní galerie Jižní galerie pocházející z 12. století je nejstarší částí celého ambitu a jako jediná je plně románská. Dosahuje délky 15,50 metru a šířky 3,60 metru.
Zdejší sochařská výzdoba navazuje na tradici uměleckých dílen v Serraboně a v opatství Saint-Michel de Cuxa.
Výzdoba hlavic je systematicky rozdělena podle stran: Směrem do patia (zahrady): Dominují rostlinné motivy – řady palmet, akantových listů a čtvercových lotosových květů. Směrem do chodby (galerie): Jsou vyobrazeny zvířecí motivy – lze zde obdivovat gryfy, orly, kozorožce, lvy a pávy.
Obvodová zeď této galerie, která bezprostředně přiléhá k tělesu katedrály, sloužila jako pohřebiště. Nachází se zde řada hrobů vysokých prelátů a významných obyvatel města Elne, včetně náhrobního kamene biskupa Guillauma Jordy z konce 12. století. Na samotném konci galerie je osazen monumentální portál ze 14. století, kombinující bílý a červený mramor, který slouží jako vstup do chrámu.
Gotické klenby a pašijové reliéfy V průběhu 14. století byla v galerii odstraněna původní dřevěná střešní konstrukce a nahradila ji gotická klenba. Klenební patky (konzoly) na průsečících žeber jsou vyzdeveny basreliéfy, které detailně zobrazují novozákonní výjevy spojené s vzkříšením Ježíše Krista: 1. Kristus v předpeklí (v limbu) 2. Ukládání do hrobu 3. Zjevení Marie Magdaléně po vzkříšení 4. Nanebevstoupení Páně 5. Seslání Ducha svatého (Letnice)
Ikonografie pilířů a sloupů Centrální pilíř: Jako jediný v této galerii nese figurální výjevy, konkrétně ze života svatého Petra a svatého Pavla. Postavy mají záměrně disproporční rozměry a jejich oděvy jsou ztvárněny schematicky s těžce padajícími záhyby. Oči postav byly původně vylévány olovem, což pohledu dodávalo plasticitu a život. Během restaurátorských prací byly na těchto hlavicích objeveny stopy původní polychromie (malby), v níž dominovala červená barva. Pilíř se třemi rytíři: Zobrazuje tři středověké rytíře, z nichž dva jsou oděni v kroužkových zbrojích (haubertech) s kroužkovými kapucemi. Doprovázejí je jejich podkoní. Jeden z rytířů sesedl z koně a stojí před sedícím baronem, který ho drží za hruď. Může se jednat o výjev setkání Tří králů s Herodem, nebo o ilustraci z dobového satirického příběhu (fabliau). Pilíř „Domine quo vadis“: Druhý pilíř od katedrálního portálu nese na svém náběžníku reliéf, jehož interpretace byla předmětem diskusí. Pravděpodobně zachycuje dva momenty z mučednictví svatého Petra. Na západní straně je vyobrazena slavná scéna „Domine quo vadis“ (Petrův útěk z Říma a jeho setkání s Kristem). Na jižní a východní straně je pak ztvárněno loučení svatého Pavla (zobrazen jako menší postava) se svatým Petrem, kterého římští vojáci vlečou na popravu. Jeden z vojáků má na sobě krátký plášť (chlamys) sepnutý na rameni, což byl v Roussillonu ve 12. století běžný oděv. Hlavice s Biblickou Genesis: Jeden z podvojných sloupů směrem do patia nese jednu z nejcennějších hlavic v celém komplexu. Velmi detailně zobrazuje stvoření Adama a Evy a jejich následný prvotní hřích. Bůh zde modeluje Adama z hlíny a následně vyjímá Evu z jeho žebra. Hlavice se sirénami: Dva podvojné sloupy nesou motivy mořských sirén. Sirény drží v rukou konce svých rozdvojených rybích ocasů, jejichž šupiny jsou vykresleny s vysokou precizností. Na straně do patia je siréna zobrazena čtyřikrát jako starší žena v neobvyklé skládané sukni s perlovým opaskem. Na straně do chodby má siréna podobu okřídleného zvířete (ptáka) s lidskou hlavou, umístěnou rovněž čtyřikrát v rozích hlavice.
Západní galerie Západní galerie z poloviny 13. století dosahuje délky 17,60 metru a šířky 3,50 metru. Její klenbu tvoří křížové žebrové klenby s výraznými vystupujícími žebry, která se opírají o nárožní konzoly ze 13. století.
Tato galerie představuje přelomové období, neboť zachycuje nástup gotického slohu. Zdejší sochařská výzdoba je z velké části vědomou napodobeninou starších románských děl z jižní galerie, avšak několik hlavic je již provedeno v čistě gotickém stylu. Na těchto nejmlandších prvcích lze pozorovat mimořádný smysl pro detail a jemnost sochařské práce, které jsou pro gotické umění typické.
Galerie se táhne podél budov, které ve středověku sloužily jako kapitulní síň a refektář (klášterní jídelna). V prostorách bývalé kapitulní síně dnes sídlí muzeum místní historie, které ve svých sbírkách vystavuje mimo jiné cennou liturgickou skříň ze 14. století, jež původně pochází z interiéru katedrály.
Kopírování a gotické transformace motivů Vzhledem k tomu, že umělci 13. století přímo kopírovali starší románské předlohy z jižní galerie, dochovalo se zde několik identických námětů, avšak s výraznými slohovými a ikonografickými posuny: Pilíř se třemi rytíři: Na jednom z pilířů byla znovu vytesána kompletní scéna tří rytířů a jejich podkoních, známá z jižní galerie. Hlavice s Genesis: Bezprostředně navazující hlavice na vnitřní straně chodby zobrazuje stvoření světa a prvotní hřích Adama a Evy, tentokrát však již v plně vyvinutém gotickém výtvarném pojetí.